Hvězdárna v Úpici
+420 499 882 289
Menu

Účastníci a referáty

Marcel Bělík (Hvězdárna v Úpici)

Návštěvnické a odborné pozorovací astronomické centrum na Hvězdárně v Úpici

 

Jan Zedník (Geofyzikální ústav AV ČR, v. v. i.)

Referát ano

 

Martin Novák (ČHMÚ, pobočka Ústí nad Labem)

Impact-based přístup a jeho aplikovatelnost ve výstražném systému

 

Eva Marková (Sluneční sekce ČAS)

Co pozoroval Tycho Brahe aneb lze vždy věřit internetu?

Tycho Brahe byl významný dánský astronom. Během svého života pozoroval celou řadu významných astronomických úkazů, mimo jiného i několik zatmění Slunce. Pojednáni o jeho životě i zmínky o tom, co pozoroval, najdeme i v řadě článků na internetu. Jsou však vždy všechny údaje uvedené na internetu pravdivé?

 

Otakar Morávek (Centrum zdraví JONA s.r.o., Pardubice)

Vliv jízdy na koloběžce na změny funkcí pohybového systému

O jízdě na koloběžce se šíří různé informace. Koloběh je svými vyznavači velmi doporučován, jako vhodné pohybová aktivita prakticky pro všechny věkové skupiny. Protipólem jsou informace, které koloběh nedoporučují především pro jeho jednostrannost vedoucí k posílení asymetrií funkcí pohybového systému.

Pilotní studie, o jejíchž výsledcích tento příspěvek referuje, se zaměřila na objektivizaci změn funkcí pohybového systému po jízdě na koloběžce.

Sledování proběhlo na dvou skupinách. První byla tvořena převážně seniory, druhou skupinu tvořili obézní děti. Sledování prokázalo u obou skupin příznivý efekt koloběhu, při dodržování správné techniky jízdy a zátěže adekvátní aktuální fyzické kondici.

 

Zdeněk Rail (Ústav fyziky plazmatu AV ČR, v.v.i.-Toptec)

Apochromatický objektiv o průměru 62 mm a ohniskové vzdálenosti 744 mm

Zbytkové vady Zeissova objektivu o průměru 200 mm a ohniskové vzdálenosti 3000 mm Hvězdárny a planetária v Brně

Několik optických návrhů Schupmannova mediálního dalekohledu

Tato práce informuje čtenáře o Schupmannově mediálním dalekohledu. Tento systém byl objeven na přelomu 19. a 20. století při hledání nových způsobů, jak opravit sférochromatickou vadu refraktorů. Jeho základem je objektiv, singlet nebo dublet, jehož optické vady jsou opraveny Manginovým zrcadlem a dalšími čočkami. Vhodně navržený Schupmannův dalekohled dosahuje apochromatické korekce barevné vady bez použití moderních skel s anomální disperzí.

 

Radan Huth (Přírodovědecká fakulta UK)

Měnící se proměnlivost atmosféry

V tomto příspěvku představíme průběžné výsledky řešení projektu „Měnící se proměnlivost atmosféry“, financovaného grantovou agenturou ČR v l. 2021-2024.

Projekt se soustředí na dlouhodobé změny (trendy) krátkodobé (mezidenní až vnitrosezónní) proměnlivosti teploty a srážek v Evropě. Cílem je jak popis charakteristik proměnlivosti a jejich trendů, tak studium mechanismů, jež tuto proměnlivost působí či ovlivňují. Charakteristiky proměnlivosti teploty zahrnují vnitrosezónní směrodatnou odchylku, perzistenci (tj. autokorelaci s krokem jeden den) a mezidenní změnu teploty. Z charakteristik srážek zkoumáme přechodové pravděpodobnosti (suchý den → vlhký den, vlhký den → vlhký den) a statistiky délky suchých a vlhkých období. Tyto zkoumané charakteristiky poskytují vzájemně se doplňující informace. Jejich klimatologie a trendy srovnáváme mezi různými typy dat (staniční, interpolovaná do geografické sítě, reanalýzy) s cílem zjistit nedostatky a chyby, jež jsou pro jednotlivé typy dat specifické. Charakteristiky proměnlivosti teploty a srážek analyzujeme rovněž ve výstupech globálních i regionálních klimatických modelů s cílem modely validovat, identifikovat charateristiky, jež modely nejlépe reprodukují, a určit, jaké jejich změny lze očekávat v budoucnu s postupující změnou klimatu.

Dále se soustředíme na mechanismy řídící krátkodobou proměnlivost, zejm. mezidenní změny teploty. Mezidenní změny teploty mají výrazně asymetrické rozdělení se zápornou šikmostí v létě a kladnou šikmostí v zimě. Předběžné studie na omezeném počtu stanic ukazují, že v létě jsou prudké poklesy teploty četnější než prudké vzestupy, zatímco malé vzestupy teploty jsou četnější než malé poklesy; v zimě je to opačně. Zkoumané mechanismy, jež tuto asymetrii mohou působit, zahrnují přechody atmosférických front a radiační procesy při anticyklonálním charakteru počasí. Fronty objektivně lokalizujeme pomocí teplotního frontálního parametru (gradient velikosti gradientu teploty kolmo k frontě) a zkoumáme, nakolik se statistické rozdělení mezidenních změn teploty liší v blízkosti fronty a v její nepřítomnosti. Dále využíváme objektivizovanou klasifikaci Lambových cirkulačních typů podle Jenkinsona a Collisona, pro niž zjišťujeme, za kterých typů dochází k největším rozdílům mezi počty malých nárůstů a poklesů teploty.

 

Tomáš Středa (Mendelova univerzita v Brně)

 

Simona Procházková (Český hydrometeorologický ústav)

Referát ne

 

Kateřina Potužníková (ÚFA AV ČR, v.v.i.) a Petra Koucká Knížová (ÚFA AV ČR, v.v.i.)

Vertikální vazby v atmosféře

Vznik a vývoj mohutných kupovitých oblaků typu cumulonimbus je vázaný na konvektivní – výstupné a kompenzační sestupné pohyby vzduchu v troposféře. Zejména silné výstupné pohyby vzduchu způsobují příčné rozkmitání vzduchových částic, které se šíří v podobě koncentrických gravitačních vln jak v horizontálním, tak i ve vertikálním směru a podílí se na transportu energie napříč atmosférou. Za vhodných podmínek mohou vlny generované v troposféře ve výškách kolem 10 km nad zemí pronikat stratosférou a mezosférou až do oblasti ionosféry vzdálené několik set kilometrů od zemského povrchu.

Představíme podobu jedné konkrétní silné konvektivní bouře doprovázené nebezpečnými meteorologickými jevy na družicových snímcích a z pohledu přízemních měření. Dále ukážeme, jaké efekty vyvolaly gravitační vlny generované touto bouří – jednak periodické změny ve vertikálním profilu proudění ve stratosféře (ve výšce 20 – 50 km), dále koncentrické vlny v airglow (přirozeném svitu noční oblohy) zachycené satelitními snímky v mezosféře ve výšce 80 – 100 km, a nakonec poruchy ionosférického plazmatu zaznamenané ionosondou a dopplerovským sondážními přístroji provozovanými Ústavem fyziky atmosféry AVČR.

 

Petr Ulrich (Hvězdárna v Úpici)

Sluneční patrolní dalekohled na Hvězdárně v Úpici

 

Vzdělávání mládeže pomocí metod STEAM (kurz Litva)

 

Dobromila Patáková (Hvězdárna Vyškov)

Hrajeme si na vědce (přírodovědné pokusy pro předškolní děti)

 

Radovan Mrllák (Hvězdárna v Úpici)

Úplné zatmění Slunce 8.2.2024 v USA

 

Petr Kachlík (Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Brno)

Míra stresogenity u jedinců v institucionální výchově

Stresová reakce je účelné a geneticky naprogramované opatření sloužící k zachování života jedince i existence druhu. Jde o nervové a hormonální změny, které na přechodnou dobu mění funkci řady orgánových soustav. Nadlimitní, vleklý a často opakovaný stres však nadměrně zatěžuje a vyčerpává adaptační kapacitu organismu, má negativní dopady na zdravotní stav a může vyústit v jeho závažnou či nezvratnou poruchu.

Úroveň stresové zátěže je možné zjišťovat různými metodami. Jednou z nich je test ACE (Adverse Childhood Experiences, Nepříznivé zkušenosti v dětství). U jedinců exponovaných během dětství a dospívání vyšší stresové zátěži se častěji vyskytují zejména problémy oběhového, metabolického, psychického a imunitního charakteru. Tyto osoby mají vyšší sklon k rizikovému chování, dosahují horší úrovně vzdělání a nižších pracovních pozic.

Výzkumné šetření bylo zaměřeno na klienty s poruchami chování a emocí umístěné v institucionální výchově. Jeho hlavním cílem bylo zjistit, jakou míru stresogenity tyto osoby vykazují a jak působí toxický stres na jejich projevy. Dílčí cíle studie se týkaly nejčastějších důvodů zařazení klientů se zvýšenou stresogenitou do ústavní výchovy a rozdílů mezi chováním klientů, kteří zažili silný toxický stres, a skupinou bez této anamnézy. Hlavní výzkumná otázka byla soustředěna na souvislost toxického stresu a poruch chování a emocí u klientů v ústavní výchově. Vedlejší výzkumné otázky byly orientovány na spojitost závislostního a delikventního chování se zvýšenou mírou stresogenity a nejčastější důvody umístění osob se zvýšenou stresogenitou do institucionální výchovy.

Ve výzkumném šetření bylo využito smíšeného designu, tedy kvalitativní a kvantitativní strategie. V kvantitativní části byl uplatněn ACE test v české verzi přeložené z anglického originálu. Obsahoval soubor 10 otázek zaměřených na různé rizikové formy chování. Při hodnocení se bodový zisk pohyboval v pásmu 0–10 bodů, za rizikové byli pokládáni klienti se 3 a více body. Vyhodnocování rozdílů mezi skupinou osob s nízkou a vysokou stresovou zátěží bylo provedeno pomocí programového balíku EpiInfo, byl uplatněn chí-kvadrát test dobré shody a Fisherův exaktní test. V rámci kvalitativní části byly sestaveny a analyzovány případové studie klientů.

Výzkumný vzorek zahrnoval 22 klientů ústavní výchovy – 7 dívek a 15 chlapců ve věku 14–18 let. Jeho nábor byl prováděn v jihomoravském regionu. Získaná data byla pseudonymizována, po ukončení sběru anonymizována. Při manipulaci s důvěrnými údaji byla dodržena pravidla výzkumné a publikační etiky. Zařízení, klienti a jejich zákonní zástupci byli seznámeni s výzkumným projektem prostřednictvím textu informovaného souhlasu.

Z výsledků vyplynulo, že ve skupině 22 participantů činil průměr úrovně toxického stresu 3,5 bodu, což už možné posuzovat jako rizikové skóre, kdy hrozí fyzické, psychické a sociální problémy a spojitost se vznikem či prohlubováním poruch chování a emocí. Ve sledovaném souboru 14 klientů dosáhlo ACE skóre hodnoty 3 a vyšší, což odpovídá vyšší až vysoké úrovni stresu, 8 klientů pak ACE skóre nižšího než 3, což představuje běžnou až nízkou úroveň stresu.

Mezi parcitipanty se zvýšenou mírou stresu vedly k umístění do ústavní výchovy především zanedbávání péče, záškoláctví a nerespektování autorit. U jedinců s nízkou mírou stresu se vyskytovalo především záškoláctví, nerespektování autorit a útěky. Skupina adolescentů se zvýšenou stresogenitou významně častěji inklinovala k závislostnímu chování oproti skupině bez této zátěže. V případě delikventního chování nebyl nalezen významný rozdíl. Ke zlepšení aktuální situace je třeba posílit prevenci rizikových vzorců chování, rozšířit síť nízkoprahových zařízení pro děti a mládež ze sociálně znevýhodněného prostředí, zaměřit se na vyloučené a problémové komunity.

 

Miroslav Sedláček (SOLITON-team, z. s.)
David Vaculík (Univerzita Pardubice)
Jan Tarics
Letem světem s pilotem – přednáška a diskuse s leteckým kapitánem a astronomem v jedné osobě
úterní večerní přednáška
PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com