Obloha v únoru 2024
Únorová obloha nám v tomto roce nepřináší mnoho zajímavého ke sledování. Během první půlky měsíce můžeme využít tmavé oblohy bez Měsíce k pozorování slabých objektů oblohy – galaxií, hvězdokup či mlhovin.
Stále ještě noční obloze dominuje souhvězdí Orion s krásnou mlhovinou M42.
Foto: Zdenek Bardon (www.bardon.cz)
Ten, kdo za zimních mrazivých nocí pohlédl na souhvězdí Oriona, patrně nepřehlédl mlhavou skvrnku pod jeho pásem v místech, kde má tento bájný lovec zavěšen svůj pomyslný meč. Tento obláček, známý jistě již dávno ve starověku, září tu nyní před námi v podobě překrásné. Téměř ji ovšem zavrhl slavný autor ještě slavnějšího katalogu, francouzský astronom Charles Messier. Pro něho a zejména pro katalog zahrnující objekty zaměnitelné s kometami byla až moc jasná a známá. Tvrdí se dokonce, že ji do něho nakonec pod označením 42 zahrnul pouze proto, aby překonal 42 objektů katalogu mlhovin jižní oblohy, vydaného v roce 1755 astronomem Nicholasem Louisem de la Caille. Tak se prý do prvního vydání Messierova katalogu dostala i otevřená hvězdokupa M 45 Plejády v Býku, stejně jako M 44 Jesličky v Raku. Samostatné označení M 43 dostala dokonce i slabá severovýchodní část “Velké mlhoviny” v Orionu, opticky oddělená v popředí se rozprostírajícím temným prachovým mračnem.
Pryč je již doba, kdy málo citlivé emulze, byť osvětlované velkými objektivy největších světových observatoří, po agresivním působení rafinovaně připravovaných vyvolávacích roztoků pouze neochotně vydávaly shluky stříbrných solí vykreslujících skutečně pouze mlhavý obraz této mlhoviny. Dnes již kosmické i obří pozemské dalekohledy pronikají hluboko do nitra tohoto tisíc a pět set světelných let vzdáleného komplexu plynu, prachu a rodících se hvězd. Kosmický dalekohled Herschel v ní objevil organické molekuly, které mohou být příslibem možného budoucího života na rodících se planetárních soustavách objevených tamtéž kosmickým teleskopem Hubbleovým.
Avšak ani menší dalekohled není bez šancí. Chaotická struktura vodíkových a prachových mlhovin, ochucená metanolem, formaldehydem, dimethyletherem a dalšími sloučeninami, obklopující mladé hvězdy i jejich ještě mladší planety, vytvořila v jeho dalekohledu úžasný abstraktní obraz vesmírné hlubiny, možná podobné té, v níž vznikl i počátek našeho bytí zde na Zemi.
Měsíc:
poslední čtvrt 3.2.
nov 9.2.
první čtvrt 16.2.
úplněk 24.2.
Jupiter:
Planeta Jupiter je pozorovatelná večer během celého února. V dalekohledu Hvězdárny v Úpici můžete sledovat jednak oblačné pásy na jeho kotoučku, stejně jako jeho nejjasnější měsíce.
Pozorovatelnost Lunar-X v únoru 2024:
V únoru 2024 nastává potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 16. února 2024 kolem 23:49 UT tj. 17. února 2024 kolem 00:49 SEČ. V tuto chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky na noční obloze, ale bude jen velice nízko nad západním obzorem, v únoru 2024 tedy bude Lunar-X z České republiky amatérsky velice špatně pozorovatelné až nepozorovatelné.
-poznámky: převzato z cloudynights.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu “X” vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrti
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v únoru 2024 prostým okem (aktualizováno 5. 2. 2024):
Od 1. 2. 2024 do zhruba 2. 2. 2024 je z České republiky pozorovatelná ve večerních hodinách
Zhruba od 3. 2. 2024 do zhruba 14. 2. 2024 je z České republiky nepozorovatelná.
Zhruba od 15. 2. 2024 do 29. 2. 2024 je z České republiky pozorovatelná v ranních hodinách.
-poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami
Výběr zajímavých výročí měsíce února
3. února 1994 22:20 UTC byla z japonské základny Tanegashima byla vypuštěna nosná raketa H-2 s vědeckými družicemi OREX (později přejmenovaná na Ryusei, šlo o technologický demostrátor, který fungoval 1 den) a VEP (též zvaná VEP 1, později přejmenovaná na Myojo); šlo o první let této japonské rakety (30 let) [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. února 1994 12:10:00 UTC úspěšně odstartoval v rámci mise STS-60 raketoplán Discovery se sedmičlennou posádkou a sadou malých družic; hlavním cílem mise bylo vynesení objektu označovaného Wake Shield Facility (zkráceně WSF), což byl ocelový disk o průměru 3,7 metru následně fungující jako volně letící vědecká platforma; zároveň byly během letu prováděny experimenty v laboratoři Spacehab-2, která byla po celou dobu letu v nákladovém prostoru raketoplánu (30 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. února 1984 13:00:00 UTC úspěšně odstartoval v rámci mise STS-41B (též označované STS-41-B) raketoplán Challenger s pětičlennou posádkou a družicemi Westar 6 a Palapa B2; během této mise se Bruce McCandless v rámci testování manévrovacích jednotek MMU (Manned Maneuvering Unit, v překladu něco jako osobní manévrovací jednotka) stal 7. února 1984 prvním člověkem, který se na oběžné dráze Země pohyboval v kosmickém prostoru úplně nezávisle na vesmírné lodi (40 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. února 1974 provedla americká meziplanetární sonda Mariner 10 průlet kolem Venuše (minimální vzdálenost činila 5768 km) a uskutečnila přitom fotografování této planety (přesněji její oblačné atmosféry) v ultrafialovém spektru; její průlet kolem Venuše byl prvním gravitačním manévrem (v tomto případě gravitačním urychlením čili gravitačním prakem) historie; ze Země odstartovala 3. listopadu 1973 05:45:00 UTC; cíly jejího letu byly průlet kolem planety Venuše a pak tři průlety kolem planety Merkur (50 let) [1a], [1b], [2a], [2], [3], [3], [3], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. února 1999 21:04:15.238 UTC odstartovala mise Stardust, jejímž úkolem bylo dopravit zpět na Zemi vzorky kometárního prachu komety 81P/Wild 2; sonda v tom byla úspěšná; kromě toho během své cesty vyfotografovala asteroid Annefrank a v rámci své prodloužené mise NExT proletěla v únoru 2011 kolem jádra komety Tempel 1 (označováné též 9P/Tempel nebo 9P/Tempel 1) a úspěšně na její povrch 4. července 2005 vypustila projektil (25 let) [1a], [1a], [1b], [3b], [4], [4], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. února 1984 byla poprvé k výstupu do volného kosmického prostoru použita manévrovací jednotka MMU (Manned Maneuvering Unit, v překladu něco jako osobní manévrovací jednotka); užil ji americký astronaut Bruce McCandless při letu raketoplánu Challenger; při této příležitosti vznikl jeden z nejznámějších snímků kosmonauta ve volném kosmickém prostoru (40 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. února 1824 se narodil anglický astronom William Huggins (200 let) [1b], [3b], [6]
8. února 1984 12:07:26 UTC odstartovala s třemi sovětskými kosmonauty na palubě z kosmodromu Bajkonur kosmická loď Sojuz T-10; jako nosič byla použita raketa Sojuz-U; cílem letu byla orbitální stanice Saljut 7; na Zem se pak tato kosmická loď s jinými pasažéry vrátila 11. dubna 1984 10:48:48 UTC (40 let) [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. února 1974 zemřel švýcarský astronom Fritz Zwicky; studoval výbuchy supernov a spolu s německým astronomem Walterem Baade doporučoval používat supernovy jako standardní svíčky, tj. jako zdroje o známé absolutní svítivosti, tedy jako objekty, jejich vzdálenost se dá určit ze svítivosti pozorované a změřené na Zemi; také si při pozorování galaxií v kupě Coma (ve Vlasech Bereniky) všiml, že je zde méně svítivé hmoty, než by se dalo z pohybů galaxií očekávat, a z toho usoudil na existenci zvláštního typu hmoty, které se dnes říká temná hmota; o podstatě temné hmoty se dodnes vedou vědecké diskuse (50 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [3b], [5], [5], [6], [6]
8. února 1974 15:16:53 UTC se v rámci mise Skylab 4 (což byla třetí pilotované mise k americké dnes již neexistující orbitální stanici Skylab, mise je též označovaná jako Skylab CSM 3, Apollo SLM-3 nebo CSM 118) zpět na Zem úspěšně vrátili Gerald Carr, William Pogue a Edward Gibson; ze Země mise odstartovala 16. listopadu 1973 14:01:23 UTC (50 let) [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. února 2009 v 16:55 GMT či 16:56 UTC se srazila americká telekomunikační družice Iridium 33 s ruskou v té době nefunkční vojenskou komunikační družicí Kosmos 2251 (též označovanou Sterla-2M 51); v důsledku srážky se obě družice roztříštily na velké množství úlomků, v roce 2013 bylo katalogizováno více než 2200 úlomků pocházejících z této srážky, v roce 2014 jich bylo na oběžné dráze ještě nejméně 1500; má se za to, že událost se bude projevovat v situaci na oběžné dráze 25 až 35 let od okamžiku srážky; družice se pohybovaly ve výšce přibližně 800 km nad zemským povrchem; družice Kosmos 2251 ze Země odstartovala 16. června 1993 04:17 UTC; družice Iridium 33 ze Země odstartovala 14. září 1997 01:36 UTC (15 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2], [3], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. února 1974 proletěla sovětská sonda Mars 4 kolem Marsu; měla se stát oběžnicí této planety, ale nezapálil se její brzdící motor a po průletu tedy zůstala jen na oběžné dráze kolem Slunce; stihla jen poslat 12 snímků Marsu; ze Země odstartovala 21. července 1973 (50 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. února 1994 02:18:41 EST tj. 19:19:22 UTC po letu trvajícím 8,30 dne přistál v rámci mise STS-60 raketoplán Discovery s šesti kosmonauty; hlavním cílem mise bylo vynesení objektu označovaného Wake_Shield_Facility (zkráceně WSF), což byl ocelový disk o průměru 3,7 metru následně fungující jako volně letící vědecká platforma; k tomuto letu Discovery ze Země odstartoval 3. února 1994 12:10:00 UTC (40 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. února 1984 12:15:55 UTC po téměř osmidenním letu přistál v rámci mise mise STS-41B (též označovaná jako STS-41-B) raketoplán Challeger s pětičlennou posádkou; k tomuto svému letu odstartoval 3. února 1984 13:00:00 UTC (40 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. února 1974 se dostala sovětská sonda Mars 5 na oběžnou dráhu kolem planety Mars; postupně však ztrácela dusík z hermetizovaného prostoru, možná po zásahu mikrometeoroidem, proto přestala pracovat již 28. února, mezitím stihla pořídit 108 snímků; ze Země sonda odstartovala 25. července 1973 18:55:48 UTC (50 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. února 2019 proběhla poslední neúspěšná zkouška o navázání spojení s marsovským roverem (poloautomatickým robotickým vozítkem) jménem Opportunity a tím byla mise tohoto roveru zcela ukončena; poslední vysílání tohoto robotického vozítka bylo zachyceno 10. června 2018 (5 let) [1a], [1b], [3], [3b], [3b], [3], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. února 1564 se v italské Pise narodil „otec moderní astronomie“ Galileo Galilei (460 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [6], [6], [6], [6], [6]
17. února 1959 15:55:02 GMT odstartovala americká sonda/družice Vanguard 2 (též označovaná jako Cloud Cover Satellite 2); vynesena byla pomocí rakety Vanguard, pro kterou to byl jeden z mála úspěšných startů; sonda/družice byla určena k měření rozložení zemské oblačnosti, vlivu zemské atmosféry na dráhu této družice a testování fotočlánků (65 let) [1a], [1b], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. února 2014 kolem 13:20 hod EST (18:20 UT) zanikla v hustých vrstvách atmosféry nad Tichým oceánem východně od Nového Zélandu po svém prvním regulérním zásobovacím letu k Mezinárodní kosmické stanici v rámci mise nazvané Orbital 1 (zkráceně Orb1) americká nákladní kosmická loď Cygnus (10 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. února 1964 05:47:40 UT startovala ze sovětského kosmodromu Bajkonur nosná raketa Molnija se sondou k Marsu; sonda bývá řazena k sérii sond Zond a označována Zond (1b) (3MV-1A #2); druhý stupeň ale selhal (60 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
20. února 1994 byla americká lunární družice Clementine 1 (někdy nepřesně označovaná jen jako Clementine) navedena na oběžnou dráhu Měsíce (30 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
21. února 2019 kolem půlnoci odebrala japonská kosmická sonda Hajabusa 2 poprvé vzorek materiálu z povrchu planetky Ryugu; odběr byl úspěšný; 11. července 2019 pak tato sonda provedla svůj poslední odběr vzorků této planetky – získání vzorků z hlubších vrstev; dne 6. prosince 2020 pak pouzdro se vzorky úspěšně přistálo na australské zkušební raketové základně Woomera Missile Range; samotná sonda Hayabusa 2 pokračuje v cestě vesmírem na prodlouženou vědeckou misi, která má být zakončena průzkumem planetky 1998 KY26 v Apollonově skupině roce 2031; ze Země sonda odstartovala 3. prosince 2014 04:22:04 UTC (5 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2], [3b], [3b], [4], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
21. února 1964 se narodila dvojčata Scott Joseph Kelly a Mark Edward Kelly, američtí piloti a kosmonauti (ve stejném roce narozený další americký astronaut James McNeal Kelly s nimi není příbuzný); Scott Joseph Kelly je jedním z mála astronautů, kteří plánovaně strávili na Mezinárodní kosmické stanici dlouhodobý pobyt s délkou trvání kolem jednoho roku místo obvyklého půlroku (60 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
22. února 2019 01:45:00 UTC odstartovala raketa Falcon 9, jejímž primárním nákladem byla indonéská komunikační družice Nusantara Satu a jedním ze dvou sekundárních nákladů byl lunární lander (sonda, která měla přistát na Měsíci) jménem Beresheet izraelského týmu SpaceIL; vynesení nákladů bylo úspěšné, ale Beresheet nakonec místo měkkého přistání na Měsíc dopadl tvrdě a po dopadu nekomunikoval (5 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [3b], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
23. února 2014 přibližně v 05:12 UT proletěla v relativně malé vzdálenosti od Země pouhých 0,005233 AU (asi 783 tisíc km) od Země planetka s označením 2014 DH6, která byla vzhledem ke své velikosti objevena teprve 21. února 2014, tedy dva dny před nejtěsnějším přiblížením; pro srovnání Měsíc obíhá kolem Země ve vzdálenosti 0,0026 ± 0,0001 au; průměr planetky 2014 DH6 se odhaduje na 30 metrů (10 let) [1b], [2a], [6], [6]
24. února 2009 09:55:31 UTC startovala z Vanderbergu družice Orbiting Carbon Observatory, americká vědecká družice zaměřená na přesné měření množství CO2 v zemské atmosféře; nosná raketa Taurus (později označovaná jako Minotaur-C) při startu selhala; ke stejnému nebo podobnému účelu pak sloužily družice Orbiting Carbon Observatory 2 (její americký pokračovatel, odstartovala 2. července 2014 09:56:23 UTC) a družice GOSAT (Greenhouse Gases Observing Satellite, japonská družice, odstartovala 23. ledna 2009 03:54 UTC) (15 let) [1b], [1b], [1b], [2], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
25. února 2014 byla zaznamenána na Slunci erupce stupně X4,9, tehdy šlo o nejsilnější erupci za poslední dva roky (od března 2012, kdy byla na Slunci zaznamenána erupce stupně X6,3) (10 let) [1b], [2a], [6], [6]
25. února 1969 odstartovala na raketě Atlas americká sonda Mariner 6; úspěšně splněným cílem byl průlet kolem Marsu (55 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
27. února 2014 18:37 UTC odstartovala z japonské základny Tanegashima Space Center do vesmíru raketou H-IIA družice Global Precipitation Measurement (též zvaná Global Precipitation Measurement Core Observatory); družice je společným projektem NASA a japonské kosmické agentury JAXA; jejím úkolem je z nízké oběžné dráhy kolem Země sledovat dešťové a sněhové srážky; spolu s družicí odstartovalo také několik nanodružic (10 let) [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. února 2014 byly do vesmíru vypuštěny první dvě litevské družice; šlo o družice LitSat-1 a Lituanica SAT-1 (psáno též LituanicaSAT 1); společně s dalšími družicemi byly vypuštěny z Mezinárodní kosmické stanice; na Mezinárodní kosmickou stanici byly dopraveny nákladní kosmickou lodí Cygnus v rámci mise Cygnus Orb-1 pomocí nosné rakety Antares 120, která ze Země odstartovala 9. ledna 2014 (10 let) [1a], [1b], [1b], [1b], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. února 1999 02:14:30 UT se ze sovětské dnes již neexistující orbitální stanice MIR v Sojuzu TM-28 zpět na Zemi úspěšně vrátili Gennadij Padalka a Ivan Bella; s posádkou Gennadij Padalka, Sergej Avdějev a Jurij Baturin Sojuz TM-28 k MIRu odstartoval 13. srpna 1998 09:43:11 UTC; po Sojuzu TM-28 k MIRu zamířily už jen dva další pilotované Sojuzy (Sojuz TM-29 a Sojuz TM-30) a 23. března 2001 byl MIR řízeně naveden k zániku v zemské atmosféře (25 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
Dnes v noci, přesněji v 1 hodinu, 59 minut a 19.9 sekundy světového času (2:59:19.9 našeho času), došlo na území našeho jižního souseda k již významnému zemětřesení, které mohli pocítit tamní obyvatelé přímo ve formě drnčících oken, sklenic a slabých vibraci podlah i jiných povrchů. Toto zemětřesení dosáhlo magnituda 4.0. Epicentrum se nacházelo na pozici 47° 40´ 8″ severní šířky a 15° 53´ 24″ východní délky, hloubka byla 5 km. To znamená 16 km jihozápadně od města Ternitz (7300 obyvatel) a 66 km jihojihozápadně od většího města Favoriten (207 000 obyvatel). Lépe je to vidět na následující mapce:
Do České republiky vlny dorazily těsně po druhé hodině světového času, konkrétně do Úpice ve 2:00:07 UT. Seismogram z naší stanice je vidět zde:
Zdroj:
EMSC (https://www.emsc-csem.org/#2),
Geofyzikální ústav AVČR (https://www.ig.cas.cz),
Hvězdárna v Úpici (https://www.hvezdarnavupici.cz).
Včera po devatenácté hodině došlo na hranici Kyrgyzstánu a Číny k silnému zemětřesení. Na tomto odkazu jsou podrobnosti. Záznam z našeho seismometru je zde:
Zdroj:
EMSC (https://www.emsc-csem.org/#2),
Geofyzikální ústav AVČR (https://www.ig.cas.cz),
Hvězdárna v Úpici (https://www.hvezdarnavupici.cz).
Hvězdárna bude od 17.1., 12 hodin do 18.1., 20 hodin z technických důvodů uzavřena.
Výběr z meteorických rojů:
Kvadrantidy
Tyto “padající hvězdy” budou pozorovatelné – za předpokladu jasné oblohy – nejlépe v noci ze středy 3. na čtvrtek 4. ledna 2024, nejvhodnější čas k pozorování by měl být ráno 4. ledna mezi 6. a 7. hodinou SEČ (maximum je předpovězeno na 4. ledna 2024 na 10 hodin SEČ, kdy už je v České republice po rozednění, a zároveň časový interval, kdy je hodinová četnost alespoň 1/2 hodnoty maxima, trvá u tohoto roje jen 6 až 8 hodin); hodinová zenitová frekvence je sice u tohoto roje 120 meteorů za hodinu, ale radiant je každoročně při pohledu z České republiky v první polovině noci pod obzorem nebo jen nízko nad obzorem a letos bude v druhé polovině noci pozorování znesnadňovat svit Měsíce (Měsíc ve fázi kolem poslední čtvrti bude při pohledu z České republiky nad obzor vycházet kolem půlnoci), takže v uvedenou noc, přesněji ráno, bude – za předpokladu jasného počasí – reálně pozorovatelných tak 25 meteorů za hodinu.
Fáze Měsíce, konjunkce Měsíce s hvězdou Spika, možnosti pozorování Měsíce v lednu ve večerních hodinách:
4.1.2024 (čtvrtek) je poslední čtvrt
11.1.2024 (čtvrtek) je nov
18.1.2024 (čtvrtek) je první čtvrt
25.1.2024 (čtvrtek) je úplněk
Dne 5. ledna 2024 v 0 hodin nastává konjunkce Měsíce se Spikou, v tomto okamžiku budou ale uvedené objekty při pohledu z České republiky pod obzorem, a tak vhodný čas k pozorování úhlového přiblížení Měsíce a Spiky bude až později po půlnoci, vhodný čas k pozorování bude mezi 2:15 až 6:45 SEČ, kolem 6:45 bude přitom nízko nad jižním obzorem zářit také jasná planeta Venuše:
Večerní pozorování noční oblohy pro veřejnost probíhá na úpické hvězdárně v lednu denně kromě nedělí a svátků vždy od 18. do 20. hodiny, pokud v rámci večerních pozorování chcete v dalekohledu vidět Měsíc, tak ten bude v tomto měsíci během večerních pozorování nad obzorem zhruba mezi 15. a 28. lednem.
Pozorovatelnost vybraných planet, konjunkce vybraných planet s Měsícem, vzájemné úhlové přiblížení Merkuru a Venuše:
Planeta Merkur bude pozorovatelná v ranních hodinách (za předpokladu jasné oblohy) nejlépe zhruba mezi 9. až 13. lednem 2024 těsně nad jihovýchodním obzorem (přibližně 8 úhlových stupňů nad ideálním obzorem), při pohledu z České republiky bude Merkur vlevo dole od jasnější planety Venuše (Merkur je v lednové největší západní elongaci 12.1.2024 v 16 hodin SEČ), ale vidět bude jen z míst s velmi dobrým výhledem k východnímu obzoru:
Planeta Venuše je na začátku ledna 2024 pozorovatelná přibližně od 5:00 SEČ do přibližně 8:00 SEČ; na konci ledna 2024 je pozorovatelná přibližně od 6:30 SEČ do přibližně 7:30 SEČ, přičemž v druhé polovině ledna je pozorovatelná již jen z míst s velmi dobrým výhledem k jihovýchodnímu obzoru. S koncem ledna 2024 její letošní pozorovatelnost očima či amatérskými prostředky končí a na další možnost jejího amatérského pozorování si budeme muset počkat až na konec prosince 2024. Dne 8. ledna 2024 ve 20 hodin SEČ je Měsíc v konjunkci s Venuší, v této chvíli jsou objekty pod obzorem, a tak úhlové přiblížení Venuše a Měsíce můžete (i prostým okem) pozorovat 9. ledna 2024 ráno krátce kolem 7:35 SEČ, ale jen z míst s velmi dobrým výhledem k jihovýchodnímu obzoru:
Planeta Jupiter je na začátku ledna 2024 pozorovatelná přibližně od 16:00 SEČ (objevuje se nad jihovýchodem ve chvíli, kdy se se setměním začínají objevovat hvězdy a planety) do přibližně 2:00 SEČ (zapadá za západní obzor); na konci ledna 2024 je pozorovatelná přibližně od 17:30 SEČ (objevuje se nad jihovýchodem ve chvíli, kdy se se setměním začínají objevovat hvězdy a planety) do přibližně 24:00 SEČ (zapadá za západní obzor). Dne 18. ledna 2024 v 21 hodin SEČ je Měsíc v konjunkci s Jupiterem, v této chvíli jsou objekty při pohledu z České republiky přibližně 40 úhlových stupňů nad jihozápadním obzorem a pěkně pozorovatelné i očima (18. ledna je čtvrtek a tak úhlové přiblížení Jupiteru a Měsíce můžete pozorovat i během večerních pozorování pro veřejnost na úpické hvězdárně zdejšími hvězdářskými dalekohledy):
Planeta Saturn je na začátku ledna 2024 pozorovatelná přibližně od 17:00 SEČ (objevuje se nad jihovýchodem ve chvíli, kdy se se setměním začínají objevovat i méně jasné hvězdy a planety) do přibližně 20:00 SEČ (zapadá za jihozápadní obzor); na konci ledna je pozorovatelná přibližně od 17:00 SEČ (objevuje se nad jihovýchodem ve chvíli, kdy se se setměním začínají objevovat i méně jasné hvězdy a planety) do přibližně 18:00 SEČ (zapadá za západní obzor). V druhé polovině ledna bude už vidět jen z míst s velmi dobrým výhledem k jihozápadnímu obzoru. Dne 14. ledna 2024 ve 12 hodin je Měsíc v konjunkci se Saturnem, v této chvíli jsou objekty při pohledu z České republiky pod obzorem, a tak jejich úhlové přiblížení můžete pozorovat večer 14. ledna 2024 krátce kolem 18. hodiny SEČ, ale jen z míst s dobrým výhledem k jihozápadnímu obzoru (objekty budou pouhých 15 stupňů nad ideálním obzorem):
Jak jsme již poznamenali výše, planetu Merkur a planetu Venuši můžeme společně pozorovat z míst s opravdu dobrým výhledem k jihovýchodnímu obzoru na ranní lednové obloze zhruba mezi 9. a 13. lednem 2024 zhruba mezi 7:00 a 7:35 SEČ těsně nad jihovýchodním obzorem (za předpokladu jasného počasí).
-poznámky: zkratka SEČ značí středoevropský čas, tedy ten, který máte v České republice na svých hodinkách; J, V, S, Z, JZ, SZ, JV, SV v obrázcích jsou zkratky světových stran, velikost koleček v obrázcích v místech Měsíce, hvězd či planet neznačí velikost objektu na obloze, ale zdánlivou hvězdnou velikost, což je něco jako jasnost objektu
Aktivita Slunce:
Aktivitu Slunce vyjádřenou číslem slunečních skrn najdete například na https://www.sidc.be. V současné době jsme stále ve fázi růstu sluneční aktivity.
Sluneční erupce třídy X2.8 vzplála na Slunci 14. prosince 2023 (družicemi pro sledování Slunce byla detekována v 17:02 UTC), byla vyhodnocena jako nejsilnější erupce tohoto cyklu sluneční aktivity. Více informací k této události najdete např.:
https://www.facebook.com/slunecnipatrola (česky)
https://www.facebook.com/obsupice/posts/pfbid0CAZUAcsWpd44PgZeSqN4WwAgU5P8fbXLYGQzy1TcwyNPCtGphEPRH48Be45xQwodl (česky)
https://spaceweather.com/ (anglicky)
https://www.solarham.net/index.htm (anglicky)
https://blogs.nasa.gov/solarcycle25/2023/12/14/sun-releases-strong-solar-flare-8/ (anglicky)
https://www.swpc.noaa.gov/news/strongest-solar-flare-solar-cycle-25 (anglicky)
Pozorovatelnost Lunar-X v lednu 2024:
V lednu 2024 nastává potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 18. ledna 2024 kolem 9:05 UT tj. kolem 10:05 SEČ. V tuto chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky na denní obloze pouhých 12 úhlových stupňů nad obzorem, v lednu 2024 tedy bude Lunar-X z České republiky amatérsky velice špatně pozorovatelné až nepozorovatelné.
-poznámky: převzato z cloudynights.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu “X” vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrti
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v lednu 2024 prostým okem:
Od 1.1.2024 do zhruba 5.1.2024 je z České republiky pozorovatelná v ranních hodinách.
Zhruba od 6.1.2024 do zhruba 14.1.2024 je z České republiky nepozorovatelná.
Zhruba od 15.1.2024 do 31.1.2024 je z České republiky pozorovatelná ve večerních hodinách.
-poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na www.heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami
Výběr zajímavých výročí měsíce ledna:
1. ledna 2019 05:33:00 UTC prolétla sonda New Horizons okolo planetky Arrokoth (těleso Kuiperova pásu); v době tohoto průletu se pro tuto planetku používalo předběžné označení “2014 MU69” a přezdívka “Ultima Thule”; ze Země tato sonda odstartovala 19. ledna 2006 19:00:00.221 UTC; během svého letu sluneční soustavou také studovala trpasličí planetu Pluto (sonda startovala ze Země v době, kdy Pluto mělo ještě status řádné planety, do kategorie trpasličích planet bylo přeřazeno na kongresu Mezinárodní astronomické unie konaném v Praze 24. srpna 2006), kolem trpasličí planety Pluto proletěla 14. července 2015 (11:49:57 UTC nebo 11:48:45 UT) (5 let) [1a], [1b], [1a], [3b], [3b], [3], [3], [4], [5], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. ledna 2014 vstoupila do atmosféry Země planetka, která dostala označení 2014 AA; jednalo se o blízkozemní planetku typu Apollo; její vstup do atmosféry byl zaznamenán díky ultrazvukovým detektorům (určeným ke sledování dodržování zákazu jaderných výbuchů), které zaregistrovaly její výbuch ve 3:00 UT nad Atlantickým oceánem; tato planetka byla objevena fotograficky 1. ledna 2014 Richardem Kowalskim na observatoři Mount Lemmon Survey, je tedy jednou z planetek (historicky druhou), u kterých se podařilo je fotograficky objevit (a objev zveřejnit) dříve, než vstoupily do zemské atmosféry; průměr planetky před vstupem do atmosféry byl asi 2 až 4 metry (10 let) [1b], [2a], [2a], [6], [6], [6], [6], [6]
2. ledna 2014 19:28 UT proletěla v relativně malé vzdálenosti od Země planetka 2013 YK48 (objevená 30. prosince 2013); nejmenší vzdálenost od Země byla 0,0399 au (5,97 miliónů km, pro srovnání Měsíc obíhá kolem Země ve vzdálenosti 0,0026 ± 0,0001 au); jednalo se o blízkozemní planetku typu Apollo (10 let) [1b], [1a], [1b], [2a], [6]
2. ledna 2004 proletěla kosmická sonda jménem Stardust (též označovaná (Discovery 4) komou komety Wild 2 (celým jménem 81P/Wild 2) přičemž vysunula aerogelový sběrač prachu a provedla odběr vzorků prachu z prachového ohonu komety; dne 15. ledna 2006 se sonda přiblížila k Zemi a v 05:58 UT ve vzdálenosti 110 tisíc kilometrů od Země se oddělilo od mateřské části sondy kuželovité přistávací pouzdro; pouzdro dopadlo za využití padáků ve vojenském výcvikovém prostoru Utah Test and Training Range poblíže Salt Lake City v americkém státě Utah dne 15. ledna 2006 10:10 UT (03:10 místního času MST); před návštěvou komety Wild 2 tato sonda zkoumala planetku Annefrank, po návštěvě komety Wild 2 pak byla vyslána (pod názvem Stardust NExT) ke kometě Tempel 1 (celým jménem 9P/Tempel 1); ze Země sonda Stardust odstartovala 7. února 1999 (20 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [3], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. ledna 1959 16:42:21 UTC odstartovala první vesmírná sonda k Měsíci; byla jí sovětská Luna 1 (první rok po svém startu byla označována jako E1 No. 4); start byl úspěšný, ale nasměrování k Měsíci nebylo dostatečně přesné a sonda proletěla ve vzdálenosti 6700 km od jeho středu (65 let) [1a], [1b], [3b], [3], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. ledna 2019 02:26 UTC úspěšně měkce na odvrácené straně Měsíce přistála čínská sonda Čchang-e 4 (v anglickém přepisu Chang’e 4); sonda na povrch Měsíce po svém přistání úspěšně vysadila čínské automatické lunární vozítko označované Yutu-2; ze Země odstartovala 7. prosince 2018 18:23 UTC (5 let) [1a], [1b], [3b], [3b], [3b], [3], [4], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. ledna 1999 20:21:10 UTC odstartovala americká planetární sonda Mars Polar Lander; k rudé planetě dorazila začátkem prosince téhož roku a mělo dojít k oddělení přistávacího modulu a dvou penetrátorů, bohužel, v té době bylo přerušeno spojení a to se již nepodařilo znovu navázat (25 let) [1a], [1b], [3], [3], [3], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
4. ledna 2004 04:35 UTC měkce (pomocí kombinace padáků a nafukovacích vaků) přistálo na povrchu planety Mars americké automatické vozítko (rover) pojmenované Spirit, též označované MER-A (Mars Exploration Rover – A), dále též také označované jako MER-2 (Mars Exploration Rover 2); ze Země odstartovalo 10. června 2003 17:58:47 UTC; na Marsu pracovalo celkem 6 let; vozítko mělo své dvojče, automatické vozítko (rover) pojmenované Opportunity, které také úspěšně na Marsu přistálo a pracovalo, to dokonce 15 let (20 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [3b], [3], [4], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. ledna 2014 zemřel český astronom Josip Kleczek; je autorem knihy Astronomical dictionary in six Languages a mnoha dalších astronomických knih (10 let) [1a], [1], [3], [3], [3], [3], [6], [6], [6], [3], [6]
5. ledna 1969 06:28:08 UTC odstartovala sovětská sonda Veněra 5; odstartovala ze Země v podobné době jako její sesterská sonda Veněra 6; sonda úspěšně vstoupila do atmosféry Venuše v květnu 1969 (po přibližně 4 měsících letu) a po dobu 53 minut vysílala data o složení atmosféry cílové planety a dalších vlastnostech; stejně jako u Veněry 6 ani u Veněry 5 nebyl její přistávací modul schopen přistát na povrchu Venuše (55 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
6. ledna 1978 objevil švýcarský astronom Paul Wild krátkoperiodickou kometu dnes označovanou 81P/Wild-2 nebo také zkráceně Wild 2; komou této komety dne 2. ledna 2004 proletěla kosmická sonda jménem Stardust a odebrala vzorky prachu (45 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [3], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
6. ledna 1884 zemřel Gregor Johann Mendel, moravský přírodovědec německého původu, který po vysvěcení na kněze studoval ještě matematiku, fyziku, chemii, botaniku, zoologii a paleontologii a který po roce 1862 kromě jiného prováděl každodenní meteorologická pozorování pro Meteorologický ústav ve Vídni (150 let) [1a], [1b], [6]
7. ledna 2014 zaznamenaly přístroje sledující aktivitu Slunce sluneční erupci třídy X, konkrétně X1,2; související výron koronární hmoty cestující rychlostí 2400 km/s měl Zemi zasáhnout 9. ledna 2014 v 1:38 SEČ; vzhledem k tomu, že elektronika kosmických lodí při jejich pohybu na oběžné dráze kolem Země může být takovýmito událostmi rušená nebo poškozená, byl start americké rakety Antares s americkou nákladní kosmickou lodí Cygnus mířící na Mezinárodní kosmickou stanici (mise nazvaná Orbital 1, zkráceně Orb1) přeplánován ze 8. ledna 2014 na 9. ledna 2014; uvedená kosmická loď pak 9. ledna 2014 18:07:05 UTC (z Mid-Atlantic Regional Spaceport / Wallops Flight Facility v americkém státě Virginia) úspěšně odstartovala (10 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. ledna 2014 dosáhla evropská kosmická observatoř Gaia cílovou dráhu kolem libračního bodu L2 soustavy Slunce-Země (přechod pak ještě dokončila drobným korekčním manévrem 15. ledna 2014), v dalších dnech pak probíhalo testování aparatury a poté byla zahájena pětiletá provozní fáze mise, během které tato vesmírná observatoř zmapovala přesnou polohu asi jedné miliardy hvězd v naší Galaxii; ze Země tato vesmírná observatoř odstartovala z kosmodromu Kourou raketou Soyuz-ST-B (Soyuz-2) s horním stupněm Fregat dne 19. prosince 2013 09:12:14 UTC; jde o vesmírnou observatoř Evropské kosmické agentury (10 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [2a], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. ledna 2014 představitelé NASA na tiskové konferenci oznámili, že Obamova administrativa v Bílém důmě souhlasila s americkou účastí v projektu Mezinárodní kosmické stanice i v letech 2020 až 2024 (s tím, že rozhodnutí musí ještě schválit Kongres a potvrdit i prezident zvolený v roce 2016); šlo již o druhou deklaraci prodloužení americké účasti na provozu Mezinárodní kosmické stanice ze strany Obamovy administrativy, předchozí deklarace Obamovy administrativy posunula přislíbenou americkou účast v roce 2010 (začátek Barackova funkčního období) z roku 2016 na rok 2020 (10 let) [2a], [2a], [2a], [5], [6], [6]
8. ledna 1994 10:05:34 UTC byla z Bajkonuru vypuštěna kosmická loď Sojuz TM-18 s kosmonauty Afanasjevem, Poljakovem a Usačovem; cílem byla dnes již neexistující sovětská orbitální stanice MIR (30 let) [1a], [1b], [2a], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. ledna 1994 byla ojevena kometa 144P/Kushida (30 let) [1b], [6], [6], [7]
9. ledna 2014 18:07:05 UTC odstartovala (po mnoha odkladech z různých příčin) k svému prvnímu regulérnímu zásobovacímu letu k Mezinárodní kosmické stanici (mise byla nazvavá Orbital 1, zkráceně Orb1) americká nákladní kosmická loď Cygnus (10 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. ledna 1994 11:50:20 UTC se kosmická loď Sojuz TM-18 úspěšně připojila k sovětské orbitální stanici Mir a tři ruští kosmonauti přestoupili do stanice; ze Země tato kosmická loď odstartovala 8. ledna 1994 10:05:34 UTC; jedním z členů posádky byl ruský kosmonaut a profesí lékař Valerij Vladimirovič Poljakov, který Mir opustil po rekordně dlouhém pobytu 22. března 1995 v kosmické lodi Sojuz TM-20 (30 let) [1a], [1b], [1b], [1b], [3b], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. ledna 1969 05:51:52 UTC odstartovala k Venuši sovětská sonda Veněra 6; do atmosféry Venuše vstoupila 17. května 1969 a přenos dat z atmosféry probíhal úspěšně po dobu 51 minut; do atmosféry Venuše vstoupila v podobné době jako její sesterská sonda Veněra 5; stejně jako u Veněry 5 ani u Veněry 6 nebyl její přistávací modul schopen přistát na povrchu planety Venuše (55 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. ledna 2019 15:31:37 UT odstartovala americká raketa Falcon 9 ve verzi Falcon-9 v1.2 (Block 5) a úspěšně vynesla poslední sadu deseti družic Iridium NEXT, tedy druhé generace družic pro satelitní telefonování společnosti Iridium SSC (respektive nástupnické společnosti Iridium LLC a později dalších majitelů/provozovatelů); první generace družic Iridium se tak začala stávat nepotřebnou; první generace družic Iridium byla známa svými záblesky (odrazy slunečního světla od solárních panelů první generace těchto družic byly na noční obloze tak jasné, že jejich jas krátkodobě překonával jas nejjasnějších hvězd a planet), Iridia první generace (s výjimkou nefunkčních neovladatelých kusů) začala tedy být postupně naváděna do zemské atmosféry, kde zanikala, a astronomové i amatérští pozorovatelé od té doby postupně přestali záblesky družic Iridium vídat (5 let) [1a], [1a], [1b], [3b], [4], [4], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. ledna 2004 04:12:59 UTC byla z plovoucí plošiny Odyssey vypuštěna raketa Zenit-3SL s družicí Estrela do Sul 1 označovanou také jako Telstar 14; po oddělení od nosné rakety se správně neotevřely solární panely a podle společnosti Space Systems/Loral, která družici vyrobila, snímky družice nasvědčovaly tomu, že došlo k nějakému jejímu poškození během startu; družice nakonec pracovala po omezený čas v omezeném režimu (20 let) [1a], [1b], [1b], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. ledna 1934 se narodil český astronom Ing. Pavel Příhoda; například dlouhou dobu působil jako hlavní přednášející pro posluchače astronomických kursů pro zájemce o astronomii v pražském planetáriu; v letech 1979 až 2011 se významně podílel na Hvězdářské ročence planetária hlavního města Prahy (od roku 1986 jako šéfredaktor) (90 let) [1a], [3], [3], [6]
14. ledna 1994 08:18:20 UTC přistála (po 196 dnech od svého startu ze Země) kosmická loď Sojuz TM-17 s kosmonauty Serebrovem a Cibiljevem; do vesmíru (k úspěšnému letu na ruskou/sovětskou stanici MIR) tato kosmická loď odstartovala s posádkou Serebrov, Cibiljev a Haigneré dne 1. července 1993 14:32:58 UTC (Francouz Jeana-Pierra Haigneré, u něhož se jednalo o první z jeho dvou letů do vesmíru, strávil na MIRu jen krátký čas, na Zem se vrátil v Sojuzu TM-16 dne 22. června 1993 06:41:50 UTC); při závěrečném odpojení Sojuzu TM-17 od MIRu měla posádka vyfotografovat dokovací systém na modulu Krystal orbitální stanice MIR, došlo však k nárazu do tohoto modulu a k jeho poškození, kosmická loď Sojuz přitom naštěstí poškozena nebyla (30 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
16. ledna 1969 byl objeven první optický protějšek pulsaru; optické pulsy zaznamenali Cocke, Disney a Taylor pomocí 36palcového dalekohledu na Stewardově observatoři v Arizoně, rádiové pulsy neutronové hvězdy byly zachyceny 10. listopadu 1968 Richardem V. E. Lovelacem a jeho spolupracovníky radioteleskopem Arecibo (tento rádiový zdroj byl označen jako NP 0532); opticky a rádiově byl tak ztotožněn pulsar v centru Krabí mlhoviny (55 let) [1a], [1b], [1b], [1b], [3b], [6]
16. ledna 1964 se narodil český astronom Jiří Borovička; nyní studuje převážně meteory/meteority, jejich strukturu, chemické složení nebo fyziku jejich průletu atmosférou (60 let) [1a], [3], [3], [6], [6], [6]
21. ledna 2019 proběhlo (i z České republiky mnohými lidmi sledované) úplné zatmění Měsíce; zajímavostí bylo, že mnoho astrofotografů objevilo na svých snímcích zatmělého Měsíce světlou tečku, která se ukázala být dokladem v té době proběhlého dopadu asteroidu na měsíční povrch (5 let) [3], [3]
21. ledna 2014 byla v galaxii Messier 82 (také označované Doutník či Doutníková galaxie nebo též jako NGC 3034) z observatoře Londýnské univerzity fotograficky nalezena supernova typu Ia (tyto supernovy slouží jako „standardní svíčky“); dostala označení SN 2014J; při své největší “jasnosti” (31. ledna 2014) dosáhla 10,5 magnitudy; během jejího zjasnění se na ni zaměřilo větší množství kosmických teleskopů; tato supernova ve skutečnosti (vzhledem ke vzdálenosti a konečné rychlosti světla) vzplanula před 12 milióny let (10 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [5], [6]
24. ledna 1994 havarovala při startu raketa Ariane 4 (ve verzi AR 44LP při startu z Guyany); zničeny byly družice Turksat 1A a Eutelsat 2 F-5; šlo o druhý z pouhých 3 neúspěšných startů rakety Ariane 4 z celkových 116 startů (30 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
25. ledna 2004 04:54:22.7 UT (signál dorazil na Zemi – vzhledem ke konečné rychlosti světla – 05:05:26.6 UT) úspěšně přistálo na povrchu Marsu americké automatické vozítko (rover) jménem Opportunity (též označované jako Mars Exploration Rover B nebo MER-1); přistání proběhlo (stejně jako u jeho robotického dvojčete jménem Spirit a stejně jako u dalšího amerického robotického předchůdce jménem Mars Pathfinder) za použití kombinace padáku a nafukovacích vaků; ze Země rover Opportunity odstartoval 8. července 2003 03:18:15 UTC (20 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2], [2], [3b], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
25. ledna 1994 16:34:00 UTC odstartovaly s pomocí nosné rakety Titan 2 americká lunární družice Clementine 1 (někdy nepřesně označovaná jen jako Clementine) a zařízení označované ISA (též Clementine ISAS neboli Clementine Interstage Adapter Satellite); Clementine 1 byla první úspěšnou sondu k Měsíci od 70. let a měla po průzkumu Měsíce (průzkum Měsíce z jeho oběžné dráhy úspěšně provedla) letět zkoumat planetku Geographos, tuto část mise sonda ale kvůli poruše nesplnila; Clementine ISAS zkoumalo (než samovolně shořelo v zemské atmosféře) z vysoce eliptické oběžné dráhy kolem Země radiaci ve Van Allenových pásech (kterými proletělo) a radiaci meziplanetárního prostoru a déle také sledovalo účinky mikrometeoritů a úlomků vesmírného smetí (30 let) [1a], [1b], [2a], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
27. ledna 1929 se narodil český astronom a znalec v oboru meteoritů s rodokmenem RNDr. Zdeněk Ceplecha, DrSc.; kromě jiného je po něm pojmenována jedna z planetek sluneční soustavy (95 let) [1a], [1b], [3b], [3], [3], [3], [3], [3], [6]
29. ledna 1989 byla navedena na oběžnou dráhu Marsu sovětská sonda Fobos 2; ačkoli plány této mise zůstaly nenaplněny (měla zkoumat měsíce Marsu Phobos a Deimos) pro brzkou poruchu, alespoň stihla přinést nějaké fotografie měsíce Phobos; do vesmíru odstartovala 12. července 1988 17:01:43 UT (35 let) [1a], [1b], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
29. ledna 1964 16:25:01 UT poprvé k orbitálním letu odstartovala raketa řady Saturn, šlo o Saturn I (do roku 1963 označovaný jako Saturn C-1, letový exemplář/let 29. ledna 1964 nesl označení SA-5); raketa při tomto letu úspěšně vynesla 17,1 tuny (9470 kg byl zvlhčený písek, zbytek byl vyhořelý druhý stupeň); startu 29. ledna 1964 předcházely čtyři suborbitální lety tohoto nosiče; za svou krátkou kariéru letěl Saturn I jen desetkrát (60 let) [1a], [1b], [2a], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
30. ledna 1964 15:49:09 GMT odstartovala americká sonda Ranger 6; měla dopadnout na povrch Měsíce a před dopadem podrobně snímkovat jeho povrch; třetí den od startu byly na sondě zapnuty kamery, ale kvůli zkratu nefungovaly; Ranger 6 na Měsíc dopadl, ale neposlal k Zemi žádný snímek (60 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
31. ledna 1894 se narodil východočeský amatérský astrofotograf, stavitel dalekohledů a brusič zrcadel pro optiku Jindřich Zeman; je po něm pojmenovaná planetka “33528 Jinzeman” objevená 17. dubna 1999 na observatoři v Ondřejově; jeho jméno také nese cena udělovaná v rámci fotografické soutěže Česká astrofotografie měsíce (130 let) [1a], [1a], [3b], [3], [3], [3], [3], [6]
[7] Hvězdářská ročenka 2024, Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy, str. 79
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici