Kalendáře a parapegmata

Kalendáře a parapegmata

Naši předci si již v době kamenné všimli opakujících se astronomických jevů na obloze. Ve starověku se vznikem velkých civilizací začala potřeba měřit čas a uspořádávat ho kvůli náboženským svátkům, festivalům, daním. Nejrychlejší jev, který se pravidelně opakuje je střídání dne a noci. Den byl tehdy rozdělen na 10 hodin světla a 2 hodiny soumraku a rozbřesku. Noc byla později také rozdělena na 12 hodin. Proč zrovna 12 je stále ne úplně vyřešenou záhadou. Možná zde hrál roli 12 měsíční cyklus v roce, možná kvůli počtu článků prstů na ruce bez palce. Dalším jevem, který se opakuje, ovšem trochu pomaleji, jsou fáze Měsíce. Měsíční cyklus trvá 29,53 dne. A poslední jev je pozice Slunce na obloze. Tropický rok (oběh Země okolo Slunce) trvá 365,2421 dne. Během jednoho tropického roku se vystřídá 12 měsíčních cyklů, ale protože tato perioda trvá pouze 354,36 dní, takže vzniká zde drobný rozdíl, trocha času nám prostě chybí.

Různé civilizace používaly různé kalendáře. Egypťané používali solární kalendář, který měl 365 dní. Ostatní civilizace používali spíše kalendáře lunární. Problém, který nastává používáním lunárního kalendáře je ten, že se postupně rozchází vůči ročním obdobím a tak naši předkové různě přidávali „přestupné“ měsíce, aby udrželi své lunární kalendáře synchronizované s ročními obdobími.

Ve starověkém Řecku měli 12 ti měsíční kalendář s 13. přestupným měsícem, vždy 29 nebo 30 dní. Dny začínaly východem Slunce. První měsíc Hekatombaion začínal východem Sluncem po novoluní po letním slunovratu.

Ve starověkém Římě používali různé kalendáře. Nejdříve mytický král Romus zavedl 10 měsíční kalendář (304 dní). Aby kalendář navazoval i po chybějících 61,25 dnech, začínal rok prvním novoluním před jarní rovnodenností, tedy okolo března, měsíce měly 30 nebo 31 dní a jmenovaly se:

Martius – March – Březen – měsíc boha Marta

Aprilis – April – Duben – z Aphrilis – Afrodita, měsíc Venuše

Maius – May – Květen – podle boha Maia

Junius – June – Červen – měsíc bohyně Junony

Quintilis později Julius – July – Červenec – Quinta, pátý měsíc, později podle Julia Caesara

Sextilis později Augustus – August – Srpen – šestý měsíc, později podle císaře Augusta

September – Září – sedmý měsíc

October – Říjen – osmý měsíc

November – Listopad – devátý měsíc

December – Prosinec – desátý měsíc

Druhý král Numa Pompilius udělal reformu kalendáře tak, že kvůli štěstí odebral jeden den od 30, sudé prý přinášely smůlu (298 dní), dále chtěl, aby rok zabíral 12 fází měsíce a tak přidal další 2 měsíce:,

Ianuarius – January – Leden – měsíc boha Jana

Februarius – February – Únor – od slova februa – obřadné očistné prostředky.

Protože ale 12 fází Měsíce představuje 354 dní, zaokrouhlil periodu na 355 dní a zbytek rozdělil mezi nové měsíce, proto má únor 28 dní. A ano je to sudé číslo, ale vzhledem k tomu, že se jednalo „očistný“ měsíc, tak to tolik nevadilo. Římský kalendář byl lunární, první den v měsíci se nazýval Kalend, odtud pochází název kalendář. Aby udrželi kalendář synchronizovaný se Sluncem, přidávali pontifexové každé čtyři roky „přestupný“ měsíc (27 dní) doprostřed února mezi 23. a 24. Problém s korupcí kněžích, s válkami a podobně zapříčily to, že se zapomínalo na přestupné měsíce. Julius Caesar, který si při pobytu v Egyptě všiml jejich „dokonalého“ kalendáře, si nechal od Alexandrijských astronomů pnavrhnout kalendář nový. Ti mu navrhli solární kalendář jaký používali v Egyptě, přidali chybějících 10 dní mezi měsíce a tak přišli s výsledným kalenářem se 365 dny v roce. Tropický rok ovšem trvá 365,2421 dní a tak každé 4 roky přidávali přestupný den po 23. únoru. Bohužel egyptští a římští matematicky se neshodli, jak se vlastně počítají 4 roky. V Říme totiž počítali konec cyklu jako začátek cyklu nového a tak místo 4 let počítali přestupné roky každé 3 roky. Tuto praxi zrušil až nástupce Caesara císař Augustus, který učinil řád v počítání přestupných let. Díky takovým zásluhám byly některé měsíce pojmenovány po nich. Juliánský kalendář, jak ho dnes nazýváme, byl používán dlouho, pravoslavná církev jej používá dodnes. Kvůli tomu, že tropický rok není přesně 365,25 ale 365,2421 dne, dochází k postupnému sčítání těchto každoročních 11 minut. Kvůli problémům v určování termínu Velikonoc (první pondělí po prvním jarním úplňku, tedy první úplněk po jarní rovnodennosti) zavedl papež Řehoř 13. reformu , ve které svypustill 10 dní a změnil formu počítání přestupných roků. Gregoriánský kalendář používáme dodnes.

Opakujících se věcí je ale více, například ve starověkém Římě měli týden rozdělen na 7 dní, což naopak v Řecku neměli. Už v Babylonu byly dny pojmenovány podle sedmi planet a bohů, které představovaly. Vlivem astrologie a geocentrismu si Babyloňané mysleli, že planety ovlivňují různé hodinu dne. Saturn, který je nejdále pak ovlivňuje celý den. Druhá hodina byla Jupiterova, ovšem stále pod jistým vlivem Saturna. Když si propočítáme 24 hodin tohoto cyklu, tak nám vyjde postup Saturn, Slunce, Měsíc, Mars, Merkur, Jupiter a Venuše. Dny bohů se nám projevily v anglických názvech dní, ovšem nyní je  velká část pojmenována dle bohů germánských.

Pondělí (den po neděli) – Monday – Den Měsíce bůh Mani

Úterý ( staročeský vterý = druhý) – Tuesday – Týr bůh války (Mars)

Středa (střed týdne) – Wednesday – Odin kterému se také říkalo Wedun

Čtvrtek (čtvrtý den v týdnu) – Thursday – Thor bůh hromů (Jupiter vládce blesků)

Pátek (pátý den) – Friday – Frigg/Freay bohyně krásy/lásky (Venuše)

Sobota (od hebrejského sabat) – Saturday – Saturn

Neděle (nedělání) – Sunday – Sol bůh Slunce

Dále měli například 8 denní týden, který sledoval, v jakém městě se momentálně konají trhy. Staří  Římané kromě Kalend, které určovali začátek měsíce, počítali i s Nony, které určovaly první čtvrť a s Idy která určovala úplněk. Jelikož některé měsíce byly „plné“ a některé ne se počítaly dny trochu složitěji.

Nony v březnu, květnu, červenci a říjnu 7. den, ostatní měsíce 5. den. Nonae devátý den před Idami, první čtvrť.
Idy v březnu, květnu, červenci a říjnu 15. den, ostatní měsíce 13. den. Úplněk, střed měsíce, splatnost

Den v měsíci se poté vždy dopočítával do nejbližší Kalendy, Nonae nebo Idy. Takže staré římské kalendáře byly poměrně chaotické.

Starořímský kalendář (Zdroj: Grufo)

Kromě kalendářů existují parapegmata, která bychom dnes nazvali asi lidovou pranostikou. Do kamenné desky vytesané nápisy s dírami pro kolíky určovaly podle východů, západů, heliakických východů hvězd a souhvězdí různé meteorologické jevy – astrometeorologie.

Starořecké parapegma (Zdroj: bpk, Berlin – Antikensammlung, Staatliche Museen zu Berlin –  Johannes Laurentius –  Art Resource, NY)

Farmářův kalendář

Farmářský kalendář (Zdroj: Rome, Museo della Civiltà Romana, inv. M.C.R. n. 3485)

Na každé straně jsou znázorněny 3 měsíce obsahující: počet dní, doba nonesu, délka dne a noci v hodinách, znamení zvěrokruhu, bůh, farmářské úkoly na poli a důležité festivaly.

Fragmenty mechanismu z Antikythéry (Zdroj: 2005 National Archaeological Museum in Athens)

Mezi nejznámější kalendářní přístroje patří jistě mechanismus z Antikythéry datován do let 204 př. n. l. Určoval fáze Měsíce a pozici Slunce na obloze. Hlídal Olympijské hry, zatmění, a to jak Měsíce, tak i Slunce podle cyklu Saros.

Cyklus Saros trvá přesně 223 synodickým měsíců, tedy 6 565,3211 dne, což představuje 18 let 10, 11 nebo 12 dní a asi 8 hodin. Po této době se geometrie Měsíc, Slunce Země vrátí na oblozezpátky na původní pozici vůči Zemi. Tento cyklus lze použít pro předpovídání zatmění. Znali jej již už Chaldějci, kteří již ve staré Mezopotámii byli schopni dopočítat zatmění Měsíce.

Tento mechanismus byl objeven na dně moře u ostrova Antikythéra v Řecku roku 1900 lovcem mořských hub. Archeologové vyzvedli staré bedny, keramiku a sochy v roce 1901. Ovšem až po dalším roce si v muzeu všimli, že hlavní fragment má v sobě ozubená kolečka. Pokud by ukazoval i pozice planet obsahoval by asi 82 dílů.

Fragmenty byzantského kalendáře (Zdroj: The Board of Trustees of the Science Museum)

Byzantský kalendář datovaný 400 – 600 let n. l. Jdná se o strojek s několika kolečky, který ukazuje fázi Měsíce, pozici Slunce i Měsíce a tak ukazuje i zatmění či den v týdnu. Součástí jsou i sluneční hodiny, které se dají nastavit na různá místa. Z tohoto kalendáře se zachovaly pouze 4 části.