Na úvodním snímku přehledu úkazů tentokrát vidíte zimní podobu úpické hvězdárny, snad se nějakého sněhu tuto zimu dočkáme.
Události na úpické hvězdárně:
V sobotu 21. prosince 2024 bude pro veřejnost uchystán speciální dopolední a speciální večerní program. Kromě tradičního dopoledního sobotního pozorování Slunce (realizovatelného jen, bude-li jasno) bude ještě před jeho zahájením zhruba hodinová přednáška zahrnující jednak něco málo o hvězdě betlémské a jednak něco málo o zajímavých úkazech noční (ale občas i denní) oblohy, které nás čekají v roce 2025. Začátek dopoledního programu bude v uvedenou sobotu přesně v okamžik zimního slunovratu, tedy 21. prosince v 10:20 SEČ. A pokud v sobotu dopoledne nemáte čas, ale večer už ano, můžete zmíněnou hodinovou přednášku absolvovat večer od 17. hodiny, přičemž v případě jasného počasí ji bude následovat pozorování noční oblohy dalekohledy v hlavní kopuli úpické hvězdárny. Na dopolední i večerní program je v sobotu 21. prosince 2024 mimořádně vstup zdarma. Otevřeno zdarma bude také v neděli 22. prosince 2024, kdy bude od 10:00 do 12:00 v případě jasného počasí úpická hvězdárna letos naposledy otevřená pro veřejnost.
Od pondělí 23. 12. 2024 do neděle 5. 1. 2025 je hvězdárna pro veřejnost uzavřena.
Fáze Měsíce:
1. prosince 2024 (pátek) je nov
8. prosince 2024 (pátek) je první čtvrt
15. prosince 2024 (pátek) je úplněk
22. prosince 2024 (pátek) je poslední čtvrt
Pozorovatelnost Lunar-X v prosinci 2024:
V prosinci 2024 nastává potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 8. prosince 2024 ve 02:36 UT tj. ve 03:36 SEČ. V tuto chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky pod obzorem, v prosinci 2024 tedy bude Lunar-X z České republiky amatérsky nepozorovatelné.
-Poznámky: převzato z cloudynights.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu „X“ vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrt.
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v prosince 2024 prostým okem:
Od 1. 12. 2024 do zhruba 03. 12. 2024 je z České republiky prostým okem pozorovatelná ve večerních hodinách, ale někdy jen nízko nad obzorem.
Zhruba od 04. 12. 2024 do zhruba 13. 12. 2024 je z České republiky prostým okem nepozorovatelná.
Zhruba od 14. 12. 2024 do 31. 12. 2024 je z České republiky prostým okem pozorovatelná v ranních hodinách.
-Poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami.
Deep Sky objekty:
Listopad a začátek prosince jsou ideální období pro večerní pozorování známé galaxie označované M31 spatřitelné i malými dalekohledy v souhvězdí Andromedy. Vzhledem k tomu, že galaxie jsou v dalekohledech obecně nejlépe pozorovatelné v době, kdy není Měsíc nad obzorem, doporučujeme za účelem pozorování galaxie M31 navštívit naše večerní pozorování pro veřejnost na samém začátku prosince 2024 nebo pak až 19. či 20. či 21. prosince 2024.
Každoročně v prosinci a lednu bývá za bezměsíčných nocí v hvězdářském dalekohledu z rámci celého roku nejlépe vidět Krabí mlhovina; nejvýše v prosinci bývá mezi půlnocí a jednou hodinou po půlnoci, ale je pozorovatelná i v rámci úpických večerních pozorování pro veřejnost. Nejlépe bude Krabí mlhovina za předpokladu jasné oblohy pozorovatelná od 1. do 5. prosince 2024 a pak mezi 19. a 21. prosincem 2024 (opět platí, že uvedené časové a hodinové rozmezí je vhodné díky tomu, že Měsíc není tou dobou nad obzorem). Tuto mlhovinu najdete v souhvězdí Býka. Jde o pozůstatek po hvězdě vysoké hmotnosti, která se (roku 1054) gravitačně zhroutila a s tím byl spojený výbuch ve formě supernovy a odvržení plynné (dnes v dalekohledech pozorovatelné) obálky hvězdy. Více o Krabí mlhovině například: cs.wikipedia.org, en.wikipedia.org, hvezdnouoblohou.wz.cz
Meteorické roje:
Maximum roje Geminid nastává v noci z 13. na 14. prosince 2024, což bude téměř za měsíčního úplňku, letošní pozorovací podmínky tedy budou u Geminid špatné.
Ke konci prosince můžete spatřit nějaký ten meteor roje Ursid, ty ale mají předpokládanou maximální zenitovou četnost jen 10 meteorů za hodinu, jejich maximum se očekává v noci z 21. na 22. prosince 2024.
Zajímavé konjunkce (pozorovatelné z České republiky):
Dne 8. prosince 2024 (neděle) můžete na večerní obloze spatřit planetu Saturn poblíž Měsíce, Saturn bude asi 4 úhlové stupně vpravo od Měsíce.
Dne 13. prosince 2024 (pátek) bude Měsíc na obloze v místě, kde vidíme známou otevřenou hvězdokupu Plejády (též Kuřátka).
Přechody stínu Titanu na kotouči Saturnu:
6. prosince 2024 (pátek) nastává letošní předposlední příležitost pozorovat na kotouči planety Saturn stín jeho největšího Měsíce Titanu. Úkaz je reálně pozorovatelný zhruba od 19:50 SEČ (Saturn je zhruba 25 úhlových stupňů nad ideálním obzorem) do zhruba 22:00 až 23:00 SEČ (tehdy už Saturn v závislosti na podobě reálného obzoru může zapadat za obzor – při pozorování z České republiky). V rámci večerních pozorování na úpické hvězdárně bude pozorovatelná jen kraťoučká část tohoto úkazu (večerní pozorování pro veřejnost v pátek 6. prosince 2024 končí ve 20:00 SEČ, na obrázku níže, vytvořeném v počítačovém simulačním programu Stellarium, je situace ve 20:15 SEČ).
22. prosince 2024 (neděle) bude další (letošní poslední) příležitost pro pozorování přechodu stínu Titanu na Saturnu, jev bude pozorovatelný zhruba od 18:36 SEČ (Saturn je zhruba 27 úhlových stupňů nad ideálním obzorem) a opět platí, že v druhé polovině přechodu stínu Titanu (v závislosti na podobě reálného obzoru kolem 22. až 23. hodiny SEČ) zapadne Saturn za obzor (při pozorování z České republiky). O nedělních večerech nemá úpická hvězdárna pro veřejnost otevřeno, 22. prosince tedy nebude možné přijít na úpickou hvězdárnu úkaz pozorovat.
Jupiter v opozici a nejblíže Zemi:
Planeta Jupiter bude 6. 12. 2024 nejblíže Zemi. Planeta Jupiter bude 7. 12. 2024 v opozici. Po celý prosinec v podstatě po celou noc je na hvězdné obloze planeta Jupiter pěkně pozorovatelná – jak okem (při pozorování okem připomíná jasnou hvězdu), tak amatérskými dalekohledy (za předpokladu jasné oblohy) .
Vybrané večer pozorovatelné transity Jupiterových měsíců nebo stínů Jupiterových měsíců přes kotouč planety Jupiter:
1. 12. 2024 od 19:35 SEČ (Jupiter 29 úhlových stupňů nad ideálním obzorem) do 21:44 SEČ (Jupiter 49 úhlových stupňů nad ideálním obzorem) přechod stínu Ganymedu (jedná se o neděli, kdy se na úpické hvězdárně nekonají večerní pozorování pro veřejnost)
5. 12. 2024 od zhruba 16:06 SEČ (Jupiter ještě na denní obloze těsně nad ideálním obzorem) do zhruba 18:13 SEČ (Jupiter zhruba 19 stupňů nad ideálním obzorem) přechod Ió a zároveň stínu Ió na Jupiteru (čtvrtek)
9. 12. 2024 od zhruba 17:30 SEČ (Jupiter zhruba 15 stupňů nad ideálním obzorem) do zhruba 19:53 SEČ (Jupiter zhruba 38 stupňů nad ideálním obzorem) přechod Europy a zároveň stínu Europy na Jupiteru (pondělí)
12. 12. 2024 od zhruba 17:56 SEČ (Jupiter zhruba 22 stupňů nad ideálním obzorem) do zhruba 19:58 SEČ (Jupiter zhruba 40 stupňů nad ideálním obzorem) přechod Ió a zároveň stínu Ió na Jupiteru (čtvrtek), na obrázku níže, vytvořeném v počítačovém simulačním programu Stellarium, je situace 12. 12. 2024 20:00 SEČ
Výběr zajímavých výročí měsíce prosince:
1. prosince 1994 se nezdařilo vynesení družice PanAmSat 3 pomocí nosné rakety Ariane 42P pro poruchu na třetím stupni rakety; vynesená družice měla sloužit jako jedna z komerčních komunikačních družic společnosti PanAmSat, tato společnost bývala konkurencí společnosti Intelsat (30 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6]
2. prosince 1974 09:40:00 UTC byla z kosmodromu Bajkonur nosnou raketou Sojuz-U úspěšně vynesena pilotovaná kosmická loď Sojuz 16 s dvoučlennou posádkou; let byl realizován v rámci přípravy spojení americké a sovětské kosmické lodě při plánovaná společné misi Sojuz-Apollo nakonec realizované v červenci roku 1975 (50 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. prosince 1974 (někdy je uváděno 3. prosince 1974) proletěla americká kosmická sonda Pioneer 11 (alternativní názvy jsou Pioneer G a Pioneer-Saturn) kolem planety Jupiter; ze Země odstartovala 6. dubna 1973 02:11:00 UTC; jejím úkolem bylo prozkoumat planety Jupiter a Saturn, což se podařilo; v současné době se již sonda nachází dále od Slunce než trpasličí planeta Pluto a letí směrem ke hvězdě λ Aql v souhvězdí Orla (50 let) [1a], [1b], [2a], [2], [3], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. prosince 2014 04:22:04 UTC úspěšně odstartovala japonská kosmická sonda Hayabusa 2; odstartovala na japonské nosné raketě H-IIA společně s třemi dalšími vynášenými náklady (jedním z nákladů byla japonská kosmická sonda PROCYON určená k průletu kolem planetky (185851) 2000 DP107, která ale byla neúspěšná kvůli chybě motoru); 21. února 2019 kolem půlnoci odebrala tato sonda poprvé vzorek materiálu z povrchu planetky Ryugu (též označované „162173 Ryugu“ či „Ryugu!“, před startem této sondy byla tato planetka označovaná pouze jako „1999 JU3“); odběr byl úspěšný; 11. července 2019 pak proběhl druhý a poslední odběr – získání vzorků z hlubších vrstev planetky; 6. prosince 2020 pak pouzdro se vzorky úspěšně přistálo na australské zkušební raketové základně Woomera Missile Range; samotná sonda Hayabusa 2 nyní pokračuje v cestě vesmírem na prodlouženou vědeckou misi, která má být završena průzkumem planetky 1998 KY26 (planetka z Apollonovy skupiny planetek) roce 2031 (10 let) [1a], [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2], [2], [2], [3b], [3b], [3], [3], [3], [3], [3], [4], [4], [5], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. prosince 1999 kolem 20:00 UTC byl před přistáváním na povrchu Marsu ztracen rádiový kontakt s americkou marsovskou sondou jménem „Mars Polar Lander“ (původně označovanou jménem „Mars Surveyor ’98 Lander“); rádiový signál byl ztracen po vstupu do marsovské atmosféry a již nebyl obnoven; příčina neúspěchu je nejasná; šlo o druhou ze dvou kosmických sond z amerického programu „Mars Surveyor ’98“, první sondou tohoto programu byl „Mars Climate Orbiter“ (původně „Mars Surveyor ’98 Orbiter“, ze Země odstartoval 11. prosince 1998 18:45:51 UTC, také s ním bylo při příletu k Marsu ztraceno rádiové spojení a už nebylo nikdy navázáno); samotný „Mars Polar Lander“ ze Země odstartoval 3. ledna 1999 20:21:10 UTC (25 let) [1a], [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
4. prosince 1959 američtí vědci otestovaly (v rámci svého kosmického programu Mercury), jaký vliv má balistický let téměř na hranici vesmíru (bylo dosaženo výšky 88 km) na organismus primáta, když do rakety Little Joe 2 umístili živého makaka (v tomto případě Makak rhesus); tento makak vešel ve známost pod jménem Sam; kosmická loď (šlo o hmotnostní maketu lodi Mercury), v které letěl, po letu na padácích přistála do Atlantského oceánu a Sam přežil bez úhony; nešlo o prvního makaka vyslaného americkými vědci v raketě k hranici vesmíru, prvním makakem v kosmické lodi byl v červnu 1948 makak jménem Albert I., který stejně jako někteří další „zvířecí kosmonauté“ svůj let nepřežil (65 let) [1a], [1b], [3b], [4], [5], [6], [6], [7]
4. prosince 1639 gregoriánského kalendáře (24. listopadu 1639 tehdy platného juliánského kalendáře) provedli Jeremiah Horrocks a William Crabtree (každý na jiném pozorovacím místě v Anglii) první úspěšné předem vypočtené pozorování přechodu Venuše přes Slunce; zatím naposledy bylo možné z některých míst na Zemi pozorovat přechod planety Venuše před slunečním kotoučem 6. června 2012 (byl pozorovatelný i z České republiky, i když ne v celém rozsahu); nejbližší ze Země pozorovatelný přechod Venuše přes sluneční disk se odehraje v prosinci 2117; nejbližší přechod Venuše přes sluneční disk pozorovatelný z Evropy se odehraje v roce 2125 (385 let) [1a], [1b], [1b], [3b], [3], [4]
5. prosince 2014 12:05 UTC (tj. 7:05 am EST) poprvé vynesla nosná raketa Delta IV Heavy společnosti United Launch Alliance v rámci zakázky od americké NASA v rámci testu označovaného Exploration Flight Test 1 (zkráceně EFT-1) kosmickou loď Orion určenou v budoucnu k znovudosažení oběžné dráhy Měsíce a povrchu Měsíce s lidskou posádkou (v rámci programu Artemis); tato kosmická loď po tomto testu úspěšně plánovaně přistála na padácích na hladině Tichého oceánu (10 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. prosince 1984 zemřel Vladimir Nikolajevič Čelomej, sovětský raketový konstruktér z počátků sovětské kosmonautiky (40 let) [1a], [1b], [2a], [2], [6], [6]
8. prosince 1864 James Clerk Maxwell poprvé (ústně) přednesl společnosti Royal Society svoji „Dynamickou teorii elektromagnetického pole“; tiskem jeho teorie pak vyšla v roce 1965 v „Royal Society Transaction“, vol 155, strana 455 až 512; tehdy se ještě „jeho“ rovnice zapisovaly v kartézských souřadnicích, nikoli pomocí matematických operátorů divergence a rotace (160 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
9. prosince 2014 dopadl na zemský povrch meteorit nazvaný „Žďár“ či „Žďár nad Sázavou“ či „Vysočina“; jde o jeden z meteoritů s rodokmenem, jehož části byly nalezeny na území České republiky; první kus o hmotnosti 5,93 gramu byl nalezen 20. prosince 2014 poblíž obce Nová Ves u Nového Města na Moravě; druhý a zatím poslední kus byl nalezen 12. ledna 2015 a měl hmotnost 39,3 gramu; odhaduje se, že objekt před vstupem do atmosféry měl průměr asi půl metru a jeho hmotnost dosahovala asi 200 kg (10 let) [1a], [1a], [2a], [3], [6], [6], [6], [6]
10. prosince 1999 14:32 UTC úspěšně odstartovala do vesmíru (z Guyany pomocí nosné rakety Ariane 5G No. 504) kosmická rentgenová observatoř XMM-Newton (zkratka z X-ray Multi-Mirror Mission); jak název napovídá, tato observatoř pozoruje vesmír v oblasti rentgenového záření; je výtvorem Evropské kosmické agentury; obíhá na vysoce výstředné oběžné dráze kolem Země (25 let) [1a], [1b], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. prosince 1984 10:42:00 UTC byla z kalifornského Vandenbergu raketou Atlas E vynesena americká meteorologická družice NOAA 9, též označovaná jako SARSAT 2, před startem označovaná jako NOAA-F; pracovala ze sunsynchronní oběžné dráhy ve výšce 841 až 861 km nad zemským povrchem (40 let) [1b], [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. prosince 2009 14:09:33 UTC odstartoval vesmírný infračervený dalekohled WISE, což je zkratka pro Wide-field Infrared Survey Explorer (tento vesmírný dalekohled je též označovaný jako MIDEX 6 či Explorer 92); v rámci své primární mise snímkoval celou oblohu a její objekty ve čtyřech frekvenčních pásmech infračervené oblasti spektra; později pro svoji prodlouženou misi (mapování blízkých objektů v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem ve dvou frekvenčních pásmech infračervené oblasti spektra) byl přejmenovaný na NEOWISE (Near-Earth Object WISE); jeho prodloužená mise byla ukončena 8. srpna 2024 (15 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [3], [4], [4], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. prosince 1964 (někdy je uváděno 18. prosince 1964) byly poprvé ve vesmíru (při letu sovětské kosmické meziplanetární sondy Zond 2) otestovány iontové/plasmové motory (v tomto případě ve funkci stabilizačních motorů) (60 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. prosince 1984 09:16:24 UTC úspěšně odstartovala sovětská kosmická sonda Vega 1 (její sesterská sonda Vega 2 odstartovala 21. prosince 1984); stejně jako u Vegy 2 byl její součástí přistávací modul a součástí přistávacího modulu pak byl ještě během sestupu do oblačné obálky planety Venuše oddělovaný aerostat; kromě Venuše, kterou sonda minula ve vzdálenosti 39 000 km zkoumala tato sonda také kometu 1P/Halley (stejně jako sesterská sonda Vega 2), ke které se přiblížila na vzdálenost 9 000 km od jádra komety (40 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3b], [4], [4], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. prosince 1964 20:24:00 UTC byla z Wallops Island raketou Scout X-4 vynesena italská vědecká družice San Marco 1 (též nazývaná San Marco A); zabývala se výzkumem ionosféry (60 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
16. prosince 2014 ESA (Evropská kosmická agentura) oznámila oficiální ukončení mise sondy Venus Express; sondě došlo (možná už někdy v polovině listopadu 2014) palivo; poslední signál ze sondy ESA zachytila 18. ledna 2015; v lednu 2015 došlo nad Venuší k deorbitaci této sondy (sonda se vydala směrem k povrchu planety Venuše a zanikla); ze Země sonda odstartovala 9. listopadu 2005 03:33 UT (tj. 8. listopadu 10:33 p.m. EST) z Bajkonuru pomocí ruské nosné rakety Sojuz-FG s urychlovacím stupněm Fregat (10 let) [1a], [1b], [2a], [3], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
16. prosince 1994 byl v Antarktidě objeven 12gramový meteorit QUE 94201 (též označovaný jménem Queen Alexandra Range 94201), který pochází z Marsu (30 let) [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [6], [6]
17. prosince 1964 zemřel rakouský fyzik Victor Franz Hess; svými měřeními ionizace vzduchu v různých výškách s pomocí pokročilého elektroskopu zjistil, že s rostoucí nadmořskou výškou roste vodivost vzduchu, a správně předpokládal, že toto souvisí s kosmickým zářením; tento svůj objev učinil při letu balónem dne 7. srpna 1912 (60 let) [1a], [1b], [2a], [3], [4], [6], [6], [6], [7]
18. prosince 2019 odstartoval ze Země (z Kourou) evropský kosmický dalekohled CHEOPS (CHaracterising ExOPlanets Satellite); jeho úkolem je zkoumání již objevených extrasolárních planet; společně s ním do vesmíru odstartovaly (s pomocí nosné rakety Soyuz-ST-A) i další satelity (5 let) [1a], [1b], [2b], [3b], [3b], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
18. prosinec 2014 04:00 GMT poprvé odstartovala (v tomto případě jen k suborbitálnímu letu) indická raketa Launch Vehicle Mark-3, zkráceně LVM 3 (dříve označovaná jako Geosynchronous Satellite Launch Vehicle Mark III neboli GSLV Mk.3); při tomto startu (mise byla nazvaná LVM3-X) vynesla pasivní horní stupeň a proběhlo otestování makety modulu kosmické lodi (tato maketa je někdy označovaná jako CARE, zkratka z Crew Module Atmospheric Re-entry Experiment); šlo o maketu indické kosmické lodi v budoucnu určené pro lidskou posádku; maketa úspěšně přistála na padácích na moři (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [5], [6], [6], [6], [6], [6]
18. prosince 2009 16:26:37 UT úspěšně odstartoval (pomocí nosné rakety Ariane 5 z kosmodromu Kourou z Francouzské Guyany na území jižní Ameriky) Francií vyvinutý (za spolupráce Belgie, Španělska, Itálie a Řecka) vojenský satelit pro snímkování zemského povrchu označovaný Helios 2B, druhý ze dvou satelitů programu Helios 2 (též Hélios 2B); satelit Helios 2A odstartoval (taktéž raketou Ariane 5 z Kourou) přesně 5 let před startem satelitu Helios 2B (15 let) [1a], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
18. prosince 2004 16:26 UT úspěšně odstartoval (pomocí nosné rakety Ariane 5 z kosmodromu Kourou z Francouzské Guyany na území jižní Ameriky spolu s dalšími šesti satelity) Francií vyvinutý (za spolupráce Belgie, Španělska, Itálie a Řecka) vojenský satelit pro snímkování zemského povrchu označovaný Helios 2A (též Hélios 2A), první ze dvou satelitů programu Helios 2; satelit Helios 2B odstartoval (taktéž raketou Ariane 5 z Kourou) přesně 5 let po startu satelitu Helios 2A (20 let) [1a], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
20. prosince 2019 11:36:43 UT odstartovala (v rámci mise Boe-OFT, zkratka pro Boeing Orbital Flight Test) americká kosmická loď určená pro lidskou posádku ke svému prvnímu orbitálnímu (v tomto případě testovacímu) letu (v tomto případě bez lidské posádky); let byl jen částečně úspěšný, neboť lodi se nepodařilo se připojit k Mezinárodní kosmické stanici; tento orbitální letový test byl zopakován (v rámci mise Boe-OFT2) dne 19. května 2022 (datum startu ze Země), při tomto opakovaném letu (opět bez lidské posádky) se kosmická loď Starliner již k Mezinárodní kosmické stanici úspěšně připojila; třetí a zatím poslední orbitální test Starlineru (mise Boe-CFT, zkratka pro Boeing Crew Flight Test) proběhl 5. června 2024 (datum startu ze Země); třetí let byl již s dvoučlennou posádkou, která byla dopravena na Mezinárodní kosmickou stanici, avšak návrat na Zemi proběhl z důvodů pochyb o schopnosti bezpečného přistání bez lidské posádky; k roku 2024 má výrobce Starlineru, kterým je americká firma Boeing, „funkční“ 2 exempláře kosmické lodi Starliner pojmenované TBA (též označovaný Spacecraft 2) a Callypso (též označovaný Spacecraft 3 Calypso) (5 let) [1b], [3b], [3b], [4], [5], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
20. prosince 1904 organizace Carnegie Institution of Washington schválila založení hvězdárny Mount Wilson Observatory, toto datum může tedy být považováno za vznik či založení této hvězdárny; součástí této hvězdárny je i sluneční dalekohled s celostatem s průměrem zrcadel 47 centimetrů a 37 centimetrů (120 let) [1a], [1b], [2a], [3]
21. prosince 1984 09:13:52 UTC byla z kosmodromu Bajkonur vypuštěna sovětská sonda Vega 2; její součástí byl přistávací modul, který 15. června 1985 úspěšně dosedl na povrch planety Venuše (součástí přistávacího modulu pak byl ještě během sestupu oddělovaný aerostat); sonda Vega 2 pak také ještě zvládla prozkoumat Halleyovu kometu (stejně jako sesterská sonda Vega 1, která ze Země odstartovala 15. prosince 1984) (40 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3], [3b], [4], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
21. prosince 1964 09:00:03 GMT byla z Cape Canaveral raketou Thor Delta C vynesena americká vědecká družice Explorer 26, též označovaná jako EPE-D; studovala zemské magnetické pole (60 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
21. prosince 1904 se narodil Francis Thomas Bacon, anglický inženýr, autor kyslíko-vodíkového palivového článku (120 let) [1b], [2a], [3b], [6]
23. prosince 2014 05:57:25 UT poprvé odstartovala k orbitálnímu letu ruská raketa Angara 5 (též označovaná Angara A5), tedy těžká verze rakety Angara; vyneseno na oběžnou dráhu Země bylo umělé kosmické těleso, jehož součástí byla hmotnostní a rozměrová maketa simulující středně velkou geostacionární družici; tomuto letu předcházel jeden testovací suborbitální let Angary 5 realizovaný dne 9. července 2014 (10 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2], [2], [2], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
24. prosince 1979 17:14:38 UTC poprvé a úspěšně odstartovala (z Kourou) kosmická raketa Ariane; vynesen byl objekt označovaný CAT-1 [=Capsule Ariane Technologique], též označovaný CAT 1; šlo o pasivní objekt použitelný jako kalibrační družice (45 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
25. prosince 2004 02:00 UTC se sonda Huygens oddělila od sondy Cassini; Huygens byla kosmická sonda, která letěla spojená se sondou Cassini k planetě Saturn a měla prozkoumat Saturnův měsíc Titan a přistát na něm; sonda Huygens dne 4. ledna 2005 na měsíci Titan úspěšně přistála; rádiově vysílala 1,5 hodiny od okamžiku přistání a její signál zachycovala sonda Cassini (20 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [2], [3], [4], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
25. prosince 1724 zemřel (v Anglii působící) kněz John Michell; vzdělání získal na Queens‘ College, jedné z nejstarších součástí Univerzity v Cambridgi, a později tu v letech 1751 až 1764 také v různých oborech působil jako učitel; věnoval se gravitaci, geologii, seismologii, magnetismu, matematice a astronomii; od roku 1760 byl členem Královské společnosti v Londýně; zřejmě jako první (ve svém konceptu z roku 1784) uvažoval o hypotetické hvězdě, která by byla natolik hmotná, že by z ní nemohlo uniknout ani světlo (300 let) [1a], [1b], [5], [6], [6], [6]
25. prosince 1704 dopadl u Barcelony meteorit; jeho jméno se většinou uvádí jako „Barcelona (stone)“; nalezeno bylo několik kusů o celkové hmotnosti 1,2 kg (320 let) [1b], [2a], [6]
26. prosince 1974 04:15:00 UTC úspěšně odstartovala na oběžnou dráhu Země sovětská orbitální stanice Saljut 4 (jiným názvem DOS 4); během jejího fungování se k ní připojily dvě pilotované a jedna nepilotovaná kosmická loď; zanikla vstupem do zemské atmosféry 2. února 1977; na rozdíl od Saljutu 3 a Saljutu 5, což byly primárně vojenské orbitální stanice, byl Saljut 4 primárně vědeckou orbitální stanicí (50 let) [1a], [1b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
26. prosince 1624 juliánského kalendáře (5. ledna 1625 gregoriánského kalendáře) zemřel německý astronom Simon Marius, někdy uváděný jako Simon Mayr; v roce 1614 publikoval Marius svou práci Mundus Iovialis popisující planetu Jupiter a její měsíce (ty pojmenoval dodnes používanými jmény); přitom prohlásil, že objevil čtyři měsíce této planety o několik dní dříve než Galileo a rozpoutal tak spor s Galileem; Simon Marius také prohlašoval, že je objevitelem galaxie v souhvězdí Andromedy, ta však byla známa již středověkým arabským astronomům (400 let) [1a], [1b], [3], [6], [6], [6], [6]
27. prosince 1984 byl v Antarktidě v oblasti Allan Hills nalezen meteorit ALH 84001; jde o meteorit pravděpodobně pocházející z Marsu; meteorit obsahuje částečky, které určitá skupina vědců považovala za mikroskopické fosilie bakterií, širší vědecká komunita nakonec ale toto tvrzení zamítla, neboť bylo pro přítomnost neobvyklých struktur nalezeno nebiologické vysvětlení; tvrzení o nalezení mikroskopických stop života se pak objevily i u několika dalších marsovských meteoritů (40 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. prosince 1919 zemřel švédský matematik a fyzik Janne Rydberg, též známý jako Johannes Robert Rydberg; objevil některé zákonitosti mezi spektrálními čárami prvků; Rydbergova konstanta – energie prvního stavu elektronu v atomu vodíku – je pojmenována po něm (105 let) [1b], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6], [8]
28. prosince 1884 se narodil Karel Anděl, český vědec zabývající se zejména selenografií, tedy tvorbou map Měsíce (je autorem mapy Měsíce z roku 1926), a spoluzakladatel České astronomické společnosti; je po něm pojmenován jeden z kráterů na Měsíci (140 let) [1a], [1b], [3], [3], [3], [3b], [3a], [3]
30. prosince 1994 10:02:00 UTC byla z Vandenbergu raketou Atlas E vynesena družice NOAA 14 (před startem označovaná jako NOAA-J); tato americká meteorologická družice sloužící především americkému Národnímu úřadu pro oceán a atmosféru (anglickou zkratkou NOAA) byla úspěšně umístěna na polární oběžné dráze Země a fungovala do únoru roku 2001 (jeden její přístroj fungoval až do ledna 2003) (30 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
30. prosince 1934 se narodil český astronom RNDr. Oldřich Hlad, spoluautor v Československu dvakrát (roku 1984 a roku 1990) vydané učebnice astronomie „Přehled astronomie“ (90 let) [1a], [3], [3], [3], [3], [6]
31. prosince 1864 se narodil Robert Grant Aitken, americký astronom, který se věnoval dvojným hvězdám; je po něm nazvaný jeden z měsíčních kráterů a je po něm nazvaná také měsíční pánev South Pole-Aitken (160 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [3], [3], [6]
[7] Časopis Kozmos, číslo 4, srpen-září 2023, ročník 54, str. 27
[8] Časopis Astropis, číslo 136(2023), ročník XXX, str. 10
Použité zkratky: SEČ … středoevropský čas (máte v prosinci na hodinkách/mobilu); UT/UTC … Universal Time (světový čas); GMT, EDT, EST… další typy lokálních časů
Poznámka: Šířka zobrazené části oblohy (v úhlových stupních) a další údaje (u obrázků ze Stellaria) jsou při dolním okraji obrázku, velikosti puntíků představujících hvězdy či planety (u obrázků ze Stellaria) nereprezentují jejich úhlovou velikost na obloze, ale reprezentují hvězdnou velikost, tedy “jasnost” těchto objektů. S, V, J, Z (v obrázcích ze Stellaria při obzoru) jsou zkratky světových stran.
Aktualizace 2.12.2024: Doplněn přehled výročí
Aktualizace 3.12.2024: Upraven okamžik maxima Geminid, opraven termín letošního prosincového setkání Měsíce a Saturnu na večerní obloze
Na úvodním snímku přehledu úkazů tentokrát vidíte dalekohled pro vozíčkáře s nasazeným slunečním filtrem. Pozorujícím ale není skutečný vozíčkář, ale jeden za zaměstnanců úpické hvězdárny, který si vyzkoušel pozorování z vozíku pro invalidy v rámci zážitkového semináře „Komunikace s osobami se zdravotním postižením“, víc o tomto semináři v našem facebookovém příspěvku.
Události na úpické hvězdárně:
Dne 9. listopadu 2024 (sobota) bude pro veřejnost mezi 10. a 12. hodinou dopolední hvězdárna uzavřena z důvodu konání schůze Východočeské pobočky České astronomické společnosti v jejích prostorách. Děkujeme za pochopení.
Komety:
Těm, kteří měli štěstí, se nedávno podařilo z České republiky mezi oblačností zhruba v rozmezí 14. až 20. října 2024 pozorovat kometu C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS. Pro pozorovatele, kteří se nevydali na odlehlá neosvětlená místa za město či vesnici a na druhou stranu ani nepozorovali z vydatně uměle osvětlených ulic velkoměst, byla na hranici pozorovatelnosti prostým okem (podobně jako v roce 2020 kometa C/2020 F3 NEOWISE). Nyní už je kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS amatérsky nepozorovatelná.
V hledáčku astronomů byla donedávna také kometa dříve prozatímně označovaná A11bP7I, nyní označovaná C/2024 S1 (ATLAS), nedávno objevená přehlídkovým robotizovaným dalekohledovým systémem ATLAS. Ta se do značné míry již rozpadla a nelze čekat, že bude pozorovatelná z České republiky pouhým okem. Více o ní například: astro.cz, astro.cz, astro.cz, astro.cz, theskylive.com, spaceweather.com, space.com.
Fáze Měsíce:
1. listopadu 2024 (pátek) je nov
9. listopadu 2024 (sobota) je první čtvrt
15. listopadu 2024 (pátek) je úplněk
23. listopadu 2024 (pátek) je poslední čtvrt
Možnosti pozorování Měsíce v listopadu 2024 ve večerních hodinách:
Večerní pozorování noční oblohy pro veřejnost na úpické hvězdárně jsou v listopadu mimo neděle a svátky mezi 18:00 a 20:00 SEČ. Měsíc bude během našich večerních pozorování pro veřejnost v listopadu nad obzorem (a bude ho tedy možné zkusit z naší hvězdárny pozorovat – dalekohledy či prostým okem) zhruba od 8. listopadu do zhruba 18. listopadu.
Pozorovatelnost Lunar-X v listopadu 2024:
V listopadu 2024 nastává potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 8. listopadu 2024 ve 12:49 UT tj. ve 13:49 SEČ. V tuto chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky na denní obloze 2 úhlové stupně nad ideálním obzorem, v listopadu 2024 tedy bude Lunar-X z České republiky amatérsky špatně pozorovatelné.
-Poznámky: převzato z cloudynights.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu „X“ vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrt.
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v listopadu 2024 prostým okem:
Od 1. 11. 2024 do zhruba 04. 11. 2024 je z České republiky prostým okem pozorovatelná v ranních hodinách.
Zhruba od 05. 11. 2024 do zhruba 14. 11. 2024 je z České republiky prostým okem nepozorovatelná.
Zhruba od 15. 11. 2024 do 30. 11. 2024 je z České republiky prostým okem pozorovatelná ve večerních hodinách.
-Poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami.
Pozorovatelnost vybraných planet v listopadu 2024:
Merkur – v listopadu 2024 amatérsky nepozorovatelný (přestože se 16. listopadu 2024 dostává do jedné z letošních maximálních východních elongací)
Venuše – pozorovatelná na začátku listopadu 2024 ve večerních hodinách krátce nízko nad obzorem (přibližně mezi 16:40 až 16:55 SEČ), doba po kterou je Venuše pozorovatelná se během listopadu 2024 postupně prodlužuje, na konci listopadu 2024 pozorovatelná ve večerních hodinách přibližně po dobu jedné a půl hodiny (přibližně mezi 16:15 až 17:45 SEČ)
Mars – pozorovatelný na začátku listopadu 2024 od 21:30 SEČ do svítání, doba po kterou je Mars pozorovatelný se během listopadu 2024 postupně prodlužuje, pozorovatelný na konci listopadu 2024 přibližně od 20:45 SEČ do svítání
Jupiter – pozorovatelný na začátku listopadu 2024 přibližně od 19:00 SEČ do svítání, pozorovatelný na konci listopadu přibližně od 17:30 SEČ do 6:45 SEČ
Saturn – pozorovatelný na začátku listopadu od setmění (přibližně 17:15 SEČ) do přibližně 1:00 SEČ, pozorovatelný na konci listopadu od setmění (přibližně 16:45) SEČ do přibližně 21:45 SEČ
Předpokladem pro pozorování planet je jasná obloha.
Meteorické roje:
Na začátku listopadu nastává maximum nepříliš výrazného meteorického roje Jižní Tauridy, letos u nich očekáváme zenitovou hodinovou četnost kolem 5 meteorů za hodinu v okamžiku maxima, které by mělo nastat v noci ze 4. na 5. listopadu. Radiant tohoto meteorického roje vychází nad obzor se setměním (při pohledu z České republiky). Měsíc je tu noc ve fázi tenkého srpku písmene „D“ a vychází krátce po setmění. Pozorovat Jižní Tauridy tedy letos můžete zkusit (za předpokladu jasné oblohy) jakoukoli hodinu během uvedené noci (případně pár nocí před datem maxima či pár nocí do datu maxima).
Taktéž v listopadu mají maximum Severní Tauridy (opět nepříliš výrazný meteorický roj), i u nich letos očekáváme zenitovou hodinovou četnost kolem 5 meteorů za hodinu v okamžiku maxima, které by mělo nastat v noci z 11. na 12. listopadu. Radiant tohoto meteorického roje vychází nad obzor taktéž se setměním (při pohledu z České republiky). Měsíc je ale během noci jejich maxima už ve fázi mezi první čtvrtí a úplňkem. Pozorovat Severní Tauridy je tedy ideální (v noci z 11. na 12. listopadu, případně pár nocí před datem maxima či pár nocí do datu maxima) až v druhé polovině noci poté, co Měsíc zapadne za obzor.
Polohu radiantů Jižních Taurid a Severních Taurid dne 4. listopadu ve 20:00 hodin SEČ zachycuje společný obrázek (sestavený v simulačním počítačovém programu Stellarium) níže (Jižní Tauridy a Severní Tauridy se svou aktivitou výrazně časově překrývají).
Dalším pravidelným listopadovým meteorickým rojem jsou Leonidy. Maximum meteorického roje Leonid očekáváme v noci z 16. na 17. listopadu, stejně jako letošní (říjnové) Orionidy nebudou mít letošní Leonidy příznivé pozorovací podmínky, neboť v okamžiku jejich maxima bude Měsíc ve fázi kolem úplňku. Radiant tohoto roje bude nejvýše nad obzorem (při pohledu z České republiky) až při svítání, nejvhodnější tedy bude pozorovat Leonidy před svítáním, očekávaná zenitová četnost roje bude 15 meteorů za hodinu.
Polohu radiantu Leonid dne 17. listopadu 2024 v 6:00 SEČ zachycuje obrázek (sestavený v simulačním programu Stellarium) níže.
Zajímavé konjunkce (pozorovatelné z České republiky):
Dne 10. a 11. listopadu 2024 můžete na večerní setmělé obloze najít planetu Saturn poblíž Měsíce (10. listopadu je neděle a úpická hvězdárna nemá večer otevřeno, 11. listopadu můžete toto úhlové přiblížení pozorovat společně s průvodci úpické hvězdárny během večerního pozorování pro veřejnost). Situaci pro oba uvedené dny zachycují obrázky (sestavené v simulačním počítačovém programu Stellarium) níže.
Další zajímavé úkazy na obloze (pozorovatelné z České republiky):
4. listopadu 2024 22:55 SEČ bude prostředníctvím hvězdářských dalekohledů pozorovatelný přechod stínu Titanu (největšího měsíce Saturnu) na Saturnu, úkaz ale nastává mimo otvírací dobu úpické hvězdárny. Polohu Saturnu na obloze v uvedený okamžik a detail úkazu zachycují obrázky (sestavené v počítačovém simulačním programu Stellarium) níže.
20. listopadu 2024 22:09 SEČ bude prostředníctvím hvězdářských dalekohledů opět pozorovatelný přechod stínu Titanu (největšího měsíce Saturnu) na Saturnu, úkaz ale opět nastává mimo otvírací dobu úpické hvězdárny. Polohu Saturnu na obloze v uvedený okamžik a detail úkazu zachycují obrázky (sestavené v počítačovém simulačním programu Stellarium) níže.
Výběr zajímavých výročí měsíce listopadu:
1. listopadu 1994 09:31:00 UTC odstartovala (s pomocí nosné rakety Delta II) do vesmíru kosmická sonda Wind; ve vesmíru obíhá kolem Lagrangeova bodu L1 soustavy Země – Slunce (přičemž od listopadu 2003 do února 2004 se sonda nacházela u Lagrangeova bodu L2 soustavy Země – Slunce, pak byla převedena na takzvanou Lissajousovu orbitu v okolí Lagrangeova bodu L1 soustavy Země – Slunce a následně zhruba od roku 2020 je na takzvané halo orbitě v okolí Lagrangeova bodu L1 soustavy Země – Slunce); zkoumá sluneční vítr, tedy částice přicházející ze Slunce (30 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [1b], [3b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
1. listopadu 1969 proběhl první pokus o start čínské rakety CZ-1 (též Čchang Čeng 1, resp. Chang-Zheng 1, v překladu do angličtiny Long March 1, v překladu do češtiny Dlouhý pochod 1), start proběhl z čínského kosmodromu Ťiou-čchüan (též Jiuquan Satellite Launch Center), což původně byla čínská raketová základna; start byl neúspěšný; první úspěšný pokus o suborbitální let rakety CZ-1 proběhl 10. ledna 1970; první úspěšný pokus o orbitální let rakety CZ-1 proběhl 24. dubna 1970 – byl vynesen čínský satelit Dong Fang Hong (v překladu do angličtiny Red is East) (55 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. listopadu 2019 13:59:47 UTC odstartovala k Mezinárodní kosmické stanici nákladní kosmická loď Cygnus NG-12; let byl úspěšný; kromě zásob a materiálu pro posádku vynesla tato kosmická loď také 13 modulů a subsatelitů a také komponenty pro prodloužení životnosti přístroje AMS-2 (Alpha Magnetic Spectrometer – 2), což je na vnějším povrchu Mezinárodní kosmické stanice instalovaná aparaturu sloužící ke zkoumání temné hmoty (5 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [3b], [3b], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. listopadu 2009 01:50:00 UTC úspěšně odstartovala ze Země (z ruského kosmodromu Pleseck s pomocí nosné rakety Rokot) družice Evropské kosmické agentury zvaná PROBA-2; původně technologický demonstrátor sluneční observatoře (o hmotnosti 130 kg) nakonec funguje jako důležitá součást systému sledování kosmického počasí; zároveň s ní byla vynesena i družice Soil Moisture and Ocean Salinity (zkráceně SMOS, taktéž družice Evropské kosmické agentury); na přípravě družice PROBA-2 (nakonec úspěšně umístěné na sunsynchronní dráze) se podílela i Česká republika (Astronomický ústav Akademie věd České republiky a Ústav fyziky atmosféry Akademie věd České republiky) (15 let) [1b], [1b], [1a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. listopadu 1974 byla sovětská měsíční sonda Luna 23 navedena na oběžnou dráhu Měsíce (50 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. listopadu 1589 se narodil Giovanni Battista Zupi, italský astronom, matematik a jezuitský kněz; například jako první spatřil v roce 1630 (za pomocí teleskopu vyrobeného italským právníkem a astronomem jménem Francesco Fontana) pruhy na planetě Jupiter; dnes je známo, že do pruhů (rovnoběžných s rovníkem planety) je uspořádána plynná obálka Jupiteru (425 let) [1b], [1b]
3. listopadu 1994 11:59:43 am EDT tj. 16:59:43.060 UTC úspěšně odstartoval k letu STS-66 raketoplán Atlantis; na palubě bylo 6 astronautů (5 Američanů a 1 Francouz); hlavními cíli letu byly vypuštění a opětovné zachycení německé vědecké družice CRISTA-SPAS a provedení experimentů v laboratoři The Atmospheric Laboratory for Applications and Sciences – 3 (zkráceně ATLAS-03, jedna z řady laboratoří Spacelab); zpět na Zem se Atlantis z tohoto letů úspěšně vrátil 14. listopadu 1994 10:33:45 EST tj. 16:59:43.060 UTC (30 let) [1a], [1b], [2a], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
4. listopadu 1994 11:18:26 UTC se zpět na Zem vrátila pilotovaná kosmická loď Sojuz TM-19; po pobytu na dnes již neexistující kosmické stanici MIR v ní přistáli Malenčenko, Musabajev a Merbold; ze Země tato kosmická loď s posádkou Malenčenko a Musabajev odstartovala 1. července 1994 12:24:50 UTC; Ulf Merbold na MIR přiletěl v Sojuzu TM-20 dne 6. října 1994 00:28:15 UTC (30 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. listopadu 1974 startovala ze čínské základny Jiuquan (Jiuquan Satellite Launch Center, v češtině někdy uváděné jako Ťiou-čchüan) čínská nosná raketa Čchang Čeng 2A, zkráceně CZ-2A (v angličtině Chang Zheng 2A, anglickou zkratkou CZ-2A, v češtině Dlouhý pochod 2A), nesoucí čínskou špionážní družici Fanhui Shi Weixing 0 (zkráceně FSW-0, též označovaná FSW-0 (1) či FSW-0 0); šlo o první start rakety Čchang Čeng 2; raketa havarovala (50 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. listopadu 1964 19:22:05 UTC byla z Cape Canaveral nosnou raketou Atlas Agena D vynesena sonda Mariner 3; šlo o americkou průletovou sondu k Marsu; sonda byla neúspěšná, po startu se neoddělil aerodynamický kryt, a tak nemohly být rozvinuty sluneční panely a po vyčerpání energie z akumulátorů přestal Mariner 3 vysílat; sesterská sonda Marineru 3, Mariner 4 (start ze Země 28. listopadu 1964), se stala první úspěšnou marsovskou průletovou sondou (60 let) [1a], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. listopadu 1929 bylo slavnostně otevřeno Moskevské planetárium (95 let) [1b], [6], [6]
5. listopadu 1879 zemřel skotský fyzik James Clerk Maxwell, autor rovnic popisujících vztahy elektrických a magnetických veličin, byl pravděpodobně také autorem první barevné fotografie (145 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [6], [6], [6], [6], [6]
6. listopadu 1974 přistála na Měsíci v oblasti Mare Crisium sovětská měsíční sonda Luna 23; ze Země odstartovala 28. října 1974 14:30:32 UTC; přistání neproběhlo podle plánu a po přistání na Měsíci sonda nebyla schopna vykonat plánovaný vrt do měsíčního povrchu; jak bylo později zjištěno na základě snímků americké lunární sondy LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter), sonda Luna 23 se při svém přistání skácela na bok (50 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
6. listopadu 1964 byla z Wallops Island nosnou raketou Scout X-4 vynesena americká vědecká družice Explorer 23 (označovaná též S 55C); náplním práce této družice bylo studium mikrometeoritů (60 let) [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. listopadu 2004 18:30 UT poprvé odstartovala sovětská/ruská nosná raketa Sojuz 2; konkrétně šlo o start nosné rakety Sojuz 2-1a z kosmodromu Pleseck a při tomto suborbitálním testovacím letu vynesla technologickou družici Oblik GVM (20 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [6], [6], [6], [6], [6]
8. listopadu 1984 12:15:00 UTC (7:15 am EST) úspěšně odstartoval z Cape Canaveral raketoplán Discovery (let STS-51-A) s družicemi Syncom 4 (též označovaná LEASAT 1, sloužící zejména pro spojení s americkým válečným loďstvem) a Anik D2 (též označovaná ARABSAT 1D, kanadská geostacionární telekomunikační družice) a pěti americkými astronauty na palubě; během letu (po úspěšném vypuštění obou družic) byly za využití manévrovací jednotky MMU (zařízení typu křeslo s tryskami pro výstupy do volného kosmického prostoru) a za použití mechanického ramene Canadarm zachyceny a do nákladového prostoru raketoplánu umístěny dvě porouchané družice (družice Palapy, též označovaná Palapa-B2, a družice Westar 6); z tohoto letu se Discovery úspěšně zpět na Zem vrátil 16. listopadu 1984 11:59:56 UTC (40 let) [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. listopadu 1969 01:52 UTC poprvé odstartovala do vesmíru družice vyrobená v Německu; odstartovala pomocí nosné rakety Scout B z amerického Vanderbergu; jednalo se o vědeckou družici nazvanou Azur (označovaná též GRS A či Azur 1 či GRS 1); studovala Van Allenovy pásy, částice slunečního větru a polární záře (55 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. listopadu 1959 byla slavnostně otevřena Hvězdárna v Úpici, stavba zděné úpické hvězdárny začala 17. července 1955, zhruba rok poté, co byla předchozí dřevěná astronomická úpická pozorovatelna 22. srpna 1954 zničena silným větrem (65 let) [1a], [1b], [3], [3], [6]
8. listopadu 1854 se narodil švédský matematik a fyzik Janne Rydberg, též známý jako Johannes Robert Rydberg; objevil některé zákonitosti mezi spektrálními čárami prvků; Rydbergova konstanta – energie prvního stavu elektronu v atomu vodíku – je pojmenována po něm (170 let) [1b], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6]
9. listopadu 1934 se narodil Carl Edward Sagan, americký astronom, astrofyzik a exobiolog, spolunavrhl například pozlacenou plaketu na sondě Pioneer 10 nebo se u NASA zasadil o pořízení legendární fotografie zvané Pale Blue Dot, na které je ze sondy Voyager 1 chystající se opustit sluneční soustavu ze vzdálenosti 40,5 astronomických jednotek vyfotografována planeta Země jako malá modrá tečka (90 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [1b], [1a], [1b], [2], [2a], [3], [3b], [3], [3a], [3], [3], [3], [6], [6], [6], [6], [6], [7]
10. listopadu 2014 03:59 UTC úspěšně přistál návratový modul kosmické lodi Sojuz TMA-13M s kosmonauty/astronauty Maksimem Surajevem, Reidem Wismanem a Alexanderem Gerstem; se stejnou posádkou odstartoval tento Sojuz k Mezinárodní kosmické stanici 28. května 2014 19:57:42 UTC (10 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. listopadu 2009 14:22 UTC (tj. 2:22 p.m. GMT) odstartovala z Bajkonuru nosná raketa Sojuz-U a k Mezinárodní kosmické stanici úspěšně dopravila další její modul, modul Poisk (známý také jako Mini-Research Module 2, zkráceně MRM 2), volný stykovací uzel Poisku míří směrem od Země a pod označením „Poisk zenith“ slouží k připojování ruských kosmických lodí Sojuz a Progress a od listopadu 2020 také jako přechodová komora pro výstupy do vesmíru (15 let) [1a], [1a], [1b], [3], [3], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. listopadu 2019 15:56 SEČ poprvé do vesmíru odstartovaly družice Starlink určené pro „ostrý“ provoz (šlo o 60 družic Starlink, várku označovanou 1-1), před touto první várkou pro „ostrý“ provoz byla úspěšně vynesena jedna várka 60 družic testovacích (24. května 2019) a ještě před ní dva testovací satelity Tintin A a B jako sekundární náklad mise Paz; satelity Starlink tou dobu ještě nevyužívaly tmavé nátěry a další konstrukční prvky ke snížení odrazivosti slunečního světla, a tak jejich svítivost na noční obloze byla vyšší než u dnes vynášených družic Starlink (5 let) [1a], [1b], [3], [3b], [3b], [3b], [3b], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. listopadu 2014 přistálo pouzdro Philae na kometě Čurjumov-Gerasinemko; ke kometě ho dopravila sonda Rosetta; bohužel, přistálo v obtížné pozici na jiném než plánovaném místě, a tak splnilo jen některé plánované úkoly (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [3b], [3], [3], [3], [3], [3], [4], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. listopadu 1924 se narodil francouzský astronom Audouin Dollfus (celým jménem Audouin Charles Dollfus); například objevil (15. prosince 1966) měsíc planety Saturn zvaný Janus; jeho jméno nese jedna z planetek (100 let) [1a], [1b], [1b], [3b], [3], [6], [6], [6]
13. listopadu 2019 opustila japonská kosmická sonda Hayabusa 2 oběžnou dráhu planetky (162173) Ryugu (též nazývané Ryugu nebo Ryugu!) a s odebranými vzorky se vydala na cestu zpět k Zemi; k odebrání materiálu došlo dvakrát, 21. února 2019 a 11. července 2019; návratové pouzdro obsahující odebrané vzorky úspěšně přistálo na Zemi 6. prosince 2020; ze Země tato sonda odstartovala 3. prosince 2014 04:22:04 UTC (5 let) [1a], [1b], [2], [3], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. listopadu 1994 10:33:45 EST tj. 15:33:45 UTC úspěšně přistál zpět na Zemi po letu STS-66 raketoplán Atlantis (30 let) [1a], [1b], [2a], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. listopadu 1969 16:22:00 UTC odstartovala s pomocí rakety Saturn V ze Země mise Apollo 12, historicky druhý kosmický let, při němž lidé přistáli na Měsíci; astronauté během procházky po měsíčním povrchu navštívili americkou měsíční sondu Surveyor 3, která na měsíční povrch 3. května 1967 úspěšně dopadla (55 let) [1a], [1b], [3b], [5], [5], [4], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. listopadu 2004 byla na oběžnou dráhu kolem Měsíce byla navedena testovací sonda SMART-1; šlo o ve Švédsku navrženou sondu Evropské kosmické agentury; ze Země odstartovala s pomocí nosné rakety Ariane 5G z kosmodromu Kourou 27. září 2003 23:14:46 UTC (společně s dvěma dalšími zařízeními); na Měsíc dopadla 3. září 2006 (20 let) [1a], [1b], [2a], [3], [3], [3], [3], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. listopadu 1974 byly z SLC2W Vandenberg AFB raketou Delta 2310 (patřící do řady raket Delta 2000) vyneseny družice NOAA 4 (též označovaná ITOS G, americká meteorologická družice s cílovou oběžnou dráhou ve výšce 1451 až 1465 kilometrů), Intasat 1 (též označovaná Intasat, historicky první španělská družice, jejím hlavním úkolem bylo studium ionosféry) a Oscar 7 (též označovaná například AMSAT-OSCAR 7 či AMSAT P2B, malá družice vyrobená radioamatérskou společností Radio Amateur Satellite Corporation neboli AMSAT) (50 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
16. listopadu 2009 19:28:10 UTC úspěšně odstartoval k letu STS-129 raketoplán Atlantis s šesti americkými astronauty na palubě; cílem letu byla doprava zásob a náhradních dílů a doprava dvou nosných konstrukcí určených k umístění na vnějšku Mezinárodní kosmické stanice označovaných ELC-1 a ELC-2 (ExPRESS Logistics Carrier); posádka také připravila Mezinárodní kosmickou stanici na přílet nového modulu Tranquility (Node 3); na Zemi se z tohoto letu Atlantis úspěšně vrátil 27. listopadu 2009 14:44:23 UTC se sedmi pasažéry (přibrána byla členka 21. dlouhodobé expedice Nicole Stottová) (15 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
17. listopadu 2014 byla na Mezinárodní stanici instalována první 3D tiskárna určená pro tisk ve stavu mikrogravitace; téhož dne byl proveden první kalibrační 3D tisk, druhý kalibrační 3D tisk byl pak proveden 20. listopadu 2014 a 24. listopadu 2014 přijmutím instrukcí k tisku (zaslaných ze Země) byl zahájen tisk prvního předmětu, který byl ve stavu mikrogravitace vyroben, byla jím destička s nápisem „MADE IN SPACE“; tisk byl proveden z plastického filamentu; tato 3D tiskárna byla na Mezinárodní kosmickou stanici dopravena při zásobovací misi CRS-4 kosmickou lodí Dragon Cargo (10 let) [1a], [2a], [2a], [4], [5], [5], [6], [6]
18. listopadu 1989 14:34 UTC úspěšně odstartovala do vesmíru kosmická observatoř Cosmic Background Explorer (COBE), též zvaná Explorer 66; jejím úkolem bylo zmapovat reliktní záření na celé obloze; umístěna byla na oběžné dráze Země ve výšce 900 km (35 let) [1a], [1b], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. listopadu 1999 22:30 UTC (tj. 20 listopadu 1999 6:30 a.m. pekingského času) odstartovala mise Šen-čou 1 (anglicky označovaná Shenzhou 1); šlo o první orbitální letový test čínské kosmické lodi určené pro lidskou posádku, v tomto případě letěla loď bez posádky; přistávací kapsle této mise úspěšně přistála v čínské provincii zvané Vnitřní Mongolsko dne 20. listopadu 1999 19:41 UTC (tj. 21. listopadu 3:41 a.m. pekingského času) (25 let) [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. listopadu 1969 06:54:35 UTC přistál na měsíčním povrchu lunární modul mise Apollo 12, druhé americká mise, která dopravil astronauty na povrch Měsíce; tento exemplář lunárního modulu nesl označení LEM 6 (a jméno Interpid) (55 let) [1a], [1b], [3b], [5], [5], [4], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
20. listopadu 2004 17:16:01 UTC byla nosnou raketou Delta II 7320-10C (Delta 309) z Cape Canaveral vynesena americká družice Swift (též označovaná jako Neil Gehrels Swift Observatory, Swift Gamma-Ray Burst Mission, MIDEX 3 či Explorer 84), kosmická observatoř nesoucí širokoúhlý detektor gama záblesků, dalekohled pro rentgenovou oblast a dalekohled pro ultrafialovou a viditelnou oblast; Swift byl úspěšně umístěn na nízkou oběžnou dráhu Země, kde úspěšně pracuje (20 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3], [3], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
20. listopadu 1889 se narodil americký astronom Edwin Hubble; podílel se na objevu závislosti (v jeho době byla závislost brána jako přímá úměra) vzdálenosti galaxií a rudého posuvu galaxií (který je přímo úměrný rychlosti vzdalování dané galaxie – za předpokladu, že uvažujeme jen rudý posuv daný Dopplerovým jevem), tedy Hubbleova zákona, který je zhruba od roku 2019 označován jako Hubbleův-Lemaitreův zákon; po Edwinu Hubbleovi je pojmenován Hubbleův vesmírný dalekohled (135 let) [1a], [1a], [1a], [1a], [1b], [3b], [3a], [3], [3], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
21. listopadu 1964 17:09:39 GMT byly z Vandenberg AFB nosnou raketou Scout společně vyneseny vědecké družice Explorer 24 (též označovaná AD-B, Air Density experiment-B či S-56C), jednalo se o kouli o průměru 3,6 metrů a měla za úkol studovat hustotu zemské atmosféry, a Explorer 25 (též označovaná Injun 4, IE-B, Ionospheric Explorer-B či Explorer XXV), což byla sonda pro studium kosmických částic a zemského magnetismu; poprvé NASA vynesla dva satelity najednou (60 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
22. listopadu 1944 zemřel britský astrofyzik Arthur Stanley Eddington, známý je například díky výpravě z roku 1919 na africký ostrov Principe v Guinejském zálivu, při které bylo fotografováno úplné zatmění Slunce, tato fotografie pak posloužila jako jeden z důkazů platnosti Einsteinovy obecné teorie relativity (80 let) [1a], [1b], [2a], [2], [3], [3], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
23. listopadu 2014 21:01 UTC odstartovala k Mezinárodní kosmické stanici pilotovaná mise Sojuz TMA-15M s posádkou Anton Škaplerov, Samantha Cristoforetti(ová) a Terry Virts; zpět na Zem se se stejnou posádkou tento Sojuz vrátil 11. června 2015 13:44 UTC (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2], [2], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
23. listopadu 1989 00:23:30 UTC (tj. 22. listopadu 1989 07:23:30 p.m. EST) úspěšně odstartoval k letu STS-33 raketoplán Challenger s pěti americkými astronauty na palubě (včetně jedné astronautky); hlavním a úspěšně splněným cílem letu bylo vynesení a vypuštění vojenského výzvědného satelitu nazvaného Orion 2 (též zvaného RIO 2, Mission 7606, USA 48 či Magnum 2) pro americké NRO/CIA/NSA; z tohoto letu se Challenger úspěšně vrátil (přistání se uskutečnilo na betonové dráze 04 základny Edwards) dne 28. listopadu 1989 v 00:31 UT (35 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
23. listopadu 1864 zemřel Friedrich Georg Wilhelm von Struve, na severu Německa narozený astronom působící v Rusku; zabýval se například dvojhvězdami, aberací světla či měřením paralax některých hvězd; astronomy se stali i někteří z jeho synů, vnuků a pravnuk Otto Struve (160 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3], [3], [3], [3]
24. listopadu 1969 20:58:24 UTC se tříčlenná posádka druhé americké výpravy na povrch měsíce, Apolla 12, úspěšně vrátila zpět na Zemi (55 let) [1a], [1b], [3b], [5], [5], [4], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
24. listopadu 1734 se narodil se Johann Albrecht Euler (psaný též Johann Albert Euler nebo John-Albert Euler), ruský astronom a matematik švýcarského původu, syn podstatně slavnějšího matematika a fyzika Leonharda Eulera (290 let) [1b], [1a], [1b], [2a]
25. listopadu 1694 zemřel Ismaël Boulliau, psaný též jako Ismaël Bullialdus, francouzský astronom a matematik, současník Keplera (330 let) [1b], [1a], [2a]
26. listopadu 1989 13:01:41 UTC odstartoval s pomocí nosné rakety Proton-K k dnes již neexistující sovětské kosmické stanici MIR její rozšiřující modul Kvant-2, po úspěšném vynesení a připojení sloužil jako přístrojová a vědecká sekce a jako přechodová komora (35 let) [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
26. listopadu 1959 07:26 UTC startovala z amerického kosmodromu Eastern Test Range (též John F. Kennedy Space Center, Kennedy Space Center či KSC) nosná raketa Atlas Able s kosmickou sondou označovanou Pioneer P-3 (též označovanou Pioneer 5B); sonda se měla vydat k Měsíci; start byl neúspěšný; 45 sekund po startu došlo k explozi (65 let) [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
26. listopadu 1864 se narodil se francouzský astronom Auguste Honoré Charlois, objevitel 99 planetek, k jejich hledání využíval fotografování oblohy (160 let) [1b], [2a], [3b]
27. listopadu 2009 14:44:23 UTC se z mise STS-129 (let k Mezinárodní kosmické stanici) úspěšně zpět na Zem vrátil raketoplán Atlantis s posádkou (15 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. listopadu 1989 00:31 UT se zpět na Zem z mise STS-33 vrátil raketoplán Challenger s posádkou (35 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. listopadu 1964 14:22:01 UTC odstartovala americká průletová marsovská sonda Mariner 4; sonda byla úspěšná; fotografovala povrch Marsu (při průletu kolem 14.-15. července 1965), díky čemuž pak byla zavrhnuta teorie, že na Marsu se vyskytují uměle vytvořené přímé vodní kanály; také zjistila, že Mars na rozdíl od Země nemá magnetické pole; šlo o sesterskou sondu neúspěšného Marineru 3 (startoval 5. listopadu 1964 19:22:05 UTC) (60 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [3b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
30. listopadu 1964 13:12 UTC odstartovala sovětská kosmická sonda Zond 2; jednalo se o zkušební sondu, který měla vyzkoušet technologie potřebné k tomu, aby sondy byly schopné doletět k Marsu; start s pomocí rakety Molnija 8K78 byl úspěšný, ale půl roku po startu (v dubnu 1965) bylo se sondou přerušeno radiové spojení a kolem Marsu pak proletěla (pravděpodobně 6. srpna 1965) jako nekomunikující těleso (60 let) [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
[7] Časopis Kozmos, číslo 5, říjen-listopad 2023, ročník 54, str. 39
Použité zkratky: SEČ … středoevropský čas (máte v listopadu na hodinkách/mobilu); UT/UTC … Universal Time (světový čas); GMT, EDT, EST… další typy lokálních časů
Poznámka: Šířka zobrazené části oblohy (v úhlových stupních) a další údaje (u obrázků ze Stellaria) jsou při dolním okraji obrázku, velikosti puntíků představujících hvězdy či planety (u obrázků ze Stellaria) nereprezentují jejich úhlovou velikost na obloze, ale reprezentují hvězdnou velikost, tedy “jasnost” těchto objektů. S, V, J, Z (v obrázcích ze Stellaria při obzoru) jsou zkratky světových stran.
Na titulním obrázku příspěvku tentokrát vidíte pohled na zapadající Slunce a malou kupoli, která je umístěná na slunečním domku úpické hvězdárny, pořízený ze střechy úpické hvězdárny.
Komety:
V říjnu 2024 by mohla být amatérskými dalekohledy pozorovatelná/amatérsky fotografovatelná dlouhoperiodická (původem z Oortova oblaku) kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS), nejblíže k Zemi by měla proletět 12. nebo 13. října 2024 (pokud se při přiblížení ke Slunci dne 27. září 2024, kdy byla Slunci blíže než planeta Merkur, úplně nerozpadla), přičemž proletět by měla ve vzdálenosti 71 milionů kilometrů od Země, tj. zhruba 200x dál než je od Země vzdálen Měsíc. Nerozpadla-li se při průletu kolem Slunce (nebo brzy po něm), pak se po 12. říjnu bude objevovat po několik dní každodenně večer nad jihozápadním obzorem asi hodinu po západu Slunce a v amatérském dalekohledu či triedru bude vypadat jako světlý objekt s ohonem. Možnou situaci 13. října 2024 kolem 19:00 SELČ zachycuje obrázek (sestavený v počítačovém simulačním programu Stellarium) níže (šířka zobrazené části oblohy a další údaje jsou při dolním okraji obrázku, velikosti puntíků představujících hvězdy či planety nereprezentují jejich úhlovou velikost na obloze, ale reprezentují hvězdnou velikost, tedy „jasnost“ těchto objektů). Více informací např.: cs.wikipedia, en.wikipedia, astro.cz, astro.cz, astro.cz, iQLANDIA, astro-novinky.eu, fzu.cz, hvr.cz, Klub astronomů Liberecka, aerith.net, vanbuitenen.nl, nasa.gov, theskylive.com
Další kometou, která bude možná zajímavá i pro amatérské pozorovatele oblohy, je nově (přehlídkovým robotizovaným dalekohledovým systémem ATLAS) objevená kometa s prozatímním označením A11bP7I, pravděpodobně jde o člena Kreutzovy rodiny komet nebo alespoň kometu podobného typu, míří nyní ke Slunci a nejbližším přiblížením ke Slunci by měla projít 29. října 2024. Více o ní například: astro.cz, kommet.cz, iQLANDIA, Klub astronomů Liberecka
Fáze Měsíce:
2. října 2024 (středa) je nov
10. října 2024 (čtvrtek) je první čtvrt
17. října 2024 (čtvrtek) je úplněk
24. října 2024 (čtvrtek) je poslední čtvrt
Možnosti pozorování Měsíce v říjnu 2024 ve večerních hodinách:
Večerní pozorování noční oblohy pro veřejnost na úpické hvězdárně jsou v říjnu mimo neděle a svátky mezi 20:00 a 22:00 SELČ/SEČ. Měsíc bude během našich večerních pozorování pro veřejnost v říjnu nad obzorem (a bude ho tedy možné zkusit z naší hvězdárny pozorovat – dalekohledy či prostým okem) zhruba od 12. října do zhruba 20. října.
Pozorovatelnost Lunar-X v říjnu 2024:
V říjnu 2024 nastává potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 10. října 2024 kolem 00:09 UT tj. 10. října 2024 kolem 02:29 SELČ. V tuto chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky pod obzorem, v říjnu 2024 tedy bude Lunar-X z České republiky amatérsky nepozorovatelné.
-Poznámky: převzato z cloudynights.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu „X“ vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrt.
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v říjnu 2024 prostým okem:
Zhruba od 3. 10. 2024 do zhruba 18. 10. 2024 je z České republiky prostým okem nepozorovatelná.
Zhruba od 19. 10. 2024 do 31. 10. 2024 je z České republiky prostým okem pozorovatelná v ranních hodinách.
-Poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami.
Pozorovatelnost vybraných planet v říjnu 2024:
Merkur – v říjnu 2024 amatérsky nepozorovatelný
Venuše – pozorovatelná na konci října 2024 ve večerních hodinách krátce nízko nad obzorem (mezi 16:40 až 16:55 SEČ)
Mars – pozorovatelný na začátku října 2024 od 23:30 SELČ do rána, pozorovatelný na konci října 2024 od 21:30 SEČ do rána
Jupiter – pozorovatelný na začátku října od 22:15 SELČ do rána, pozorovatelný na konci října 2024 od 19:00 SEČ do rána
Saturn – pozorovatelný na začátku října od setmění (cca 19:20 SELČ) do 4:00 SELČ, pozorovatelný na konci října od setmění (cca 17:15 SEČ) do 1:00 SEČ
Předpokladem pro pozorování planet je jasná obloha.
Kalendář:
Letní čas v Evropské unii končí poslední neděli v říjnu, v roce 2024 tedy 27. října, v noci ze soboty 26. října na neděli 27. října si ručičky hodin a hodinek ve 3 h SELČ posuneme o jednu hodinu zpět.
Meteorické roje:
22. října 2024 nastává maximum meteorického roje Orionidy, pro tento meteorický roj ale letos nenastávají příhodné podmínky pro pozorování, neboť se poblíž jeho radiantu v době maxima roje nachází Měsíc ve fázi krátce po první čtvrti, přiložený obrázek (sestavený v počítačovém simulačním programu Stellarium) níže (šířka zobrazené části oblohy a další údaje jsou při dolním okraji obrázku, velikosti puntíků představujících hvězdy či planety nereprezentují jejich úhlovou velikost na obloze, ale reprezentují hvězdnou velikost, tedy „jasnost“ těchto objektů) zachycuje situaci na večerní obloze kolem 22:00 SELČ, což je okamžik, kdy již je Měsíc nad obzorem a právě vychází radiant tohoto meteorického roje nad obzor. Vhodnější doba k pozorování meteorů tohoto roje však asi bude kolem 20. hodiny SELČ, kdy ještě Měsíc nebude nad obzorem.
Zajímavé konjunkce Měsíce s planetami či hvězdami a zajímavé konjunkce planet s hvězdami (zdroj: Hvězdářská ročenka Planetum Praha):
14. 10. Měsíc v konjunkci se Saturnem
– na úpické hvězdárně se zrovna ten večer koná akce „Vyfoťte si Měsíc mobilem“
18. 10. Mars v konjunkci s β Gem (Pollux)
– pozorovatelné po 23. hodině večerní
20. 10. Měsíc v konjunkci s α Tau (Aldebaran)
– pozorovatelné 20. 10. 2024 po 21. hodině večerní
21. 10. Měsíc v konjunkci s Jupiterem
– pozorovatelné 20. 10. i 22. 10. 2024 po 21. hodině večerní
23. 10. Měsíc v konjunkci s β Gem (Pollux)
– pozorovatelné až po 23. hodině večerní
23. 10. Měsíc v konjunkci s Marsem
– pozorovatelné až po 23. hodině večerní
26. 10. Měsíc v konjunkci s α Leo (Regulus)
– pozorovatelné až po 2. hodině po půlnoci
31. 10. Měsíc v konjunkci s α Vir (Spica)
– velice špatně pozorovatelné kolem 6. hodiny ranní
Úhlové přiblížení Saturnu a Měsíce dne 14. října 2024 ve 20:00 SELČ zachycuje obrázek (sestavený v počítačovém simulačním programu Stellarium) níže (šířka zobrazené části oblohy a další údaje jsou při dolním okraji obrázku, velikosti puntíků představujících hvězdy či planety nereprezentují jejich úhlovou velikost na obloze, ale reprezentují hvězdnou velikost, tedy „jasnost“ těchto objektů).
Očekávané zjasnění hvězdy T Coronae Borealis
T Coronae Borealis je hvězda v souhvězdí Severní koruny a jde o rekurentní novu, tedy hvězdu pravidelně zjasňující, v tomto případě jde o binární hvězdný systém obsahující hvězdu typu bílý trpaslík a hvězdu typu rudý obr. Její poslední dvě zaznamenaná zjasnění proběhla v letech 1866 a 1946 a další její zjasnění bylo očekáváno v rozmezí mezi květnem a zářím 2024. A zatím k němu nedošlo. Je možné, že k jejímu zjasnění dojde právě během října 2024. Více informací například: astro.cz, hvr.cz, cs.wikipedia, en.wikipedia, space.com
Akce pro veřejnost na úpické hvězdárně:
V pondělí 14. října 2024 se na úpické hvězdárně můžete stavit na minikurz nazvaný „Vyfoťte si Měsíc mobilem“. Příchozí si budou moci sami na svůj mobil za dohledu Ambasadora Evropské jižní observatoře astrofotografa Zdeňka Bardona za využití dalekohledů v hlavní kopuli udělat ostrou a správně exponovanou fotografii Měsíce. Před samotným fotografováním proběhne přednáška (se začátkem v 18 hodin) astrofotografa Zdeňka Bardona o jeho fotografické výstavě zvané „Mou milenkou je vesmír“, tato jeho fotografická výstava je momentálně instalovaná v interiéru Fakultní nemocnice Hradec Králové (Stará nemocnice v ulici Nezvalova v Hradci Králové). Jiná jeho fotografická výstava je nyní instalovaná přímo na úpické hvězdárně.
Výběr zajímavých výročí měsíce října:
1. října 2009 21:59 UT odstartovala evropská nosná raketa Ariane 5 a na oběžnou dráhu Země úspěšně vynesla družice Amazonas 2 (družice sloužící jako komunikační pro oblast severní, střední a jižní Ameriky vynesená pro španělského operátora Hispasat) a COMSATBw-1 (německý vojenský komunikační satelit); let je označován V-191 (15 let) [1b], [1b], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. října 2019 byl z japonské kosmické sondy Hayabusa 2 uvolněn k samostatnému pádu na planetku Ryugu modul MINERVA-II-2 (též označovaný MINERVA-2-2); ačkoli již před uvolněním se vědělo, že funguje chybně, provedl některá gravitační měření a dopadl (8. října 2019) na povrch uvedené planetky; jednalo se o zařízení typu „skákací“ modul; sonda Hayabusa nesla i další moduly, které na oběžné dráze planetky Ryugu uvolnila (5 let) [1a], [1b], [3b], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. října 1984 10:57:00 UTC se zpět na Zem úspěšně vrátila pilotovaná kosmická loď Sojuz T 11; na palubě při přistání byli Leonid Kizim, Vladimir Alexejevič Solovjov a Oleg Aťkov; šlo o návrat kosmonautů z dnes již neexistující sovětské orbitální stanice Saljut 7; Sojuz T 11 ze Země k Saljutu 7 odstartoval 3. dubna 1984 13:08:00 UTC s posádkou Jurij Malyšev, Gennadij Strekalov a Rákeš Šarma; Malyšev, Strekalov a Šarma se ze Saljutu 7 vrátili již po pár dnech v kosmické lodi Sojuz T 10 (40 let) [1a], [1a], [1a], [1a], [1a], [1b], [2a], [2a], [2], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. října 2019 10:59 UTC úspěšně přistála zpět na Zemi pilotovaná kosmická loď Sojuz MS-12; z pobytu na Mezinárodní kosmické stanici se v ní vrátili Alexej Ovčinin, Nick Hague a Hazzá al-Mansúrí (ten z krátkodobé návštěvní expedice, ze Země odstartoval 25. září 2019 13:57:42 UTC v Sojuzu MS-15); s posádkou Alexej Ovčinin, Nick Hague a Christina Koch(ová) tento Sojuz ze Země odstartoval 14. března 2019 19:14 UTC (tj. 22:14 Moskevského času, tj. 3:14 p.m. EDT) (5 let) [1a], [1a], [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [3b], [3b], [3], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. října 1994 22:42:30 UTC úspěšně vynesla nosná raketa Sojuz-U z kosmodromu Bajkonur pilotovanou kosmickou loď Sojuz TM-20 s posádkou Alexandr Viktorenko, Jelena Kondakovová a Ulf Merbold na cestu k vesmírné stanici MIR; Ulf Merbold (celým jménem Ulf Dietrich Merbold) se přitom stal prvním astronautem ESA (Evropské vesmírné agentury), který letěl v kosmické lodi Sojuz (30 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
4. října 2004 byl realizován třetí pilotovaný motorický test miniraketoplánu typu SpaceShipOne do kosmického prostoru (tedy test, kdy nedošlo jen ke klouzavému letu po vynesení miniraketoplánu nad Zem pomocí vodorovně startujícího letadla po jeho uvolnění z podvěsu nebo k vynesení miniraketoplánu na podvěsu letadla nad Zem bez jeho uvolnění z podvěsu letadla a zároveň bylo dosaženo výšky nad 100 km nad zemským povrchem); let je označován 17P; SpaceShipOne byl vyvinut firmou Scaled Composites; další testy a lety pak již probíhaly za využití vývojově pokročilejšího miniraketoplánu typu SpaceShipTwo, nástupce miniraketoplánu SpaceShipOne (20 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
4. října 1964 03:45:00 GMT úspěšně ze Země (z Cape Canaveral) pomocí nosné rakety Thor-Delta C odstartovala americká vědecká družice Explorer 21 (též zvaná IMP-B, IMP-2 či Interplanetary Monitoring Platform-2), jedna z vědeckých družic amerického programu Explorer; studovala magnetické pole, plazma, kosmické záření a energetické částice (60 let) [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
4. října 1959 00:43:39 UTC odstartovala k Měsíci sovětská sonda Luna 3 (též označovaná Luna Ye-2A #1), která jako první pořídila snímky odvrácené strany Měsíce (65 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. října 1984 11:03:00 UTC (tj. 7:03 am EDT) odstartoval z Cape Canaveral k letu STS-41-G raketoplán Challenger se sedmi astronauty; při této příležitosti se poprvé uskutečnil let kanadského astronauta do vesmíru, byl jím Marc Garneau (astronaut, který se podíval do vesmíru třikrát, poté stál v čele Kanadské kosmické agentury a nakonec se dal na politickou dráhu); hlavním cílem mise bylo vynesení vědeckého satelitu „Earth Radiation Budget Satellite“ (ERBS); také byl v rámci tohoto letu proveden výstup do vesmíru první Američanky, byla jí K. Sullivan(ová), do kosmického prostoru vystoupila 11. října 1984; zpět na Zem se Challenger z tohoto letu úspěšně vrátil 13. října 1984 16:26:33 UTC (40 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. října 2014 05:16 UTC odstartovala na japonské raketě H-IIA 202 na oběžnou dráhu Země japonská geostacionární meteorologická družice Himawari 8 (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
9. října 2009 11:31 UTC tvrdě dopadl na měsíční povrch poblíž jižního pólu Měsíce urychlovací stupeň Centaur, který se 9. října 2009 1:50 UTC oddělil od měsíční sondy LCROSS; samotná sonda tvrdě dopadla na měsíční povrch 4 minuty po dopadu stupně Centaur; hlavním cílem sondy LCROSS (a souvisejících pozemských dalekohledových pozorování místa dopadu) bylo zjistit, zda v trvale zastíněných kráterech poblíž jižního pólu Měsíce existuje vodní led, což bylo prokázáno (15 let) [1a], [1b], [3b], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. října 1974 vynesla (z Cape Canaveral) nosná raketa Delta 1914 telekomunikační družici Westar 2 (50 let) [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. října 1964 03:01 GMT úspěšně odstartovala (z Vandenbergu s pomocí nosné rakety Scout X-4) do vesmíru americká sonda Explorer 22 (označovaná též S-66B, BE-B nebo Beacon Explorer-B); nesla přístroje k výzkumu ionosféry a další aparatury (60 let) [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
Asi 10. října 1604 poprvé zaznamenal asistent Johanna Keplera novou hvězdu v souhvězdí Hadonoše (první ji pozorovali asi 9. října 1604 Altobelli z Verony a Raffaello Gualterotti z Florencie a téhož dne asi také čínští astronomové, sám Kepler ji poprvé spatřil asi 17. října 1604); svá pozorování Kepler později shrnul do pojednání „De Stella nova in pede Serpentarii (O nové hvězdě v Hadonošových nohách)“; v současné době je obvykle označována jako Keplerova nova, Keplerova hvězda či Keplerova supernova a nese vědecké označení SN 1604 (420 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [3b], [6], [6], [6], [6]
11. října 2019 zemřel sovětský kosmonaut Aleksej (psáno též Alexej, v angličtině Alexei) Archipovič Leonov, absolvent dvou letů do kosmu; při svém prvním letu do vesmíru (let kosmické lodi Voschod 2 se startem z Bajkonuru 18. března 1965 07:00:00 UTC) se 18. března 1965 stal historicky prvním člověkem, který vystoupil z kosmické lodi do volného kosmického prostoru; při svém druhém letu (let Sojuzu 19 se startem z Bajkonuru 15. července 1975) se se svým spolucestujícím sovětským kosmonautem Valerijem Kubasovem zúčastnili úspěšného experimentu spojení americké a sovětské kosmické lodi za letu, tento experimentální projekt je nazýván projekt Apollo ASTP, resp. ASTP Apollo či Apollo–Sojuz, v zemích východního bloku je známý spíše pod označením Sojuz-Apollo (5 let) [1a], [1a], [1a], [2a], [2a], [3b], [4], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. října 2019 02:00 UTC byla (po mnoha dlouhých odkladech) pomocí rakety Pegasus XL (raketa vypouštěná uvolněním z podvěsu letícího letadla) vyslána do vesmíru americká vědecká družice Ionospheric Connection Explorer (ICON, též označovaná MIDEX 8 či Explorer 96); náplní její práce je studium horních vrstev ionosféry (5 let) [1b], [2], [3b], [3b], [3], [3], [4], [5], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. října 2009 04:32 UTC se zpět na Zemi vrátila po pobytu u Mezinárodní kosmické stanice pilotovaná kosmická loď Sojuz TMA-14 s třemi pasažéry; vzhledem k tomu, že na Mezinárodní kosmickou stanici se v ní 26. března 2009 11:49:18 UTC na krátkodobý turistický pobyt vydal historicky pátý kosmický turista Charles Simonyi, vracela se tato kosmická loď na Zem s mírně obměněnou posádkou (15 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. října 1994 17:02:09 UTC přistál po letu STS-68 úspěšně zpět na Zemi americký raketoplán Endeavour s šesti astronauty na palubě; hlavním cílem letu mise byly experimenty Space Radar Laboratory, historicky podruhé byla tato laboratoř ve vesmíru použita ke dálkovému studování prostředí planety Země; k tomuto svému letu Endeavour odstartoval 30. září 1994 11:16:01 UTC (30 let) [1a], [1b], [2a], [3], [3], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. října 1994 byla americká sonda Magellan (anglický přepis jména Magalhães) navedena k zániku v atmosféře Venuše a následně 13. října 1994 zanikla; hlavním úkolem této sondy bylo radarové mapování planety Venuše z její oběžné dráhy; do vesmíru byla tato sonda vynesena pomocí raketoplánu Atlantis dne 4. května 1989 18:47:00 UT (30 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [3b], [3], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. října 1969 11:10:00 UTC úspěšně odstartovala (z kosmodromu Bajkonur) sovětská pilotovaná kosmická loď Sojuz 6; do vesmíru v ní letěli Georgij Šonin a Valerij Kubasov, oba letěli do vesmíru poprvé; cílem letu bylo ve vesmíru vyzkoušet komunikaci s dvěma dalším pilotovanými kosmickými loděmi (se Sojuzem 7 a Sojuzem 8, v jednu chvíli byly ve vesmíru tři sovětské pilotované kosmické lodě); oba tyto úkoly byly splněny; posádka Sojuzu 6 měla také sledovat spojení kosmických lodí Sojuz 7 a Sojuz 8 ve vesmíru, toto spojení se ale nezdařilo; přistávací kabina Sojuzu 6 i s posádkou úspěšně přistála zpět na Zemi 16. října 1969 09:53:00 UTC, tj. po necelých pěti dnech letu (55 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. října 1984 01:43:34 UT úspěšně odstartovala z Vandenbergu nosnou raketou Scout G (208C) americká navigační družice Nova 3, též označovaná Nova III nebo NNSS 30500 (zkratka Navy Navigation Satellite System 30500) (40 let) [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. října 1969 10:44:42 GMT odstartovali z Bajkonuru společně v kosmické lodi Sojuz 7 sovětští kosmonauté Vladislav Volkov, Anatolij Filipčenko a Viktor Gorbatko; jednalo se o let, při kterém se měla jejich loď ve vesmíru fyzicky spojit s další pilotovanou kosmickou lodí, Sojuzem 8; třetí v té době ve vesmíru kolem Země kroužící pilotovaná kosmická loď, Sojuz 6, měla pozorovat zbývající dva Sojuzy a komunikovat s nimi; spojení lodí Sojuz 7 a Sojuz 8 se nakonec nezdařilo (55 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. října 1964 07:30:01 UTC odstartovali z Bajkonuru společně ve Voschodu 1 Vladimir Komarov, Konstantin Feoktistov a Boris Jegorov; jednalo se o první tříčlennou posádku, která do vesmíru odstartovala, z důvodu nedostatku místa v kabině však nemohli mít a neměli oblečené skafandry, což bylo riskantní, ale nakonec po 17 obletech Země návratový modul s posádkou uvnitř na padácích úspěšně přistál 13. října 1964 07:47:04 UTC na území dnešního Kazachstánu; první dvoučlenná posádka kosmické lodi odstartovala až po nich a tvořili ji Pavel Beljajev a Alexej Leonov, kteří 18. března 1965 odstartovali ve Voschodu 2 (60 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. října 1994 zanikla plánovaným vstupem do atmosféry planety Venuše americká sonda Magellan (anglický přepis jména Magalhães); od srpna 1990 úspěšně mapovala z oběžné dráhy Venuše její povrch pomocí rádiových vln (konkrétně pomocí tzv. SAR tj. Synthetic Aperture Radar), díky rádiovým vlnám mohla zkoumat povrch planety navzdory její neprůhledné oblačnosti; ze Země tato sonda odstartovala s pomocí raketoplánu Atlantis dne 4. května 1989 18:47:00 UT (30 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [3b], [3], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. října 1969 10:19:09 GMT odstartovali z Bajkonuru společně v kosmické lodi Sojuz 8 dva sovětští kosmonauté; jednalo se o let, při kterém se měla jejich loď ve vesmíru fyzicky spojit s další pilotovanou kosmickou lodí, Sojuzem 7; třetí v té době ve vesmíru kolem Země kroužící pilotovaná kosmická loď, Sojuz 6, měla pozorovat zbývající dva Sojuzy a komunikovat s nimi; spojení lodí Sojuz 7 a Sojuz 8 se nakonec nezdařilo (55 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. října 1959 15:30:04 GMT úspěšně odstartovala z Cape Canaveral s pomocí rakety Juno II americká družice Explorer 7, studovala tepelnou bilanci Země a kosmické částice (65 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. října 2004 03:06 UTC byla z Bajkonuru nosnou raketou Sojuz-FG úspěšně směrem k Mezinárodní kosmické stanici vynesena pilotovaná kosmická loď Sojuz TMA-5 s třemi kosmonauty/astronauty na palubě, dva z nich v rámci vystřídání dlouhodobé posádky (Saližan Šaripov a Leroy Chiao), jeden v rámci krátkodobé návštěvní expedice (Jurij Šargin) (20 let) [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. října 1999 03:15 UTC proběhl historicky druhý start čínské rakety Chang Zheng 4B (zkráceně CZ-4B), v angličtině označované Long March 4B (zkrácený anglický název LM-4B), v češtině označované Dlouhý pochod 4B; byly přitom úspěšně vyneseny satelity CBERS-1 (též označovaný Zi Yuan 1, zkráceně ZY-1A, čínsko-brazilský satelit pro snímkování Země s účelem sledování životního prostřední a vegetace) a SACI-1 (brazilský mikrosatelit pro studium kosmického záření a magnetického pole); obě družice měly jako cílovou orbitu sunsynchronní dráhu (25 let) [1a], [1b], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. října 2014 byl zahájen experiment HI-SEAS III (Hawaii Space Exploration Analog and Simulation III); šlo o simulaci podmínek pobytu na Marsu v délce 8 měsíců; zúčastnilo se 6 lidí včetně slovenské astrobioložky Michaely Musilové (10 let) [1b], [2a], [6], [6]
15. října 2014 20:02 UTC odstartovala na indické raketě PSLV-XL C26 z indického kosmodromu Satish Dhawan družice nazvaná IRNSS-1C; šlo o třetí ze sedmi družic první generace družic (první generace satelitní sítě) Regionálního indického satelitního navigačního systému („Indian Regional Navigation Satellite System“, zkráceně IRNSS, operační název této navigační sítě je NavIC, což je akronym z „Navigation with Indian Constellation“); ten měly tvořit tři satelity systému na geostacionárních drahách a čtyři další satelity na geosynchronních drahách; nakonec bylo v rámci vynášení první generace těchto satelitů (první generace této satelitní sítě) realizováno 9 startů, z nichž tři byly jen částečně úspěšné a jeden neúspěšný; tento start byl úspěšný a družice byla umístěna na plánovanou geostacionární oběžnou dráhu Země; kromě systému IRNNS Indie buduje také rozšiřující satelitní navigační systém GAGAN (10 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. října 1994 05:05 UTC úspěšně odstartovala z indického kosmodromu Satish Dhawan Space Centre (též Šríharikota) pomocí čtyřstupňové indické rakety Polar Satellite Launch Vehicle D2 (zkráceně PSLV-D2) indická družice Indian Remote Sensing P2 (zkráceně IRS-P2); šlo o družici, která pomocí dvou CCD kamer pozorovala zemský povrch ve čtyřech vlnových oblastech spektra viditelného a blízkého infračerveného záření (30 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. října 1974 07:47:00 UTC odstartovala ze startovací základny San Marco platform (též Luigi Broglio Space Center či San Marco Equatorial Range, původně ropná plošina nacházející se v Keni) pomocí americké rakety Scout B-1 americko-britská vědecká družice Ariel 5; určená byla k pozorování oblohy v pásmu rentgenového záření (50 let) [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6]
15. října 1829 se narodil americký astronom Asaph Hall, objevitel Marsových měsíců Deimos a Phobos (195 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [1a], [1b], [2], [2], [3b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
16. října 1954 byla otevřena hvězdárna v Brně na Kraví hoře, tehdy měla podobu jedné kopule s menším dalekohledem, později byla rozšířená, doplněná o projekční planetárium a v letech 2010 a 2011 prošla zásadní rekonstrukcí a dalším rozšířením (70 let) [1a], [6]
17. října 2019 01:22 odstartovala z kosmodromu Mahia (též Rocket Lab Launch Complex 1, americký soukromý kosmodrom nacházející se na Novém Zélandu) raketa Elektron ke svému 9. letu (8. úspěšnému); vynesena přitom byla americká družice Palisade (technologický demonstrátor velikosti cubesatu) (5 let) [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6]
17. října 2014 16:24 UTC po 674 dnech a 22 hodinách v pořádku přistál na Vandenbergově letecké základně v Kalifornii vojenský americký bezpilotní miniraketoplán X-37B (v tomto případě exemplář označovaný #1); tento jeho let je označován OTV-3 (Orbital Test Vehicle 3) nebo též USA-240 nebo též X-37B OTV-1 F2; tento miniraketoplán k tomuto letu odstartoval 11. prosince 2012 18:03 UTC s pomocí nosné rakety Atlas V (10 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2], [2], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
17. října 1964 odstartovala z amerického Vandenbergu na nosné raketě Thor Delta tajná (vojenská/CIA) družice KH-4A 12 (též označovaná KH-4A 1012, Corona 87, OPS 3559, Mission 1012 nebo Discoverer 86), jedna z družic amerického systému Corona; šlo o snímkovací družici vybavenou dvěma návratovými pouzdry označovanými SRV 645 a SRV 651 (60 let) [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
18. října 2019 proběhl první čistě ženský výstup do volného kosmu (tento výstup do kosmického prostoru nese označení EVA-58), Christina Koch(ová) (odstartovala k Mezinárodní kosmické stanici v kosmické lodi Sojuz MS-12) a Jessica Meir(ová) (odstartovala k Mezinárodní kosmické stanici v kosmické lodi Sojuz MS-15) měly za úkol vyměnit porouchanou nabíjecí/vybíjecí jednotku BCDU (Battery Charge/Discharge Unit) na vnějším povrchu Mezinárodní kosmické stanice (5 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
18. října 1989 16:53:40 UTC odstartoval do vesmíru raketoplán Atlantis (s pěti americkými astronauty na palubě, let je označovaný STS-34) a úspěšně vynesl americkou kosmickou sondu Galileo určenou k průzkumu planety Jupiter a jejích měsíců; start byl úspěšný a i sonda úspěšně doletěla k Jupiteru a provedla plánovaná pozorování; zpět na Zem se Atlantis z tohoto letu úspěšně vrátil 23. října 1989 16:33:00 UTC (35 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. října 2014 minula kometa C/2013 A1 (Siding Spring) planetu Mars; vzdálenost od Marsova povrchu byla (při největším přiblížení 19. října 2014 v 18:30 UTC) asi 140 000 km (k Zemi se v historické době žádné kometární kosmické těleso takto nepřiblížilo); všechny kosmické sondy pracující na oběžné dráze Marsu přežily průlet této komety bez následků; v nejmenší vzdálenosti od komety se ocitla indická sonda MOM (Mars Orbiter Mission), která byla od této komety vzdálena 88 222 km; evropská marsovská družice Mars Express uskutečnila před průletem komety preventivně korekční manévr pro úpravu své dráhy (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [6], [4]
20. října 1984 zemřel Paul Dirac (celý jménem Paul Adrien Maurice Dirac), britský fyzik; působil především na poli kvantové mechaniky, kde je autorem Diracovy rovnice zjednodušeně popisující relativistické chování některých hmotných částic vykazujících kvantové vlastnosti (40 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [6], [6], [6]
21. října 2019 dosáhl rusko-německý rentgenový kosmický dalekohled Spektr-RG svého cílového umístění v oblasti libračního bodu L2 systému Země-Slunce; již před tímto okamžikem nasnímaly jeho dva hlavní přístroje tzv. „první světlo“, přístroj eROSITA (německý) nasnímal své „první světlo“ 17. října 2019, přístroj ART-XC (ruský) nasnímal své „první světlo“ 30. července 2019; ze Země tento rentgenový kosmický dalekohled odstartoval 13. července 2019 12:31 UTC; spolupráce německé a ruské strany na tomto projektu však byla po ruské anexi Ukrajiny přerušena (5 let) [1b], [3b], [3b], [3b], [3b], [2a], [2], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
23. října 2014 18:00 UTC odstartovala pomocí nosné rakety Long March 3C/G2 experimentální čínská kosmická sonda Čchang-e 5-T1 (v angličtině Chang’e 5-T1); skládala se ze dvou hlavních částí, kterými byly návratová kapsle, na níž se zkoušel průběh návratu (časem s budoucími vzorky měsíčního povrchu, což se následně podařilo zrealizovat čínské sondě Čchang-e 5) na zemský povrch, a z měsíčního orbiteru (tj. části, která se měla usadit a fungovat na oběžné dráze Měsíce); testovací přistávací pouzdro této sondy provedlo úspěšné testovací přistání a přistálo 31. října 2014 22:42 UTC na Zemi v Číně v provincii zvané Vnitřní Mongolsko; orbiter této sondy se úspěšně usadil na oběžné dráze Měsíce 13. ledna 2015; na horním (třetím) stupni rakety bylo navíc umístěné zařízení označované 4M, což byla sestava přístrojů zahrnující energetický systém (Li-ion baterie a sluneční články), komunikační systém (vysílající výkonem 1.5 W na pásmu VHF) a měřič radiace (10 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
23. října 1969 se narodil čínský amatérský astronom Daqing Zhang, spoluobjevitel komety 153P/Ikeya-Zhang (55 let) [1a], [1b], [1b], [3b], [6]
24. října 2004 00:35:00 UTC přistál zpět na Zemi po pobytu u Mezinárodní kosmické stanice Sojuz TMA-4 se třemi pasažéry; ze Země odstartoval 19. dubna 2004 03:19:00 UTC (20 let) [1a], [1b], [2a], [2], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
25. října 1789 se narodil Heinrich Schwabe, objevitel přibližně 11 letého slunečního cyklu dnes obvykle zvaného Schwabe-Wolfův cyklus či též Schwabeův sluneční cyklus nebo Schwabeho cyklus (235 let) [1a], [1a], [1b], [3], [3b], [7]
27. října 2019 07:51 UTC přistál po 779 dní 17 h 51 min trvajícím letu zpět na Zemi americký vojenský bezpilotní miniraketoplán X-37B (v tomto případě exemplář označovaný #2); tento jeho let je označován X-37B OTV-5 nebo též jako USA-277; vynesen k tomuto letu byl raketou Falcon 9 Block 4 dne 7. září 2017 přičemž předchozí jeho starty proběhly s pomocí nosné rakety Atlas V, důvodem změny nosné rakety, který se ozřejmil až dodatečně, bylo, že letectvo chtělo otestovat možnost vynesení jinou raketou, při následujícím letu OTV-6 byl použitou nosnou raketou opět Atlas V, při letu OTV-7 byl pak použitou nosnou raketou Falcon Heavy (5 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3b], [3], [5], [6], [6], [6]
28. října 2014 došlo zatím k jedinému selhání americké nosné rakety Antares; selhání nastalo při misi označované Cygnus Orb-3 či též CRS-3; šlo v pořadí o čtvrtou misi americké nákladní kosmické lodi Cygnus (před misí Orb-1 proběhla letová demonstrační mise označovaná Cygnus D1, někdy je proto Orb-3 označována jako třetí regulérní mise kosmické lodi Cygnus) a zároveň o jedinou misi nákladní lodi Cygnus, kdy náklad nebyl na Mezinárodní kosmickou stanici úspěšně dopraven; k explozi došlo 6 sekund po startu v prostoru motorů prvního stupně rakety (první stupeň poháněly 2 kusy motorů Aerojet AJ-26, což byly lehce upravené desítky let staré sovětské motory NK-33) a následně byla raketa záměrně zničena tak, že byl povelem ze Země aktivován autodestrukční systém (poté, co bylo jasné, že raketa nedosáhne oběžnou dráhu – aby se vyloučila možnost ohrožení lidí dopadem do obydlených oblastí); nosná raketa Antares je přímo navržená jako nosič pro nákladní kosmické lodě Cygnus (i když některé starty lodě Cygnus zajišťovaly nosné rakety Atlas V); při dalších letech rakety Antares pak již byly používány k pohonu prvního stupně motory RD-181 (taktéž ruské, odvozené motorů RD-191), ale tyto motory byly používány pouze do vyčerpání v USA přítomných zásob těchto motorů, jejich dodávky z Ruska byly zastaveny poté, co Rusko koncem února 2022 napadlo Ukrajinu, poslední start rakety Antares s ruskými motory se pak uskutečnil 1. srpna 2023 (někdy je uváděno 2. srpna 2023), kdy byla vynesena nákladní loď Cygnus NG-19 k Mezinárodní kosmické stanici; nyní vynášení nákladních kosmických lodí Cygnus provádí nosné rakety Falcon 9 (poprvé 29. ledna 2024) (10 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [3], [3], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. října 2009 se uskutečnil jediný demonstrační letový test rakety Ares-1, která měla být nosičem, který měl v rámci programu Constellation dopravit po několik desítek let dlouhé pauze zase americké astronomy na povrch Měsíce; v rámci tohoto letu letěl jen dolní stupeň (s pětisegmetovým motorem SRB odvozeným z amerických raketoplánů) spojený s maketou zbytku rakety (tato sestava odstartovala pod názvem Ares 1-X) a šlo jen o 6 minutový suborbitální let; program Constellation byl nakonec zrušen a zrušen byl i vývoj paralelně vyvíjeného nosiče Ares V, který měl být nosičem pro (s projektem Constellation související) nákladní kosmické lodi (15 let) [1a], [1b], [1b], [6], [6], [6], [6], [6]
28. října 1974 14:30:32 UTC byla z Bajkonuru nosnou raketou Proton-K vynesena sovětská lunární sonda Luna 23; přistání neproběhlo podle plánu a po přistání na Měsíci sonda nebyla schopna vykonat plánovaný vrt do měsíčního povrchu; jak bylo později zjištěno na základě snímků americké lunární sondy LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter), sonda Luna 23 se při svém přistání skácela na bok (50 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
29. října 2009 20:00 UT odstartovala evropská nosná raketa Ariane 5 (ve verzi ECA 550) a na oběžnou dráhu Země úspěšně vynesla družice NSS-12 (družice vynesená pro lucemburského satelitního telekomunikačního operátora SES) a Thor 6 (též označovaná Intelsat 1W, geostacionární družice zajišťující satelitní televizní signál); let je označován V-192 (15 let) [1b], [1b], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
30. října 1979 14:16 UTC odstartovala s pomocí nosné rakety Scout G-1 (let S-203C) do vesmíru americká vědecká družice řady Explorer s označením Explorer 61, též označovaná Magsat (zkratka z Magnetic field Satellite) či AEM-C (zkratka z Applications Explorer Mission-C); úkolem družice bylo mapování magnetického pole blízko zemského povrchu (45 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
31. října 2014 došlo při pilotovaném motorickém testu (tedy testu, kdy nedošlo jen ke klouzavému letu po vynesení miniraketoplánu nad Zem pomocí vodorovně startujícího letadla po jeho uvolnění z podvěsu nebo k vynesení miniraketoplánu na podvěsu letadla nad Zem bez jeho uvolnění z podvěsu letadla) miniraketoplánu typu SpaceShipTwo k tragické havárii, při níž jeden ze dvou pilotů zemřel a druhý byl vážně poraněn; k havárii došlo ve výšce asi 20 km při spuštění raketového motoru; byl použit stejně jako při několika předchozích pilotovaných motorických testech exemplář pojmenovaný VSS Enterprise; miniraketoplán byl postavený firmou Scaled Composites pro americkou společnost Virgin Galactic; miniraketoplány SpaceShipTwo jsou využívány především pro kosmickou turistiku; při tomto letu byl použitý exemplář nazvaný VSS Enterprise zničen, další testy a lety probíhaly za využití dalšího exempláře nazvaného VSS Unity (10 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [2], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
31. října 2014 22:42 UTC na Zemi v Číně v provincii zvané Vnitřní Mongolsko úspěšně přistálo testovací návratové pouzdro čínské experimentální sondy Čchang-e 5-T1 (v angličtině Chang’e 5-T1); úkolem sondy bylo testování některých technologií potřebných k robotickému odběru vzorků měsíčního povrchu a jejich dopravě zpět na Zem (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
[7] Časopis Kozmos, číslo 4, ročník 54, srpen – září 2023, str. 9
Použité zkratky: SELČ … středoevropský letní čas (máte větší část října na hodinkách/mobilu); SEČ … středoevropský čas (máte menší část října na hodinkách/mobilu); UT/UTC … Universal Time (světový čas); GMT, EDT … další typy lokálních časů; S, V, J, Z (v obrázcích při obzoru) … zkratky světových stran
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici
