Hvězdárna v Úpici
+420 499 882 289
Menu

Den hvězdáren a planetárií na Hvězdárně v Úpici

Je to již třetí rok, co Asociace hvězdáren a planetárií vyhlašuje „Den hvězdáren a planetárií“. Bohužel, až na první rok byl ten loňský a je i ten letošní zasažen epidemiologickými opatřeními. Přesto bychom se rádi zájemcům o astronomii s našimi hvězdárnami představili i letos. Byť se bude v každém případě jednat o aktivity odehrávající se převážně ve virtuálním prostředí. Ostatně, již si na něj začínáme pomalu zvykat jako na nedílnou součást našeho života. Takže 19. března 2021 – Den hvězdáren a planetárií.

Protože Vás letos na hvězdárně nemůžeme přivítat, přinášíme alespoň 2 videa přibližující denní pozorování Slunce a noční pozorování oblohy a například proměnných hvězd. A zkuste si prolistovat i náš web a facebook, jistě si každý najde své.

Takže snad příští rok už u nás na kopci i s buřtama.

Astronomie Nezařazené Nezařazeno

Seriál „Obloha a Země bez (nejen) kapesních počítačů“ (3)

Díl 3: Lunární volvella podruhé

Týden nám utekl a nás čekají další cvičení s kouzelnou lunární volvellou. Tak pozor, jdeme na řešení dvou úloh.

Ta první zní: Jaká je fáze Měsíce dne 18.3.2021 ve 21:00 SEČ? (správná odpověď je první osmina, tj. 4,7 dne stár)

Teď se, milý čtenáři nelekej, pro ilustraci tady uvedu středně přesný výpočet, jak jej uvádějí „chytré knihy“. Abychom následně mohli náležitě ocenit naši LV. Nemusíš to skutečně počítat (ale můžeš). A pokud se Ti, příteli, ze vzorečků dělá špatně, prostě sjeď s textem dolů a čti až za vzorečky.

Pro řešení výše uvedeného zadání je třeba nejprve převést čas na čas světový. To je jednoduché, protože náš čas je pro 15° východní délky, jsme s hodinami vůči 0° o hodinu napřed, takže v UT, jak se světový čas označuje (nebudeme zde teď řešit koordinovanost jiné nadstavby) je to 20:00.

Nyní musíme vypočítat pro zadané datum takzvaný juliánský den JD (nebo juliánské denní číslo či juliánský denní index), což je v astronomických výpočtech jeden z nejzákladnějších údajů.

Zaveďme si pro další potřeby tyto operátory:

+ je sčítání

je odečítání

* je násobení

/ je dělení

^ je umocňování

\ značí celočíselné dělení (jinak také označované jako dělení se zbytkem, například

13 \ 4 = 3 (zbytek je pak 1)

% značí zbytek po celočíselném dělení, takže 13 % 4 = 1

int () je celočíselná část čísla, tedy to před desetinnou čárkou, např.

int (2,5) = 2.

Označme si den jako D, měsíc jako M a rok jako R. Pak pro M > 2 je vše beze změn a pro M <= 2 platí M = M + 12 a R = R – 1. Nyní vypočítáme pro datum v gregoriánském kalendáři (tedy vše od 15.10.1582 dál do současnosti) opravné koeficienty

A = R \ 100 B = 2 – A + ( A \ 4).

Juliánský den je pak dán vztahem

JD = int (365.25 * R) + int (30,6001 *(M+1)) + D + B + 1720994,5.

Pro data před řehořskou reformou je B = 0.

Teď postoupíme dál, vypočítáme si pomocné číslo

T = (JD – 2415020) / 36525.

Protože toto je jen ilustrační záležitost, nebudeme rozvádět jeho význam, stejně tak i u dalších koeficientů dále, ať tu nudnou matematickou část zbytečně nenatahujeme.

Nyní vypočítáme

d = 350,737486 + 445267,1142*T – 0,001436*(T^2) + 0,0000019*(T^3)

M = 358,475833 + 35999,0498*T – 0,00015*(T^2) – 0,0000033*(T^3)

M’ = 296,104608 + 477198,8491*T + 0,009192*(T^2) + 0,0000144*(T^3)

A jdeme do finále:

i = 180 – d – 6,289*sin(M’) + 2,1*sin(M) – 1,274*sin(2*d – M’) – 0,658*sin(2*d) – 0,214*sin(2*M’) – 0,11*sin(d).

Poměr měsíční plochy osvícené a neosvícené je pak

k = (1 + cos(i)) / 2.

Z tohoto čísla pak ještě musíme vykalkulovat vlastní fázi, tady nám pomůže fakt, že pro

nov je k = 0

první čtvrť k = 0,5

úplněk k = 1

poslední čtvrť k = – 0,5.

Hezký výpočet, že? To dá každý úplně z hlavy. 🙂

No a teď totéž na LV:

Na začátek taky budeme trochu počítat, ale už to bude výrazně kratší a jen jednoduché operace. A navíc bude stačit tento výpočet provést jen jednou.

Takže možná Tě to, milý čtenáři, překvapí, ale existují čísla, která nám říkají, jaká fáze, či přesněji stáří Měsíce je daný den. Tato čísla se souhrnně nazývají epakty. Je jich mnoho druhů, nás ale bude zajímat ta, která se jmenuje gregoriánská epakta. Ta je totiž pro daný rok jedna, říká nám, jak starý Měsíc je 1. ledna daného roku.

A spočteme ji takto:

R je rok, M měsíc a D den, to je jako nahoře.

z = (R % 19) + 1 (pro zájemce o kalendáře – toto je zlaté číslo roku a má zásadní význam v římském kalendáři a pro výpočet Velikonoční neděle)

Ej = (z * 11) % 30 (toto je juliánská epakta)

c = (R \ 100) + 1 (století)

Ks = ((c – 16) * 3) \ 4 (sluneční oprava)

Km = ((c – 15) * 8) \ 25 (měsíční oprava)

Eg = Ej – 10 – Ks + Km (gregoriánská epakta)

Tato epakta pak musí být v rozsahu 0 – 29, takže pokud je větší než 29, musíme odečíst celistvý násobek 30, pokud menší než 0, pak celistvý násobek 30 přičítáme. Takže pro Eg = 38 máme 8, pro Eg = – 2 pak 28 a pro Eg = 61 je to 1.

No a tohle opravdu stačí jen jednou, protože platí, že sousední roky se od sebe liší o 11, tedy jestliže pro letošek je Eg = 16 (můžeš si ověřit), pak pro rok 2020 je to 5 a pro rok příští 27. A tak dále. Stačí si tedy zapamatovat nebo na volvellu tužkou poznamenat Eg pro daný rok a finále je pak už s přesností na 2 dny takhle jednoduché:

Fáze či stáří Měsíce F pro daný den je

F = Eg – 1 + M + D !!!

Takže pro zadané datum nám vychází 16 – 1 + 3 + 18 = 36, tedy výsledek je 36-30 = 6. To docela ujde, chyba je 1,3, když přičteme ještě 0,75 dne (tj. 21:00), pak 2,05 dne.

No a teď už stačí jen na volvelle , kalendářní stupnici C, nastavit datum ukazatelem slunečního disku G, ukazatel I měsíčního disku pak nastavíme na odpovídající stáří stupnice H a v okénku J vidíme fázi graficky znázorněnou. A že je tu chyba až 2 dny? No pro řadu lidí v terénu to bohatě stačí, koneckonců okem na obloze rozdíl necvičený pozorovatel skoro nerozezná. A chyba je zpravidla ještě menší. Zrovna letos to je ale opravdu 1,7 dne, tedy skutečný Měsíc byl třeba v lednu téměř o dva dny starší, než jsme vypočítali. Ale to se během roku také změní, vždyť všichni víme, že lunace nejsou stejně dlouhé, oněch 29,5 dne (od novu k novu) je jen průměr. Docela elegantní, co říkáte?

A teď druhá úloha: Kdy bude letos Velikonoční neděle?

Opět nejdřív exaktní výpočet (Spencer – Jonesova modifikace Gaussova algoritmu):

a = R % 19

b = R \ 100

c = R % 100

d = b \ 4

e = b % 4

f = (b + 8) \ 25

g = (b – f + 1) \ 3

h = (19*a + b – d – g + 15) % 30

i = c \ 4

k = c % 4

l = (32 + 2*e + 2*i – h – k) % 7

m = (a + 11*h + 22*l) \ 45

n = (h + l – 7*m + 114) \ 31

p = (h + l – 7*m + 114) % 31

A už to je: n určuje měsíc (3 = březen, 4 = duben), p + 1 pak den.

Na volvelle je to také celkem jednoduché. Fázi už s volvellou umíme, takže si určíme fázi pro 21. březen (dřív to být nemůže, když Velikonoční neděle je ta první po prvním jarním úplňku), zjistíme nejbližší úplněk, pak zjistíme den v týdnu, na který to připadne a odpočítáme následující neděli. Zjednodušit si to můžeme druhým poznamenaným údajem a to jaký den je onen 21.březen. Tím odpadne výpočet dne v týdnu, kde musíme opět počítat juliánský den JD. Pro pořádek:

w = (JD + 1,5) % 7 , 0 = neděle, 1 pondělí …

Ovšem musíme si dávat pozor, touto metodou se můžeme občas o týden splést, jak je tomu právě letos. Protože podle Eg je dle této metody fáze pro 21.3. 2021 rovna 9, je to neděle, do úplňku zbývá 5 – 6 dní, takže úplněk je buď v pátek 26. nebo v sobotu 27.3. Velikonoční neděle je tedy 28.3. A to tedy NENÍ! Je to až o týden později, protože úplněk je ve skutečnosti až v neděli 28.3. To je ta chyba, výše uvedená.

Takže je to na nic? Ale ne, z gregoriánské epakty určíme jednoduše správné datum. Označíme -li si zkratkou PFM index prvního jarního úplňku (z anglického Paschal Full Moon), pak bylo předky pro stanovení PFM odvozeno toto:

Eg je 0 – 23, PFM = 44 – Eg

Eg je 24, PFM = 49

Eg je 25 a zlaté číslo z < 12, PFM = 49 (výpočet z viz výše)

Eg je 25 a z >= 12, PFM = 48

Eg je 26 – 29, PFM = 74 – Eg

Pro PFM < 32 je to březen a PFM dává den úplňku, pro PFM > 31 je to duben a

den je PFM – 31.

Stačí tedy určit den v týdnu, na který to připadá a další neděle je ta pravá. Snadno dopočítáme, že pro letošek nám PFM vychází (pro epaktu 16) rovno 28, takže úplněk je 28. března, což je správně. A protože je to neděle, naše hledané datum je 4.4.2021.

Pokud Vás takovéto jednoduché výpočty zajímají, můžete propátrat internet pro další fígle, a kdo nechce hledat, tak najde třeba tady.

Tak to je pro dnešek vše, bylo to dlouhé, bez obrázků a místy samý nudný vzorec, ale v dalších dílech tomu už tak nebude, toto je jediný bezobrázkový a hodně výpočetní díl. Alespoň ale vidíme, že dávno známé pomůcky a z nich odvozené jednoduché tabulky či pár triviálních výpočtů může posloužit řešení řady celkem složitých úloh. Poslední typické použití LV si ukážeme v následujících dvou dílech, nejprve si ale příště postavíme další přístroj. Ten všichni známe, ale my si jej vyrobíme v trochu rozšířenější verzi a ukážeme si, co včechno lze jednoduše určovat. Tak za týden na sedanou u monitoru.

Nezařazeno

Den hvězdáren a planetárií 19.3.2021

Je to již třetí rok, co Asociace hvězdáren a planetárií vyhlašuje „Den hvězdáren a planetárií“. Bohužel, až na první rok byl ten loňský a jistě bude i ten letošní zasažen epidemiologickými opatřeními. Přesto bychom se rádi zájemcům o astronomii s našimi hvězdárnami představili i letos. Byť se bude v každém případě jednat o aktivity odehrávající se převážně ve virtuálním prostředí. Ostatně, již si na něj začínáme pomalu zvykat jako na nedílnou součást našeho života. Takže 19. března 2021 – Den hvězdáren a planetárií.

Ano, zní to možná podivně, vždyť hvězdárnu máme mnohdy spojenu s noční návštěvou jakési kulovité budovy s dlouhými „trubami“, skrze které se díváme na Měsíc či Saturna. Nu ano, to je jistě správné, ale jsou i hvězdárny, a je jich většina, ne-li všechny, které nás uvítají i ve dne. Buď třeba opět u dalekohledu, kterým můžeme pozorovat naše Slunce, nebo se lze i ve dne kochat umělou noční oblohou pod kopulí některého z našich planetárií. Nu a „den“ navíc v sobě zahrnuje vlastně jak den, tak i noc, tedy celých 24 hodin, dobu světla i tmy.

Asociace hvězdáren a planetárií proto vyhlásila český „Den hvězdáren a planetárií“, tedy den, kdy bychom chtěli všem astronomii milovným lidem připomenout, že nad našimi hlavami se nachází obloha, po které se pohybují hvězdy, planety, Měsíc i Slunce, tu a tam se mihne meteor či kometa, tu a tam kosmická stanice či družice, a že na toto vše se můžeme podívat jednak svýma očima, jednak dalekohledy a jednak prostřednictvím projektorů našich planetárií.

Letos ovšem bude situce podstatně jiná, virtuální. Sledujte prosím tedy webovské stránky své oblíbené hvězdárny.

Ovšem, i když nestihnete využít Den hvězdáren a planetárií letos, nebo bude zataženo, nebo se Vám prostě nebude chtít, budete mít možnost i v letech příštích. Termín však není pevný. Vzhledem k nejrůznějším soumrakovým, pozorovacím, pracovním i odpočinkovým faktorům je stanoven na pátek nejblíže první čtvrti v březnu každého roku.  Takže si můžete udělat i plán dlouho dopředu.

Na závěr přinášíme udkazy na některé z hvězdáren, které se k akci i v letošním podivném roce alespoň virtuálně:

Nezařazeno

Keltský telegraf 2021

Stalo se již několikaletou tradicí, že se úpická hvězdárna se dvěma stanovišti připojuje k předání „keltského“ světla v rámci akce Keltský telegraf (http://www.keltskytelegraf.cz/).

Letos bude vzhledem k situaci jaká je průběh odlišný. K nám se na hvězdárnu stále ještě nedostanete, ale přesto se můžete 20. března večer dívat směrem k Hvězdárně v Úpici a také směrem k rozhledně Žaltman nad Malými Svatoňovicemi.

Na těchto stanovištích budeme v 19:30 rozsvěcet světlo Keltského telegrafu. I toto je změna oproti minulým letům, kdy se přenášel světelný signál po celé republice, což by letos patrně možné nebylo.

Tak doufejme, že v příštím roce to dopadne i s návštěvou hvězdárny.

Nezařazené Nezařazeno Pozorování

Seriál „Obloha a Země bez (nejen) kapesních počítačů“ (2)

Díl 2: Něco z kalendáře, počasí, Slunce a Měsíc

Tak jsme tu po týdnu zas. Dnes se už seznámíme s prvním užitečným „přístrojem“, který nám může značně usnadnit mnohé – jinak složité – výpočty při řešení různých úloh. Přístroj se jmenuje Lunární volvella a v námi představované podobě je známa minimálně od druhé půlky 16. století. Vznikla ale pravděpodobně mnohem dříve jako zjednodušená verze jinak sice také na pohled jednoduchých astrolábů, leč jejich možnosti byly tak rozsáhlé (při plném vybavení), že jejich použití značně přesahovalo možnosti běžného neškoleného uživatele. Tak si připravte minule uvedené pomůcky, hlavně pak nůžky, nůž, papír a tiskárnu a jdeme na to:

Uložte si a vytiskněte si obrázek základny volvelly LunarVolvellekitBase,

takto vypadá náhled

a zbylých částí LunarVolvellekitParts

na počítačové tiskárně, čím tužší papír, tím lépe.  Hlavně bez úprav, tak, jak to je, tedy vypnout přizpůsobení stránce, a to vždy.

Po vytištění si opatrně vystřihněte všechny díly. Zvláštní opatrnost věnujte kulatému okénku na dílu s červeným ukazatelem se symbolem Měsíce. Dále vyražte středové díry pro nýt nebo šroub, a to co nejpřesněji na průměr spojovacího elementu.

Následně si rozvažte, zda (pokud vůbec máte tu možnost) díly nezalaminujete. Pokud ano, laminujte až po vystřižení a vyražení všech otvorů, po laminaci pak přebytečnou fólii odstřihněte tak, aby všude byl cca 2 mm okraj. V tomto případě také musíte předem vyrazit o to větší díry ve středu dílů, aby po opětovném „polaminačním“ vytvoření spojovacích otvorů měly ten správný průměr i s ochranným okrajem. U okénka to dělat nemusíme, průsvitný okraj, který bude následně fyzicky zasahovat do vlastního otvoru v díle, ničemu nevadí.

A sestavení je jednoduché. Pokud se někde nepřihodil vesmírný kolaps a Vy se během přípravy dílů neocitli v blízkosti černé mikrodíry, máte právě před sebou 4 díly. Měly by vypadat takto:

1. Základna (dále báze)

2. Kalendářní disk

3. Sluneční disk

4. Měsíční disk

Jednu polovinu spojovacího elementu zespodu provlékneme základnou a na trn postupně nasadíme „kalendář“, pak sluneční disk a úplně nahoru disk měsíční. Celou sestavu uzavřeme druhou částí spojovacího elementu, v případě nýtu následně rozklepneme, u šroubu našroubujeme. Díly by se vůči sobě měly s trochou tuhosti (ale ne příliš, jen tak, aby se samovolně chaoticky vůči sobě neprotáčely) točit. Výsledek by měl vypadat takto:

Lunární volvellu tedy máme, ale co s ní? A na co jsou tam ty stupnice a výstupky? Malý moment, hned si to rozebereme a trochu vysvětlíme.

Báze je tvořena větrnou růžicí na vnějším okraji (na obrázku výše označeno jako A). Ta sloužila po osazení dodatečné korouhvičky (její realizaci už nechám na laskavém čtenáři – zde ale případně pamatujme na to, že ta jediná se vůči ostatním dílům naopak musí točit zcela volně, jinak tam nemá co na práci!) k určování nejen směru okamžitě vanoucího větru na moři, ale také k přibližné předpovědi počasí na následující hodiny. Naši předci totiž na moři odpozorovali čtyři hlavní směry vanoucích větrů ve vztahu k počasí:

– jihovýchodní vítr „Sirocco“ , který indikoval celkem spolehlivě studené a deštivé počasí

– severozápadní vítr, jinak též „Mistrál“ nebo „Maestro“, ten přináší jasno, sucho až slunečno

– jižní vítr „Ostro“ – dusno, vlhko s deštěm

– severní vítr „Tramontane“ – chladno a sucho.

Pokud si růžici osadíte, můžete následně odpozorovat vlastní závislosti větru na počasí. A to je první užití LV, tedy lunární volvelly.

Směrem ke středu je pak hodinová stupnice (B), dělená po obvodu dále na čtvrthodiny. Její užití si ukážeme v některém z dalších dílů, nejprve si totiž musíme postavit další přístroj. Pak význam stupnice B bude užitečný i laikovi.

Kalendářní disk je tvořen stupnicemi

C – na obvodu jednotlivé dny, pod tím desítky dnů a ještě blíže středu měsíce

D – zvěrokruh, zde stupně, desítky stupňů v rozsahu 0 -30 a nakonec jméno znamení

E – stupnice pro určení délky dne (noci) – vnější(černé) číslice určují počet hodin od poledne k západu Slunce, vnitřní (červené) pak od západu Slunce k půlnoci. Tečky dělí pak po 15 minutách,

F – Výšková stupnice, , s dělením po 1 a 5 stupních (směrem ke středu) slouží k určení výšky Slunce nad horizontem.

Sluneční disk má jednak hlavní ukazatel G, dále pak stupnici lunárního cyklu H , obrazec pro průběh měsíčních fází a tři neoznačené výstupky (modrý značí opozici k hlavnímu ukazateli a dva červené kvadratury) slouží k pomocným úlohám, dále pak je využívali astrologové, což my tu rozebírat nebudeme, kdo se chce pustit i touto cestou, má zde možnost samostudia, k čemu a jak.

Měsíční disk je tvořen opět hlavním ukazatelem I, dále pomocným červeným ukazatelem pro opozici (symbol o-o), dvě modré triády (symbol trojúhelníku), dva červené pro kvadratury (čtverec) a dva modré pro sextily (hvězdička). Ty opět slouží pro astrologické účely a pomocné úlohy. Poslední prvek je okénko pro zobrazení měsíční fáze J.

A teď už můžeme vzít naši volvellu a začít pracovat.

První úloha bude znít: Jakou pozici na obloze má Slunce dne 11. března 2021? No tak Slunce se po obloze v rámci velmi dlouhých období pohybuje stále stejně, tedy v rámci 1000 let si s rokem nemusíme dělat vrásky. K vyřešení nám stačí uchopit hlavní ukazatel slunečního disku G (modrý se Sluníčkem), ten hranou nastavit na 11. března (March) na stupnici C kalendářního disku a na stupnici G téhož čteme 22° Pisces, tedy Ryb. Všimneme si zároveň, že na stupnici F se ukazuje, že tento den Slunce dostoupá do maximální výšky 35° nad obzorem. To je ale jen dodatek, náš úkol je vyřešen.

Druhý úkol je složitější – kde je téhož dne Měsíc? To se dá řešit, známe-li fázi Měsíce. Čím přesněji tím lépe. Metodu určení fáze si ukážeme v příštím díle, s porovnáním exaktního výpočtu, dnes budeme předpokládat, že víme fázi z jiného zdroje. Takže jsme zjistili, že Měsíc je 28.0 dní starý. Aniž bychom tedy hnuli se slunečním diskem, pomocí ukazatele I na disku měsíčním nastavíme jeho hranu na hodnotu 28 stupnice měsíčního cyklu H. a odečítáme 11° Vodnáře.

Třetí typická úloha je tato: Jak dlouho bude možno putovat za světla v období kolem 12.7.? To nám řekne stupnice E na kalendářním disku spolu se slunečním ukazatelem G. Ten nastavím na datum 12. července (July) a vidíme, že ukazatel ukazuje do zóny červené 4 a černé 8. Tedy od půlnoci je tma ještě do cca 4 ráno a od poledne zase Slunce je na obloze ještě 8 hodin. Tedy celkem 16 hodin a to od 4 do 20. Ročenka nám toto potvrdí.

Pak jsou tu ještě tři úlohy, ty ale probereme příště, jak jsem avizoval výše. Tak cvičte s volvellou a za týden na shledanou.

Astronomie Nezařazené Nezařazeno

Rušná druhá půlka týdne 1. 3. – 7. 3. 2021

Tak se nám naše matička Země zase trochu rozvášnila.  A pro nás středovropany to začalo relativně blízko, v Řecku ve středu 3. 3. 2021. První opravdu výrazný otřes nastal v 10:16:08.3 UT (každý už ví, že pro nás v zimním čase je to o hodinu víc, v létě pak  – snad už ne nadlouho, o dvě). Magnitudo bylo stanoveno na 6.3, hloubka 8 km a souřadnice epicentra 39° 45′ 30″ severní šířky a 22° 12′ 0″ východní délky. Úpický seismogram zachytil tento otřes v 10:18:56.7 UT.

V podstatě stejná oblast se silně otřásla ještě 3x:

11:35:57.4 UT, magnitodo 5.0, hloubka 10 km, 39° 42′ 36″ s.š. a 22° 12′ 36″ v.d.

11:45:5.5 UT (v Úpici 11:48:36.1 UT), magnitudo 5.1, hloubka 10 km, 39° 41′ 24″ s.š. a 22° 13′ 12″ v.d.

18:24:7.6 UT (Úpice 18:26:54.6), magnitudo 5.1, hloubka 14 km, 39° 43′ 18″ a 22° 4′ 48″ v.d.

Mapka nám ukazuje danou oblast:

A zde je úpický seismogram:

Ale to bylo jen rozehřívání, protože ve čtvrtek začala velkoprodukce otřesů v pro nás exotické destinaci Nový Zéland. Nejprve se otřáslo mořské dno poblíž východního pobřeží Severního ostrova, jak vidno na globu:

a  lépe na mapce:

Toto zemětřesení nastalo ve 13:27:35 UT, dosáhlo magnituda 7.3, epicentrum na 37°31′ 12″ jižní šířky a 179°26′ 24″ východní délky, přišlo z hloubky 16 km. Následovala oblast ostrova Vanuatu:

a

otřes má počátek v 16:57:10.8 UT, hloubka 169 km, epicentrum 14°22′ 48″ j.š. a 177°48′ 48″ v.d, magnitudo 6.1.

A pak to začalo. „Malé“ varování v 17:41:25 UT na pozici 29°36′ 0″ j.š. a 177° 48′ 0″ tentokrát už západní délky, hloubka 49 km a magnitudo „pouhých 7.4. Takto se probudila oblast u Kermadeckých ostrovů, náležících k Novému Zélandu. I zde je globus:

a mapka:

ovšem hlavní show nastalo v 19:28:35.6 UT (v Úpici zachyceno v 19:48: 27.5 UT), kdy se v hloubce 25 km na souřadnicích 19°32′ 24″ j.š. a 177°16′ 48″ z.d., jak znázorňuje i mapka:

otřáslo mořské dno s magnitudem 8.1.

Jako bonbónek se ještě stihlo projevit opět Řecko, stejná oblast jako  ve středu 3.3., a to v 18:38:18.6 UT, m 5.6 a v 19:23:50 UT m 5.0.

A takto vypadá výsledný seismogram z Úpice:

Hezký, což?

No a po zbytek čtvrtka  i v pátek 5.3. následuje řada dalších otřesů v novozélandské oblasti, které měly magnitudo přes 5.0. Seismogram z pátku je třeba takovýto:

Oblast se dotřásá ještě dnes. Ale myslím, že informací už bylo i tak dost, takže  o zemětřeseních zase někdy příště.

Zdroje obrázků jsou:

Geofyzikální ústav AV ČR, v.v.i.

European – Mediterranean Seismology Center

Hvězdárna v Úpici

Nezařazené Nezařazeno Seismika

Úplné zatmění Slunce – přesně na den před 24 lety – Sibiř 1997

9. března 1997 bylo z území Ruské federace pozorovatelné úplné zatmění Slunce. Expedice úpické hvězárny se ve spolupráci s Ruskou akademií věd a Astronomickým institutem v Irkutsku vypravila po Bajkalsko-amurské magistrále do městečka Yerofei Pavlovich.

Ta je lokalizována přibližně 3 dny jízdy vlakem od Irkutska směrem dále na východ nedaleko hranic s Čínou.

mapa vytvořena na základě podkladů Google maps a Xavier M. Jubier

Není to však městečko ledajaké. Jsou zde umístěny velké dílky a opravny vlaků Bajkalsko-amurské magistrály. I my jsme se dopravili vlakem, tedy speciálním vagonem připojeným k jedné z vakových souprav. Zde jsme měli zázemí po celou dobu cesty i pozorování zatmění, zde jsme spali, jedli i měli složeny astronomické přístroje.

Vagón byl po příjezdu do Yerofei Pavlovich odpojen a „zapakován“ v klidné části nádražního areálu. Dostal dokonce i svou policejní ochranu, takže jsme nemuseli své přístroje po ustavení a nastavení před noc sklízet a hlídat.

Zima zde byla opravdu velká, přes noc klesala k -36 stupňům, ve dne vystoupala až na -20. Během zatmění klesla opět k -30, což způsobovalo nemaé problémy při pozorování, neboť se objektivy postupně samy mírně změnou teploty přeostřovaly, a to i během expozicí.

Zima byla taková, že místní pumpy na vodu (ne v každém domě byla zavedena voda) se celé dny a noci ohřívaly žhnoucím uhlím. Místní se dopravovali na bruslích a dokonce i my jsme s přiděleným autobusem využívali nejběžnější místní dopravní tepny – zamrzlé řeky.

Pozorovací stanoviště nedaleko našeho vagónu se hemžilo přístroji všech zúčastěných institucí a výprav.

Na snímcích které matematicky zpracoval prof. Druckmüller jsou kromě sluneční koróny patrné též planety Merkur a Venuše. Detailní informace o snímcích naleznete na „zatměňových“ stránkách prof. Druckmüllera.

Astronomie Nezařazené Nezařazeno Pozorování

Starlinky z poslední sady jako svítící řetízek od 6. března na ranní obloze (1x aktualizováno)

4. března 2021 po mnoha odkladech úspěšně odstartovala další sada šedesáti družic Starlink v tomto případě označovaná jako Starlink L17 nebo též Starlink v1-17. Komu se ještě nezadařilo spatřit tyto družice v podobě opravdového řetízku posunujícího se společně po obloze, má příležitost 6. března brzy ráno (a pak i několik dalších rán). Vzhledem k tomu, že 6. března brzy ráno to není ani 48 hodin od jejich vypuštění, budou ještě družice z této sady seskupené několik dní na obloze hodně natěsno k sobě (z pozemského pohledu).

Pro pozorovací místo Úpice vychází pro ráno 6. března pozorovací čas na přibližně 5:03 až 5:05, pro ráno 7. března pozorovací čas na přibližně 4:57 až 5:02, pro ráno 8. března pozorovací čas na přibližně 4:53 až 4:58, pro ráno 9. března pozorovací čas na přibližně 4:48 až 4:54, pro jiná místa v ČR může být časový rozdíl zhruba do 1 minuty, doporučujeme navštívit web https://www.heavens-above.com, kde si po zadání vašeho pozorovacího místa (klikněte na „poloha“ vpravo nahoře, klikněte na své pozorovací misto v mapě, doplňte nadmořskou výšku a klikněte na „aktualizovat“) a po vybrání uvedené sady (po kliknutí na „Přelety Starlink satelitů – všechny objekty z vybraného startu“, nevšímejte si toho, že jsou zde i sady L18 a L19, poslední vypuštěná sada je aktuálně opravdu ta L17) můžete zobrazit přesné časy pro vaše pozorovací místo a navíc si můžete zobrazit i mapky oblohy s vyznačeným směrem letu (kliknutím na modře zobrazený čas u kterékoli družice z uvedené sady). Jak to celé bude vypadat pro 6. března ráno pro pozorovací místo Úpice, vidíte na úvodním doprovodném obrázku a doprovodném videu (oboje bylo vytvořeno v simulačním programu Stellarium, řetízek družic se objeví až v druhé polovině videa, ve videu odpovídá plynutí času reálné rychlosti, čas je zobrazen vpravo nahoře).

Pokud Stellarium používáte, ale tato poslední sada Starlinků se vám nezobrazuje, stáhněte a nainstalujte si nejnovější verzi a zůstávejte při jeho používání připojeni k internetu.

Nad Českou republikou by minimálně 6. března ráno neměla být žádná oblačnost, tak pozorování spíš bude komplikovat aktuální zákaz vycházení a cestování. Díky jasnosti družic kolem 2,1 až 2,3 mag by měl být úkaz pozorovatelný i z větších měst, kde pozorování noční oblohy bývá vzhledem k světelnému znečištění přeci jen složitější.

Aktualizace 6.3.2021 12:23: Doplněny obrázky vytvořené v simulačním programu Stellarium pro ráno 7.3.2021 (to, budete-li mít štěstí, můžete zároveň vidět přelet Mezinárodní kosmické stanice v té chvíli nasvícené Sluncem schovaným pod obzorem, na našem obrázku je vidět jako neoznačený jasný bod poblíž hvězdy Altair), pro ráno 8.3.2021 a pro ráno 9.3.2021, ve všech případech jsou simulace vytvořeny pro pozorovací místo Úpice, časy na obrázcích vidíte vpravo nahoře. Byl také upraven text příspěvku.

 

Astronomie Nezařazené Nezařazeno Pozorování