Hvězdárna v Úpici
+420 499 882 289
Menu

Simulační počítačový program pro zobrazení objektů oblohy Stellarium- díl 5 – import konkrétních komet a planetek

Stellarium je simulační software umožňující vytvořit náhled na denní či noční oblohu pro libovolné místo na Zemi a to jak pro aktuální okamžik, tak pro skoro libovolný den a hodinu v minulosti i buducnosti. V seriálu určeném pro astronomické začátečníky si postupně představíme základní funkce tohoto softwaru, přičemž se soustředíme na verzi, kterou si můžete zdarma nainstalovat na váš domácí počítač. V tomto (pátém) dílu si povíme o importu konkrétních komet a planetek do uvedeného programu, jednak nově objevovaných, jednak těch, které Stellarium ve své výchozí podobě v sobě nemá zahrnuté.

Občas se stane, že je na obloze pozorovatelná nějaká planetka či kometa, ale ve vyhledávání ji ve Stellariu nenajdete. Ne všechny planetky a komety totiž ve Stellariu máte již od okamžiku instalace, některé si musíte sami naimportovat. Jak si s takovým úkolem v programu Stellarium poradit, si, stejně jako v minulém díle našeho seriálu, ukážeme rovnou cestou názorných příkladů.

 

Znáte pravidelné měsíční mapky noční oblohy, které vždy i s doporučením, co je v daném měsíci vhodné ke sledování hvězdářským dalekohledem, dává na své stránky Klub astronomů Liberecka? Jestli ne, tak mrkněte na http://udalosti.astronomy.cz/. Mezi objekty doporučenými k pozorování v lednu 2021 jsou tam (tipy na pozorování bývají až na rubové straně hvězdné mapky, zobrazte si tedy vždy na uvedených stránkách nabízený pdf soubor) trpasličí planeta Ceres a planetky Irene a Eunomia, přesněji (14) Irene a (15) Eunomia. Zatímco trpasličí planetu Ceres s pomocí vyhledávání ve Stellariu najdete bez problémů, při zadání Irene, Eunomia, (14) Irene ani (15) Eunomia žádnou odpověď nedostanete. Tyto planetky si tedy musíte (ač se v tomto případě rozhodně nejedná o nově objevené vesmírné objekty) naimportovat z internetu. Popíšeme si postup importu prvků ve formátu MPC (Minor Planet Center IAU), po takovémto importu vám již zvolené planetky a komety ve Stellariu zůstanou a budete je moci vyhledat ve vyhledávání (a to, i když už pak nebudete připojeni k internetu).

 

Přiklad – import planetky: Ujistěte se, že jste připojeni k internetu a jděte do „Nastavení [F2]“ do podnabídky (ouška) „Zásuvné moduly“ a v levém sloupci si klikněte na položku „Editor sluneční sou…“ (vidíte výše na prvním obrázku nad tímto odstavcem). Pak vpravo dole klikněte na „nastavit“. Zobrazí se vám dialogové okno nadepsané „Malá tělesa sluneční soustavy“ (ve starších verzích programu nadepsané „Minor Solar System objects“), v něm klikněte na podnabídku (ouško) „Sluneční soustava“. Zde (druhý obrázek nad tímto odstavcem) si nahoře můžete si prohlédnout, které trpasličí planety, planetky a komety již Stellarium zná (přitom samozřejmě používejte posuvník), a kliknutím na „Importovat dráhové elementy ve formátu MPC…“ v dolní části dialogového okna se můžete pustit do přidávání dalších. V dialogovém okně nadepsaném „Importovat data“, které se vám zobrazí, klikněte na podnabídku „Hledání online“ (vidíte na třetím obrázku nad tímto odstavcem). Zde zadáte název asteroidu, v našem případě „Irene“, a odentrujete (nebo kliknete na tlačítko se znakem vyhledávání). Dialogové okno „Importovat data“ po odentrování nabídne nalezený objekt a u něj už jen doplníte zaškrtnutí a kliknete na „Přidat objekty“ dole v dialogovém okně (vidíte na čtvrtém obrázku nad tímto odstavcem). Stejným postupem vyhledáte a přidáte planetku Eunomia, přesněji (15) Eunomia. Pak standardním způsobem ukončete a znovu spusťte program Stellarium. Při zadání slova „Irene“ nebo „Eunomia“ do vyhledávání ve Stellariu (a odentrování) by se již měla planetka jako výsledek nabídnout. Chcete-li si pozorování planetek užít nejen v lednu, 4. března 2021 v 19 hodin SEČ bude v opozici planetka Vesta, tu do programu Stellarium importovat nemusíte, 4. března těsně před půlnocí bude Vesta více jak 50° nad obzorem a Měsíc bude vycházet až hodinu po půlnoci.

 

Přiklad – import komety: Chcete-li si zkusit importovat do Stellaria nějakou kometu, můžete zvolit kometu 398P/Boattini. U komet je třeba si při importování pohlídat jejich přesné označení, neboť je běžné, že po jednom objeviteli je pojmenováno více komet (platí dvojnásob, pokud je „objevitelem“ komety například nějaký vesmírný dalekohled), jinak je postup stejný jako u planetek. Přes „Nastavení [F2]“, „Zásuvné moduly“, „Editor sluneční sou…“, „Malá tělesa sluneční soustavy“, „Importovat dráhové elementy ve formátu MPC…“, „Importovat data“ a „Hledání online“ se tedy dostaňte do prvního výše zobrazeného dialogového okna. Zadejte do vyhledávacího políčka 398P/Boattini a odentrujte (nebo klikněte na tlačítko se znakem vyhledávání) a i dále pokračujte jako u planetek (ještě jedno z dalších příslušných dialogových oken připojujeme nad tímto odstavcem). Nezapomeňte na to, že na konci importu prvků musíte vypnout a zapnout program. A i zde u komet jeden tip na pozdější dobu letošního roku. Na začátku prosince 2021 by mohla překvapit kometa s označením C/2021 A1 (Leonard). Při importu do Stellaria zadejte v tomto případě ve vyhledávacím okně „C/2021 A1“, měla by se vám nabídnout.

 

V příštím dílu našeho seriálu si povíme o použití okulárových zobrazení a jejich nastavení.

 

Vybrané ikonky programu – dolní vysunovací lišta:

Spojnice souhvězdí [C] … zobrazí spojnice mezi hvězdami v souhvězdích, ve starších verzích programu jako Tvary souhvězdí [C]

Názvy souhvězdí [V] … zobrazí názvy souhvězdí, ve starších verzích programu jako Popisy souhvězdí [V]

Kresby souhvězdí [R] … zobrazí obrázky souhvězdí

Hranice souhvězdí [B] … zobrazí hranice souhvězdí (nezobrazena ve výchozím nastavení)

Rovníková síť [E] … zobrazí síť ekvatoreálních souřadnic, ve starších verzích programu jako Ekvatoriální mřížka [E]

Obzorníková síť [Z] … zobrazí síť zenitových souřadnic, ve starších verzích programu jako Mřížka azimutů [Z]

Povrch [G] … zobrazí na obzoru stromy a budovy nebo jiný předvolený obzor, ve starších verzích programu jako Horizont [G]

Světové strany [Q] … zobrazí při obzoru červeně zkratky světových stran

Atmosféra [A] … zahrne do simulace vliv zemské atmosféry

Objekty vzdáleného vesmíru [D] … Vyznačí objekty hlubokého vesmíru (galaxie, mlhoviny, hvězdokupy) včetně jejich pojmenování (při dostatečném nazoomování), ve starších verzích programu jako Objekty hlubokého vesmíru [D]

Popisky planet [Alt+P] … zobrazí názvy planet a jejích měsíců, ve starších verzích programu jako Názvy planet [Alt+P]

Přepnout mezi rovníkovou a azimutální montáží [Ctrl+M] … přepíná zobrazení u horního okraje obrazovky zenit/u horního okraje obrazovky Polárka, ve starších verzích programu jako Přepnout mezi ekvatoriální a azimutální montáží [Ctrl+M]

Zaměřit na vybraný objekt [mezerník] … umístí označený objekt do středu obrazovky a během plynutí času ho tam udržuje

Noční režim [Ctrl+N] … obsah okna programu Stellarium zčervená

Režim celá obrazovka [F11] … přepíná zobrazení celoobrazovkové/v okně

Měření úhlů [CTRL+A] … umožňuje pomocí myši měřit úhlové vzdálnosti (nezobrazena ve výchozím nastavení)

Exoplanety [Alt+P] … zobrazí exoplanety, ve starších verzích programu jako Zobrazit exoplanety [Alt+P]

Meteorické roje [CTRL+Shift+M] … zobrazí radianty k nastavenému datu aktivních meteorických rojů, ve starších verzích programu jako Toggle meteor showers [CTRL+Shift+M]

Hledání meteorických rojů [CTRL+Alt+M] … zobrazí okno vyhledávání meteorických rojů, ve starších verzích programu jako Show search dialog [CTRL+Alt+M]

Okulárové zobrazení [CTRL+O] … prezentuje označený objekt v okulárovém zobrazení (nezobrazena ve výchozím nastavení v novějších verzích programu)

Družice [CTRL+Z] … zobrazí/skryje umělé družice Země, ve starších verzích programu jako Popisy satelitů [CTRL+Z]

Zpomalit čas [J] … zpomalí simulovaný běh času

Nastavit normální rychlost času [K] … zastaví simulovaný běh času/spustí simulovaný běh času reálnou rychlostí

Nastavit čas nad teď [8] … nastaví simulovaný den a čas na aktuální hodnotu

Zrychlit čas [L] … zrychlí simulovaný běh času

Ukončit [CTRL+Q] … ukončí program Stellarium

Vybrané ikonky programu – levá vysunovací lišta:

Okno nápovědy [F1] … nabídne zobrazení klávesových zkratek, info o verzi programu, log soubor apod.

Astronomické výpočty [F10] … nabídne souřadnice planet, výpočet efemerid apod., ve starších verzích programu jako Astronomical calculation window [F10]

Nastavení [F2] … umožňuje nastavení jazyka uživatelského rozhraní programu, nastavení jazyka u pojmenovávání objektů, aktivaci zásuvných modulů a další (nastavení především pro uživatelské rozhraní)

Vyhledávání [F3] … umožňuje vyhledávat prvky oblohy a nastavit parametry jejich vyhledávání

Nastavení oblohy a zobrazení [F4] … umožňuje podrobné nastavení (nastavení především pro prvky oblohy), ve starších verzích programu jako Nastavení oblohy a pohledu [F4]

Datum/čas [F5] … nastavení data a času pro simulaci

Poloha [F6] … umožňuje zvolit pozorovací místo a uložit ho jako výchozí při startu programu

Astronomie Nezařazené Nezařazeno Pozorování

Druhý virtuální astronomický kroužek z již třetí série

Další týden uzavření škol a kroužků je za námi a před námi další virtuální astronomický kroužek Jiřího Korduláka z Hvězdárny v Úpici.

Nezařazeno

Česká astrofotografie měsíce patnáctiletá

Česká astrofotografie měsíce (ČAM) už není slečnou na prahu rozkvětu krásy, ale obzvláště pro fotografy zachycující nebeské úkazy přitažlivou a respektovanou dámou. Ano, v prosinci 2020 oslavila patnácté narozeniny a stabilně září na českém a slovenském astronomickém nebi. Určitě stojí za to si tak významný počin krátce připomenout.

Nic na světě se nerodí samo od sebe. To platí i o této soutěži, která vznikla z pouhého nadšení a jejím hlavním cílem byla a stále je inspirace. Není to jen slovo nebo fráze, ale především vzor pro mládež. Je přece mnohem lepší, když mladí lidé budou fotografovat hvězdy, než se poflakovat po hospodách, případně „něco lovit” v mobilních telefonech.

Americká NASA a také i nejprestižnější astronomická instituce na světe – Evropská jižní observatoř (ESO) astrofotografii silně využívají jako svoji výkladní skříň určenou veřejnosti. Naproti tomu Česká astrofotografie měsíce je dílem nadšenců a současně také výkladní skříní České astronomické společnosti (ČAS). Přidanou hodnotou je popularizace české a slovenské fotografické tvorby doma i ve světě.

 

 

Co to vlastně ta Česká astrofotografie měsíce je? Tak nejprve pojmenování česká znamená pouze označením místa vzniku. Tato fotografická soutěž je opravdu československá a demokraticky otevřená všem fotografům, ať to jsou profesionálové či amatéři. To dokazuje stále vzrůstající zájem. Vítězné snímky jednotlivých kalendářních měsíců přebírají významná média. Do výčtu partnerů se řadí skutečné legendy, jako například ČTK, tiskový odbor Akademie věd ČR nebo populární časopisy Astropis, FotoVideo, Vesmír, Československý časopis pro fyziku či slovenský Kozmos. Od začátku roku 2020 soutěž podporují společnosti FotoŠkoda a německý optický gigant ZEISS. Je tak trochu příznačné, že slavná firma, která postavila největší český Perkův 2-metrový dalekohled, spolupracuje s ČAM.

 

Tím vším se o značný kus rozšiřuje popularita astrofotografie. A co na to profesionálové? Osobně si cením a vážím jakékoliv podpory, ale není možné se nezmínit o uznávaném matematikovi a fotografovi, který je bezesporu respektovanou celosvětovou jedničkou v oboru. Je to samozřejmě prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc. Jeho unikátní fotografie zatmění Slunce jsou bez debaty dechberoucí.

Patnáct let je významný kus života a určitě stojí za to, si krátce připomenout historii a vznik soutěže. Česká astrofotografie měsíce sice spatřila světlo světa na podzim roku 2005, ale tomu předcházelo několik pokusů a samozřejmě i omylů. Ještě teď si pamatuji, jak jsem jako zakladatel a „buldozer” zároveň tlačil myšlenku až k její realizaci. Nebylo to vůbec snadné, ale nebyl jsem na to sám. Marcel Bělík, Pavel Suchan, Martin Myslivec, Karel Mokrý a Pavel Ambrož byli nejen spolutvůrci počátků, ale hlavně vydrželi pracovat až do dnešních dnů. Obzvláště Marcel Bělík neúnavně sepisuje poutavé články měsíc co měsíc. Kdyby se vydaly knižně, tak dílo bude obsahovat více než 300 stran.

Jen o něco málo později se do poroty ČAM připojili další srdcaři. Pavol Rapavý, Jan Hovad, Viktor Votruba, Daniela Korčáková, Richard Kotrba, Martin Cholasta a na krátký čas Tomáš Hynek a Petr Horálek. Jednoduše řečeno je skladba porotců úmyslně pestrá. Od významných profesionálních astronomů až po astrofotografy amatéry.

Někteří záhy odešli, ale hlavní tahouni zůstali. Přestože osoby a obsazení poroty se v průběhu let měnily, tak v každém případě úplně všem patří velké díky za obětavou práci.

ČAM u příležitosti desátého výročí vydala knihu Nebeské perly české a slovenské astrofotografie. Nebyl to komerční projekt, ale dárek fanouškům astronomie a oslavou bohatých astrofotografických tradic Česka a Slovenska. Kniha znamenala ještě jeden lidský rozměr. Jelikož vydavatelem byla Slovenská ústřední hvězdárna v Hurbanově a rozhodující část nákladu financovala Česká astronomická společnost, dokázali jsme, že hranice států nás sice „rozdělují”, ale naopak astronomie sbližuje.

Ve více než stoleté historii České astronomické společnosti se ČAM stala jejím druhým nejúspěšnějším projektem, hned v závěsu za Astronomickou olympiádou. Za to je nutné vyjádřit slova uznání a úcty těm, kteří se o projekt ČAM skutečně starají. Je spravedlivé vyjádřit slova poděkování především České astronomické společnosti (ČAS) a také dalším podporujícím organizacím, jako Slovenskému zväzu astronómov (SZA) a Amatérské prohlídce oblohy (APO).

 

Každoroční vrcholnou událostí soutěže je udílení Ceny Jindřicha Zemana, ne náhodou pojmenovanou po prvorepublikové astrofotografické legendě. Cenu získá jen ten nejlepší astrofotograf daného roku a laureáty je velmi ceněná. Samozřejmě nezapomínáme ani na mládež. Pro astrofotografa do osmnácti let věku máme stejnou cenu, jen s přívlastkem Junior.

Porotci a zároveň i organizátoři museli zdolat velké množství překážek a navíc zcela zdarma obětovat svůj soukromý čas, aby soutěž byla tam, kde je dnes. Co z toho mají? Vůbec nic. Vlastně ano, mají. Skvělý pocit z dobře odvedené práce pro druhé. To nelze zaplatit penězi, natož koupit. Jsem přesvědčen, že pokud na nás z vesmírných dálek pohlíží Jindřich Zeman, Josef Klepešta, Antonín Bečvář či Vladimír Mlejnek, jsou zcela jistě hrdí na naše počínání v pokračování jejich odkazu.

Závěrem bych České astrofotografii měsíce rád popřál minimálně dalších patnáct let, jejím obětavým organizátorům pevné zdraví a všem astrofotografům jasné nebe.

 

To ještě není konec, protože jsem si dovolil požádat o názor na fungování soutěže ČAM prof. RNDr. Miloslava Druckmüllera, CSc, čestného předsedu ČAS RNDr. Jiřího Grygara, CSc a současně všechny předsedy ČAS za dobu fungování soutěže. Za Slovensko jsem oslovil generálního ředitele Slovenské ústřední hvězdárny v Hurbanově Mgr. Mariána Vidovence. Zde jsou jejich krátké komentáře:

 

Prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc (Astrofotograf roku 2006 a nositel Ceny Jindřicha Zemana 2018)

Soutěž ČAM považuji za skvělou a myslím, že můžeme být právem hrdi na to, že u nás taková soutěž existuje. Přímo se nabízí srovnání s APOD od NASA. APOD je takový astronomický bulvár, kde se fantastické obrazy např. z HST míchají s obrazy, které by řada lidí vymazala již na kartě ve fotoaparátu. Navíc texty k APOD jsou velmi povrchní, obsahují často odborné chyby a zcela opomíjejí technické informace k obrazu. Naopak výběr obrazů ČAM je velmi pečlivý zajišťující dlouhodobě vysokou úroveň a doprovodné texty jsou výborné. Všichni, kdo se na ČAM podílí, zaslouží velké uznání.

 

RNDr. Jiří Grygar, CSc (předseda ČAS v letech 1992 – 1998, nyní čestný předseda):

Zatímco Česká astronomická společnost vznikla 8. prosince před 102 lety, takže už jde o úctyhodnou matronu, je Česká astrofotografie měsíce pouhá dorostenka, která 1. prosince letošního roku dosáhne věku, kdy se dorostenkám vydávají občanské průkazy. V době, kdy jsem se před více než 70 lety začal zajímat o astronomii, nebyly astronomické snímky příliš rozšířeny. Fotilo se na málo citlivé černobílé emulse a technika zacházení se snímky byla komplikovaná vinou malé kvantové účinnosti fotografických emulsí a zdlouhavé práce v temné komoře, kde se snímky vyvolávaly, ustalovaly a sušily. Přesto i tehdejší černobílé snímky zejména hvězdné oblohy a mlhovin mne fascinovaly.

Ještě v době, kdy mi končil mandát předsedy České astronomické společnosti, byla podstatně komplexnější barevná astrofotografie záležitostí pro bohaté hvězdárny a soukromníky, ale rychlý pokrok zobrazování oblohy vyvolaný kombinací detektorů CCD a inteligentního softwaru pro zpracování digitálních snímků se projevil tím, že někdejší heslo České astronomické společnosti: „Do každého města lidovou hvězdárnu; do každé domácnosti dalekohled“ lze dnes zaměnit za jednodušší: „Každému fanouškovi astronomie digitální kameru a hin sa ukáže!“

Domnívám se, že otcové zakladatelé ČAM přesně vystihli ten okamžik, kdy se stalo pořizování astrofotografií přístupné nejširší veřejnosti a kdy se meze fantazie astrofotografů dotýkají hvězd i na zem spadlých z nebe. Díky soutěži ČAM se řada českých i slovenských astrofotografů doslova zrodila, jak je patrné z patnáctileté přehlídky snímků měsíce. Už vícekrát jsem se přistihl, že se mi příslušná ČAM líbila víc než záplava unikátních snímků z velkých pozemních i kosmických observatoří. Jsou to zejména širokoúhlé barevné snímky oblohy, které prozrazují, že zdánlivě temný prostor pozadí svítí pastelovými barvami svědčícími o rozsvícení atomů a molekul různých prvků do velké vzdálenosti od ionizujících zdrojů.

Nepochybuji o tom, že ČAM bude dlouhodobě prosperovat, protože hlubiny vesmíru zaručeně skrývají tolik dalších unikátních objektů a konfigurací, že astrofotografové celého světa budou mít stále nespočet příležitostí něco nového vyfotit, neboť vesmír hned tak neskoná.

 

RNDr. Eva Marková, CSc (předseda ČAS v letech 2004 – 2010):

Jako předsedkyně ČAS jsem v r. 2006 byla u zrodu České astrofotografie měsíce. Když Zdeněk Bardon předložil v r. 2005 Výkonnému Výboru ČAS návrh na zřízení této soutěže, VV ani chvíli nepochyboval. Již před tím u nás probíhaly soutěže astronomické fotografie režírované Zdeňkem Bardonem, které byly vždy perfektně zorganizovány a hlavně ukazovaly na to, že naši astrofotografové se mají čím chlubit. Z České astrofotografie měsíce se v krátké době stala prestižní soutěž, která propagovala astronomii mimořádnými snímky často přebíranými i zahraničními médii. Je potěšitelné, že jména těch nejlepších nezapadnou, ale jsou umístěna na desce na Hvězdárně v Úpici a později byla pro ně zavedena Cena Jindřicha Zemana. To je ale již jiná kapitola historie této soutěže mimo mé předsednictví ČAS. Přesto ale bych ještě ráda poděkovala všem, kteří se po celou dobu v čele se Zdeňkem Bardonem o tuto soutěž starají a zasloužili se o to, že soutěž nejen pokračuje, ale získává stále větší věhlas.

 

Ing. Jan Vondrák, DrSc (předseda ČAS v letech 2010 – 2017):

V roce 2010, kdy jsem se ujímal předsednictví ČAS, byla už soutěž Česká astrofotografie měsíce vyrostlá z dětských botiček; měla za sebou úspěšných pět let trvání. Během těch dalších sedmi let, kdy jsem měl tu čest být předsedou ČAS, dorostla ČAM do dospělosti. Počínaje rokem 2012 je každoročně udělována Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii roku. Díky aktivitám našich a slovenských astrofotografů i obětavé práci týmu porotců pod vedením Zdeňka Bardona se podařilo ČAM vypracovat na světovou úroveň. Svědčí o tom řada ocenění našich autorů na mezinárodním poli i nádherná kniha Nebeské perly české a slovenské astrofotografie, vydaná v roce 2016 k 10. výročí ČAM, kterou dostali jako dárek všichni členové ČAS.

Prof. RNDr. Petr Heinzel, DrSc (předseda ČAS v letech 2017 – současnost):

Během mého zatím relativně krátkého působení ve funkci předsedy ČAS jsem vždy se zájmem sledoval aktivity kolem ČAM. Fascinuje mě jaké úžasné snímky jsou schopni pořídit astronomové-amatéři svými často nevelkým přístroji. Je to pro mě úplně jiný pohled na vesmír než ten můj čistě profesní, kdy jako sluneční astrofyzik sleduji procesy a jevy na Slunci, a to většinou jen na počítači v teple své kanceláře. Nicméně i v našem oddělení v Ondřejově máme několik nadšenců pro astrofotografii, nedávno jeden mladý kolega donesl svůj první snímek mlhoviny v Orionu pořízený jeho novým, celkem malým, refraktorem. Krásné detaily mě opravdu uchvátily. Zároveň jsem si uvědomil, jaký má o tuto aktivitu zájem mladá generace, dokonce i z řad profesionálů. Je to dobrá předzvěst do budoucna a já osobně přeji ČAM dalších mnoho let stejně úspěšné činnosti jako doposud. A nakonec poděkování všem, kteří se tomu věnují, v čele s kolegou Bardonem.

 

Mgr. Marián Vidovenec (generální ředitel SÚH v Hurbanově)

Súťaž ČAM som sledoval od jej začiatkov hlavne z pohľadu organizátora fotografickej súťaže Slovenskej ústrednej hvezdárne v Hurbanove – Astrofoto. Úzke prepojenie týchto súťaží bolo evidentné z hľadiska úspešných autorov, ktorí sa vyskytujú v oboch súťažiach. Prvý priamy kontakt so súťažou ČAM sa mi naskytol koncom roka 2015, kedy som bol oslovený predstaviteľmi ČAS-u vo veci spolupráce pri vydaní knihy k desiatemu výročiu ČAM-u. Mojím súhlasom nastal stav, že v ďalšom období som sa stal jej priamou súčasťou. Cesta knihy s pracovným názvom Kniha ČAM od jej príprav až do finálneho stavu, kedy sme ju mali fyzicky v rukách nebola jednoduchá, od spochybňovania zmysluplnosti takéhoto počinu až po ťažkosti s neštandardným formátom. O to viac tešil vydarený výsledok v podobe knihy Nebeské perly české a slovenské astrofotografie, ktorý sa dostavil vďaka zanietenosti autorov a nezištnej pomoci množstva spolupracovníkov pri jej príprave. Priniesla čitateľom množstvo krásnych fotografií s ich zaujímavými príbehmi a navyše sa kniha svojím formátom a obsahom stala inšpiráciou pre ďalších autorov. Pevne verím, že podobným spôsobom oslávime aj druhú dekádu súťaže ČAM a prinesieme v knižnej podobe čitateľom ďalších stodvadsať fotografií s ich príbehmi.

 

 

Nezařazeno

Simulační počítačový program pro zobrazení objektů oblohy Stellarium – díl 4 – změny výchozího nastavení programu, úpravy dolní lišty, zásuvné moduly

Stellarium je simulační software umožňující vytvořit náhled na denní či noční oblohu pro libovolné místo na Zemi a to jak pro aktuální okamžik, tak pro skoro libovolný den a hodinu v minulosti i buducnosti. V seriálu určeném pro astronomické začátečníky si postupně představíme základní funkce tohoto softwaru, přičemž se soustředíme na verzi, kterou si můžete zdarma nainstalovat na váš domácí počítač. V tomto (čtvrtém) dílu si povíme o uživatelských změnách výchozího nastavení programu, úpravách dolní lišty a zásuvných modulech, příklady nám ukáží třeba to, jak si přidat do zobrazené simulace hranice souhvězdí nebo jak měřit v zobrazeném zorném poli úhlové vzdálenosti.

V prvním dílu jsme uvedli, jak si nastavit pozorovací místo, a to, jak ho nastavit jako výchozí při každém spuštění programu Stellarium. Ale program můžete spouštět i se spoustu dalších vlastních nastavení. To, že odlišný pohled na oblohu nebo upravené nastavení ovládacích prvků mají být aplikovány automaticky hned při startu programu, se může nastavovat přes zatržítko u funkce (příklad 1, tyto vlastní předvolby si vždy můžete vrátit zpět zrušením zatržítka u příslušné funkce), přes zatržítko u zásuvného modulu (příklad 2, tyto vlastní předvolby si vždy můžete vrátit zpět zrušením zatržítka „Načti při startu“ u zásuvného modulu) nebo si můžete spuštění programu s vlastním nastavením zajistit přes funkce „Uložit zobrazení“ (uloží pouze aktuální směr pohledu a aktuální velikost zorného pole, příklad 3) nebo „Uložit nastavení“ (uloží všechna ostatní aktuální nastavení kromě směru pohledu a velikosti zorného pole – příklady 4 a 5). Jestliže chcete všechny vlastní předvolby hromadně deaktivovat, můžete použít tlačítko „Obnovit výchozí“ (v levé vysunovací liště zvolíte „Nastavení [F2]“, uvedené tlačítko najdete v podnabídce „Hlavní“), použití tohoto tlačítka vám ale zruší úplně všechna vlastní nastavení včetně předvoleného pozorovacího místa, takže s nastavováním přes „Uložit zobrazení“ a „Uložit nastavení“ buďte opatrní (na druhou stranu použitím „Obnovit výchozí“ se nevymažou vámi vložená pozorovací místa a zároveň bude opětovně zapnouto zjištování polohy z internetu). Obnovení dřívějších nastavení se u zásuvných modulů a u volby „Obnovit výchozí“ projeví až po ukončení a novém spuštění programu Stellarium.

 


Příklad 1: Chcete-li mít trvale (i po vypnutí a zapnutí programu Stellarium) přístupné v dolní vysunovací liště navíc tlačítko pro zobrazení hranic souhvězdí, jděte do „Nastavení [F2]“ v levé vysunovací liště a pak do podnabídky (ouška) „Další“ a zde si zaškrtněte volbu „Zobrazit tlačítko pro hranice souhvězdí“. Zároveň si zde můžete některé ikonky z dolní vysunovací lišty odstranit zrušením příslušného zaškrtnutí (samozřejmě je pak zas můžete přes zatržítko kdykoli do lišty vrátit). Obrázek výše zachycuje zmíněné dialogové okno, v kterém si můžete nastavit trvalé zobrazování (po každém startu programu) ikonky pro zobrazení hranic souhvězdí v dolní vysunovací liště.

 

Příklad 2: Chcete-li mít trvale (i po vypnutí a zapnutí programu Stellarium) přístupné v dolní vysunovací liště navíc tlačítko měření úhlových vzdáleností mezi zobrazenými nebeskými objekty, jděte v levé vysunovací liště do „Nastavení [F2]“ a zvolte podnabídku (ouško) „Zásuvné moduly“. Zde si vyberte položku „Měření úhlů“ a dole zaškrtněte volbu „Načíst při startu“ (dialogové okno pro přidání ikonky „Měření úhlů [CTRL+A]“ opět vidíte výše na doprovodném obrázku) a pak ukončete standardním postupem program Stellarium. Při všech následujících spuštěních programu budete mít v dolní vysunovací liště navíc ikonku „Měření úhlů [CTRL+A]“. Když měření úhlů zapnete kliknutím levým tlačítkem myši na zmíněnou ikonku (zapnuté funkce z vysunovacích lišt jsou indikovány přebarvením ikonky z šedé na bílou), můžete měřit úhlové vzdálenosti tak, že na jednom objektu viditelném v zobrazeném zorném poli stisknete levé tlačitko myši, bez jeho puštění přejedete na druhý objekt a pak levé tlačítko myši pustíte (máte-li jen touchpad, funguje to podobně). Dejte si pozor na to, že jste-li v měření úhlových vzdáleností, není možné označovat objekty v zobrazeném zorném poli myší, chcete-li si označit nějaký objekt, musíte nejdříve opustit měření úhlových vzdáleností opětovným kliknutím na ikonku „Měření úhlů [CTRL+A]“ v dolní vysunovací liště. Samozřejmě lze měřit nejen úhlové vzdálenosti mezi dvěma objekty, lze měřit libovolné úhlové vzdálenosti, například po vyhledání a přiblížení můžete měřit úhlové průměry planet sluneční soustavy ke zvolenému datu. Když se v zásuvných modelech porozhlédnete, najdete spousty různých možností vlastních nastavení, například si můžete v pohledu zrušit umělé družice (položka „Družice“), program je pak nezobrazuje, nezobrazuje ani jejich ikonku v dolní vysunovací liště a neumožňuje je ani vyhledat přes vyhledávání). Při aktivaci či deaktivaci zásuvných modulů nemusíte být (neprovádíte-li přitom například doplnění programu o nově objevené komety či planetky, což popíše 5. díl našeho seriálu) připojeni k internetu.

 

Příklad 3: Chcete-li mít při každém spuštění programu Stellarium ve středu zorného pole Polárku a zároveň mít velikost zorného pole 180° na výšku, pak si přes vyhledávání (popsáno v druhém dílu našeho seriálu) najděte Polárku (ve vyhledávání použijte slovo Polaris), pak zvolte přes klávesovou zkratku „CTRL+Alt+1“ uvedenou velikost zorného pole a následně klikněte na „Nastavení [F2]“ v levé vysunovací liště a v podnabídce (oušku) „Hlavní“ klikněte na „Uložit zobrazení“ (ve starších verzích programu „Save View“). Provádějte to ale jen tehdy, když už máte natrénováno zadání a uložení pozorovacího místa. Poté již při každém spuštění programu budete mít výchozí zobrazení nasměrováno na Polárku a velikost zorného pole nastavenou na 180° na výšku. Dialogové okno s volbami „Uložit zobrazeni“, „Uložit nastavení“ a „Obnovit výchozí“ opět vidíte na výše uvedené obrázku.

 

Příklad 4: Chcete-li mít při každém spuštění programu Stellarium dialogová okna (a také například zkratky světových stran při obzoru) například v němčině a názvy objektů na obloze například v angličtině, pak si v „Nastavení [F2]“ v levé vysunovací liště rozklikněte volbu „Jazyk programu“ a zvolte němčinu, a pak si rozklikněte volbu „Jazyk pro nebeskou mytologii“ a zde zvolte angličtinu. Když pak v tomto dialogovém okně (zachycuje ho výše uvedený obrázek) kliknete na „Uložit nastavení“ a vypnete a zapnete program Stellarium, budete mít v programu uvedený mix jazyků. Při návratu k češtině (nastavením češtiny v obou zmíněných položkách nebo výše uvedeným způsobem přes „Obnovit výchozí“) počítejte s tím, že i volby „Jazyk programu“, „Jazyk pro nebeskou mytologii“ a tlačítko „Obnovit výchozí“ budou mít v té chvíli německý popis.

 


Příklad 5: Chcete-li mít silnějšími čarami vyznačené spojnice souhvězdí nebo větší písmo popisků u souhvězdí, můžete si to nastavit v „Nastavení oblohy a zobrazení [F4]“ v podnabídce (oušku) „Nebeská mytologie“. Malými šipkami nahoru a dolů u „Zobrazit spojnice souhvězdí“ upravíte tloušťku čar a u „Velikost písma u souhvězdí“ si malými šipkami nahoru a dolů můžete zvětšit popisky souhvězdí (výše vidíte obrázky zachycující příslušné dialogové okno a vzhled zobrazeného zorného pole programu po uvedené úpravě). Zajistíte tak snadnější čitelnost simulovaného vzhledu oblohy pro osoby s horším zrakem. Kliknutím na barevný čtvereček a výběrem jiné barvy u „Zobrazit spojnice souhvězdí“ si navíc můžete změnit barvu spojnic. Pokud po provedení zmíněné úpravy přejdete do „Nastavení [F2]“ v levé vysunovací liště a kliknete na „Uložit nastavení“, budete mít po každém spuštění programu spojnice souhvězdí a jejich popisky v upravené podobě. Budete-li mít spojnice a názvy při kliknutí na „Uložit nastavení“ zobrazené, budou při startu programu Stellarium rovnou i zobrazené a to v upravené podobě, nebudete-li mít spojnice a názvy při kliknutí na „Uložit nastavení“ zobrazené, tak se vám jen uloží tloušťka čas a velikost písma pro souhvězdí a upravené čáry a popisky se zobrazí až po kliknutí na příslušnou ikonku v dolní vysunovací liště. Podobně lze upravovat popisky planet, hvězd a dalších objektů.

V příštím (pátem) dílu si povíme o importu konkrétních komet a planetek do programu Stellarium, jednak nově objevovaných, jednak těch, které Stellarium ve své výchozí podobě v sobě nemá zahrnuté.

Vybrané ikonky programu – dolní vysunovací lišta:

Spojnice souhvězdí [C] … zobrazí spojnice mezi hvězdami v souhvězdích, ve starších verzích programu jako Tvary souhvězdí [C]

Názvy souhvězdí [V] … zobrazí názvy souhvězdí, ve starších verzích programu jako Popisy souhvězdí [V]

Kresby souhvězdí [R] … zobrazí obrázky souhvězdí

Hranice souhvězdí [B] … zobrazí hranice souhvězdí (nezobrazena ve výchozím nastavení)

Rovníková síť [E] … zobrazí síť ekvatoreálních souřadnic, ve starších verzích programu jako Ekvatoriální mřížka [E]

Obzorníková síť [Z] … zobrazí síť zenitových souřadnic, ve starších verzích programu jako Mřížka azimutů [Z]

Povrch [G] … zobrazí na obzoru stromy a budovy nebo jiný předvolený obzor, ve starších verzích programu jako Horizont [G]

Světové strany [Q] … zobrazí při obzoru červeně zkratky světových stran

Atmosféra [A] … zahrne do simulace vliv zemské atmosféry

Objekty vzdáleného vesmíru [D] … Vyznačí objekty hlubokého vesmíru (galaxie, mlhoviny, hvězdokupy) včetně jejich pojmenování (při dostatečném nazoomování), ve starších verzích programu jako Objekty hlubokého vesmíru [D]

Popisky planet [Alt+P] … zobrazí názvy planet a jejích měsíců, ve starších verzích programu jako Názvy planet [Alt+P]

Přepnout mezi rovníkovou a azimutální montáží [Ctrl+M] … přepíná zobrazení u horního okraje obrazovky zenit/u horního okraje obrazovky Polárka, ve starších verzích programu jako Přepnout mezi ekvatoriální a azimutální montáží [Ctrl+M]

Zaměřit na vybraný objekt [mezerník] … umístí označený objekt do středu obrazovky a během plynutí času ho tam udržuje

Noční režim [Ctrl+N] … obsah okna programu Stellarium zčervená

Režim celá obrazovka [F11] … přepíná zobrazení celoobrazovkové/v okně

Měření úhlů [CTRL+A] … umožňuje pomocí myši měřit úhlové vzdálnosti (nezobrazena ve výchozím nastavení)

Exoplanety [Alt+P] … zobrazí exoplanety, ve starších verzích programu jako Zobrazit exoplanety [Alt+P]

Meteorické roje [CTRL+Shift+M] … zobrazí radianty k nastavenému datu aktivních meteorických rojů, ve starších verzích programu jako Toggle meteor showers [CTRL+Shift+M]

Hledání meteorických rojů [CTRL+Alt+M] … zobrazí okno vyhledávání meteorických rojů, ve starších verzích programu jako Show search dialog [CTRL+Alt+M]

Okulárové zobrazení [CTRL+O] … prezentuje označený objekt v okulárovém zobrazení (nezobrazena ve výchozím nastavení v novějších verzích programu)

Družice [CTRL+Z] … zobrazí/skryje umělé družice Země, ve starších verzích programu jako Popisy satelitů [CTRL+Z]

Zpomalit čas [J] … zpomalí simulovaný běh času

Nastavit normální rychlost času [K] … zastaví simulovaný běh času/spustí simulovaný běh času reálnou rychlostí

Nastavit čas nad teď [8] … nastaví simulovaný den a čas na aktuální hodnotu

Zrychlit čas [L] … zrychlí simulovaný běh času

Ukončit [CTRL+Q] … ukončí program Stellarium

Vybrané ikonky programu – levá vysunovací lišta:

Okno nápovědy [F1] … nabídne zobrazení klávesových zkratek, info o verzi programu, log soubor apod.

Astronomické výpočty [F10] … nabídne souřadnice planet, výpočet efemerid apod., ve starších verzích programu jako Astronomical calculation window [F10]

Nastavení [F2] … umožňuje nastavení jazyka uživatelského rozhraní programu, nastavení jazyka u pojmenovávání objektů, aktivaci zásuvných modulů a další (nastavení především pro uživatelské rozhraní)

Vyhledávání [F3] … umožňuje vyhledávat prvky oblohy a nastavit parametry jejich vyhledávání

Nastavení oblohy a zobrazení [F4] … umožňuje podrobné nastavení (nastavení především pro prvky oblohy), ve starších verzích programu jako Nastavení oblohy a pohledu [F4]

Datum/čas [F5] … nastavení data a času pro simulaci

Poloha [F6] … umožňuje zvolit pozorovací místo a uložit ho jako výchozí při startu programu

Astronomie Nezařazené Nezařazeno Pozorování

Virtuální astronomický kroužek Hvězdárny v Úpici – první díl třetí série

Vzhledem k faktu, že koronavirová omezení opět uzavřela školy a také astronomické kroužky, přinášíme Vám další sérii virtuálního astronomického kroužku.

PDF soubor se Vám otevře po kliknutí na obrázek, neboo na následující odkaz: http://www.hvezdarnavupici.cz/wp-content/uploads/2021/01/virtualni-astronomicky-krouzek-12-leden.pdf.

Astronomie Nezařazené Nezařazeno Úkazy

Pohled slavným dalekohledem (fiktivní esej, vzniklá na základě vlastních zkušeností)

Plahočíme se do kopce, ochlazuje se a ještě ke všem se stmívá. Projdeme kolem hřbitova a jsme na kopci. Tma už je jako v pytli. Kruci, to tu nemaj lampy? Nojo, na hvězdárně asi moc svítit nemůžou, abysme něco viděli. No, a na to nakonec čekáme. Těšíme se na návštěvu hvězdárny. A nejen to, chceme se podívat do hlubin vesmíru více než 100 let starým dalekohledem.

Již se setmělo. Po kamenném schodišti, osvětleném slabým červeným světlem, vstupujeme do kopule – centra hvězdárny. Ještě čtyři dřevěné schůdky, taktéž v červeném světle, nás dělí od dalekohledu. Na mohutné konstrukci, které hvězdáři říkají montáž, se nachází několik trubek.O té nejtlustší nám průvodce vypráví, že se používá, nebo spíše využívala, k fotografování velkých ploch oblohy. Říkají ji Maksutovova komora, místní říkají maksutovka. Bylo možno tak zachytit například dlouhé ohony komet. Dnes je to již problém. Fotografický materiál je drahý nejen v klasických rozměrech, natož pak ve velikostech potřebných pro tuto fotokomoru. Nyní je předělaná na fotografování na digitální čip. Ale prý to není tak jednoduché, musel se udělat korektor, komora fotí na mírně prohnutý film a čip je rovný, a to prý nebylo vše …

Toto však není jediná „trubka“ ve vidlici paralaktické montáže. Nad ní se nalézá další, trochu tenčí. Skrývá prý jednou prohnuté, odborně snad parabolické zrcadlo, pokryté vrstvou hliníku, druhé prohnuté obráceně, nepletu-li se hyperbolické, a okulár, do kterého se dá podívat.Třetí roura je ta, na kterou se těšíme nejvíce. Čočkový dalekohled používaný jednak na sledování slunečních skvrn na povrchu Slunce, jednak na pátrání v temných hlubinách vesmíru. Dalekohled mnichovské firmy Merz, do jehož okuláru se dívalo i oko původního majitele barona Artura Krause z Pardubic. Tak uvidíme…

Náš průvodce tlumí již tak slabé světlo v kopuli. Ve štěrbině, jak říkají astronomové té díře, kterou se dívají z té polokoule po obloze, se objeví hvězdy. Skloní se ještě na chvíli ke klávesnici počítače. I ten svítí červeně. Chvíli do ní klepe a dalekohled se začíná otáčet. Prý k nějaké planetární mlhovině. Prý se jmenuje „Činka“. No jednu mám doma pod postelí. Ale to bude asi jiná. Tato má navíc označení M27. Podle nějakého chlapa co hledal komety ve Francii, Messier….?„Prosím, podívejte se“, ozývá se z přítmí. Vstupuji na schůdky a tisknu oko k čočce okuláru …. Ale, nic nevidím. Blbej dalekohled … Co teď. Nakonec přiznávám … nic nevidím. Ze tmy se ozývá hlas: „Nebojte, ještě chvíli vydržte a slabý motýlek, nebo ta zmíněná činka se Vám v oku objeví“. A opravdu začínám vidět nevídané. Slabý obláček, který jsem považoval zprvu za flek na skle čočky začíná nabývat kýženého tvaru. Ještě jednou zvedám hlavu a pokouším se podívat, zda i okem na nebi něco uvidím. No, ani nepoznám, kam koukám, jen spousta a spousta hvězd. Vtom zelený paprsek namíří kamsi na oblohu. „Vidím, že hledáte, kam koukáme. Tak tam, kam míří zelený paprsek. Do souhvězdí Lištičky“, ozve se opět odkudsi z kopule. Koukám jak blázen. Vždyť to souhvězdí ani neznám, tak Velký a Malý vůz, ale to prý souhvězdí nejsou … jsem z toho jelen. Vracím se opět k okuláru. „Koukáte se na do takové vzdálenosti, že i tomu velmi rychlému světlu to trvalo tisíc a dvě stě padesát let. A že si to letí tři sta tisíc kilometrů za hodinu“. Zase ten tajemný hlas z neznáma, tedy temna kopule. Ale již mu věřím. Teď již opravdu vidím ten tvar činky či motýla, ale … Viděl jsem obrázky hezčí. Na stránkách internetu. „Ano, máte pravdu“, ozve se opět můj průvodce. „Váš pohled tady není možno opravdu srovnávat se snímky z kosmických či obřích pozemských teleskopů. Ale tam byste se do dalekohledu nikdy nepodívali. Tady si to můžete vychutnat na vlastní oči“. Ano. Asi je to tak. Již věřím všemu, a to jsme prý teprve na začátku. Už teď se mi z přemíry informací o hroutících se hvězdách, vyvrhovaných plynech a konci našeho Slunce – je to vůbec možné – točí hlava.

„Až se vynadíváte, posuneme dalekohled dál, mnohem dál“. Zase ten hlas ze tmy. Ale již se těším a souhlasím. Činku opouštíme. Dalekohled slabě zavrní, ovšem přehluší jej bouře otáčející se kopule. Mám pocit, že se se mnou točí celý svět. „Nebojte, vy stále stojíte, jen jsme museli otočit kopuli, aby štěrbina mířila tam kam dalekohled“. Uklidnění na mé tváři by bylo viditelné, kdyby v té tmě bylo vidět. A opět skláním oko k okuláru, Už začínám ta slova znát. A můj průvodce opět z hlubin kopule promluví. „Jestli jsme se před chvílí koukali do vzdálenosti tisíce světelných let, teď hledíte třicet tisíc krát dále. Těch tři sta tisíc hvězd neuvidíte, ale okraje toho mlhavého fleku uprostřed za chvíli uvidíte jako poněkud roztřepena, to jsou hvězdy na okraji této kulové hvězdokupy. Jmenuje se M13, ale my ji důvěrně říkáme kulovka v Herkulovi. Sice tam není sama, ale řeknete-li toto, každý astronom ví, o čem se právě mluví.“ Ano, vidím jak mlhavý chuchvalec, tak hvězdy na okraji. Nakonec se mě ta skutečná astronomie zalíbí. I když není barevná jako v časopisech a je tu zima. A to je srpen. Tak se nenápadně poptávám – co děláte v zimě? To tu zavřete? „Nebojte, můžete přijít i v zimě, obloha bude stejně krásná, akorát bude chladněji. Bohužel. Ale tady topit nemůžeme, to byste nic neviděli, klepal by se nám tady vzduch tak, že by každá ta tečka – tedy hvězda – vypadala jako mlhovina nebo kometa.“

A jedeme dál. Kometa, jméno už nevím, ale během té hodiny, co jsme v kopuli byli, se na obloze viditelně pohnula. A další mlhovina, galaxie – tam je to ještě o několik řádů dále. Hlava se mi točí více než kopule nad ní. Zimu už necítím, jen souznění s vesmírem. „Konečně“, ozve se opět hlas průvodce. „Tam již dalekohled skloníme. Jak Jupiter tak Saturn jsou dost vysoko nad východem, že se na ně můžeme podívat. Není Vám zima?“. Není, odpovídám a doufám, že mne neprozradí drkot zubů. Ale chci je vidět. Opět zavrčí dalekohled a zaburácí kopule. Nyní se poprvé ujme můj průvodce krabičky ručně ovládající dalekohled. „Jsme velmi nízko nad východem a tady již musíme chod dalekohledu trochu zkorigovat. Montáž je stará více než 50 roků a za tu dobu již mnohé odsloužila. Má slíbenu rekonstrukci, ale kdy se na ni dostane …“. I přes trochu pesimistické řeči mého průvodce stačilo několik krátkých ťuknutí do tlačítek a uprostřed mého pohledu se objevila krásná pruhatá koule. Prý se jmenuje Jupiter a je největší planetou. Alespoň u našeho Slunce. Jinde prý … Ale to už prosím hlas z temna kopule – už žádné podrobnosti, už jen to vesmírné tajemno.


Jupiter byl krásný. Atmosférické bouře, měsíce – viděli jsme všechny ty čtyři nejslavnější. A co teprve Saturn.
Obrázek z Laterny magiky …. A to prý mám přijít za týden, až bude Měsíc jako srpek na obloze nad západem. Přijdu, určitě přijdu. Sice mám už teď hlavu jako škopek, prsty u nohou necítím zimou a mám hlad. A můj průvodce?
Prý že ráno bude krásně vidět Merkur, a za týden bude Měsíc zakrývat nějakou Šipku, nebo Spiku, no prostě nějakou hvězdu …. Ne ne ne, to asi nezvládnu, ale na ten Měsíc se vrátím …
Nezařazeno