Tak tu máme opět zajímavou seismickou aktivitu, v hlavní roli tu tentokrát jsou oblasti, kde ve starověku vznikly hned dvě významné říše.
V neděli 8.3. 2026 ve 3:32:32 světového času (4:32:32 SEČ) se nám otřáslo Řecko. Otřes přišel z hloubky 14 km, epicentrum bylo na 39° 40′ 48″ severní šířky a 20° 39′ 24″ východní délky. Magnitudo bylo 5,5. Otřes byl vzdálen 152 km západně od města Lárisa ( 144 000 obyvatel) a 13 km západojihozápadně od městečka Eleoúsa ( 3 400 obyvatel). A z úpického seismogramu
je patrné, že k nám signál dorazil krátce poté, přesněji ve 3:35:13 UT. A pro úplnost ještě mapka s vyznačeným epicentrem:
A ze seismogramu je také patrné, že těch otřesů bylo zachyceno více. Z těch výraznějších si uveďme v 9:28:27 UTC oblast ostrova Tonga s magnitudem 5,9 a hloubkou 129 km, dále pak otřes východně od japonského ostrova Honšú ve 13:17:06 UTC ( magnitudo 5,7 a hloubka 4 km) a také východně od Kamčatky v 17:08:42 UTC, kde magnitudo dosáhlo hodnoty 5,9 a otřes přišel z hloubky 10 km.
No a když může Řecko, může i „Řím“, ne? Takže v pondělí 9.3. 2026 ve 23:03:54 UT ( tedy pro nás 3 minuty 54 sekundy po půlnoci na dnešek) se otřáslo západní pobřeží Itálie. Epicentrum bylo tentokrát na pozici 40° 33′ 4″ severní šířky a 14° 2′ 35″ východní délky, hloubka byla pro nás velká , a to 374 km. Magnitudo 5,9. No a zde je mapka:
Epicentrum bylo pak vzdáleno 39 km jihojihozápadně od italské Neapole (959 000 obyvatel) a 22 km od města Ischia Porto (18 500 obyvatel) na ostrově Ischia. A do Úpice signál dorazil ve 23:06:14,1 UTC. Seismogram je zde:
Zdroj:
EMSC (https://www.emsc.org),
Geofyzikální ústav AVČR (https://www.ig.cas.cz),
Hvězdárna v Úpici (https://www.hvezdarnavupici.cz).
Na úvodním snímku přehledu úkazů tentokrát vidíte fotografii Měsíce pořízenou na úpické hvězdárně (fotografie je pořízena přes dalekohled zobrazující pozorované objekty „vzhůru nohama“, jedná se o neupravovaný jednotlivý snímek pořízený přes čočkový dalekohled).
Akce na úpické hvězdárně, v Úpici a v okolí:
Dne 21. března 2026 (sobota) večer by měla proběhnout celorepubliková akce Keltský telegraf. Akce spočívá v odpalování světlic či rachejtlí na různých kopcích. Jedním z míst, kde se na odpálení rachejtlí či světlice můžete přijít podívat, bude pravděpodobně pozemek naší hvězdárny (na úpické hvězdárně bude akce spojena s prohlídkou hvězdárny a v případě příznivého bezoblačného počasí s pozorování noční oblohy prostřednictvím dalekohledů v naší hlavní kopuli). Dalším pravděpodobným místem odpálení světla Keltského telegrafu poblíž Úpice, kam se v uvedený večer dá vypravit, je kopec s rozhlednou na Žaltmanu. Více o akci Keltský telegraf a přesné časy odpalování rachejtlí či světlic najdete těsně před konáním akce na https://www.keltskytelegraf.cz/ a (opět až těsně před konáním akce) pravděpodobně také na Facebooku úpické hvězdárny https://www.facebook.com/obsupice.
V pondělí 23. března 2026 od 18:00 hodin se v Úpici v Dřevěnce (jedna z expozic místního muzea poblíž úpického náměstí) pro veřejnost koná přednáška pracovníka úpické hvězdárny Milana Pohořalého s názvem „Stellarium II.: Jarní obloha“
Na úpické hvězdárně (a na mnoha hvězdárnách České republiky) se v pátek 27. března 2026 koná Den hvězdáren a planetárií. Otvírací doba u nás (stejně jako ostatní pátky v březnu) bude od 10:00 do 22:00 přičemž večerní pozorování začínají 2 hodiny před koncem otvírací doby (tedy v březnu ve 20:00). V tento den bude pro návštěvníky úpické hvězdárny vstup zdarma.
Další tradiční posun začátků večerních pozorování:
Oproti únoru jsou v březnu opět o hodinu posunuty začátky večerních pozorování. V březnu je začátkem večerních úpických pozorování pro veřejnost (kromě nedělí a svátků) 20. hodina a úpická večerní pozorování v březnu končí v 22 hodin. Otvírací dobu hvězdárny najdete na https://www.hvezdarnavupici.cz/?page_id=36.
Kalendář:
Dne 20. března 2026 (pátek) začíná na severní zemské polokouli astronomické jaro (jarní slunovrat letos vychází na 20.3.2026 15 h 46 min SEČ).
Dne 29. března 2026 (tradičně poslední neděle v březnu) začíná v Evropské unii letní čas.
Výběr z meteorických rojů:
Kvadrantidy měly maximum 3. ledna 2026, nyní máme takzvanou jarní meteorickou pauzu či mezeru, kdy žádné výraznější pravidelné meteorické roje viditelné ze severní polokoule nejsou. Nejbližším předpověditelným tedy pravidelným meteorickým rojem budou dubnové Lyridy s maximem okolo 22. dubna.
Fáze Měsíce:
03. března 2026 (úterý) je úplněk
11. března 2026 (středa) je poslední čtvrt
19. března 2026 (čtvrtek) je nov
25. března 2026 (středa) je první čtvrt
Možnosti pozorování Měsíce v březnu 2026 ve večerních hodinách:
V březnu 2026 bude Měsíc (prostým okem či prostřednictvím hvězdářských dalekohledů) během večerních pozorování pro veřejnost možné z úpické hvězdárny pozorovat (tj. bude v rozmezí 20:00 až 22:00 SEČ při pohledu z České republiky dostatečně vysoko nad obzorem) mezi 2. a 5. březnem a pak mezi 21. a 31. březnem.
Pozorovatelnost Lunar-X v březnu 2026:
V březnu 2026 nastane potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 25. března 2026 21:44 UT tj. 22:44 SEČ (neděle). V tuto chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky přibližně 33 stupňů nad ideálním (západním) obzorem, v březnu 2026 tedy bude Lunar-X z České republiky amatérsky (prostřednictvím amatérských hvězdářských dalekohledů) dobře pozorovatelné.
-Poznámky: převzato z cloudynights.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualization Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu „X“ vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrti.
Úplné zatmění Měsíce z České republiky nepozorovatelné:
Dne 3. března 2026 nastává úplné zatmění Měsíce, které je ale z ČR nepozorovatelné (z České republiky budeme moci letos pozorovat zatmění Měsíce 28. srpna 2026 – brzy ráno nízko nad západo-jiho-západním obzorem).
Komety:
V první polovině března 2026 by měla být ve večerních hodinách z České republiky pozorovatelná (hvězdářskými dalekohledy či většími triedry) kometa C/2024 E1 (Wierzschos), níže vidíte obrázek její předpokládané polohy pro čtvrtek 12. března 2026 pro 20:00 SEČ.
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v březnu 2026 prostým okem:
Od zhruba 01. 03. 2026 do zhruba 05. 03. 2026 je Mezinárodní kosmická stanice z České republiky pozorovatelná v ranních hodinách.
Od zhruba 06. 03. 2026 do zhruba 10. 03. 2026 je Mezinárodní kosmická stanice z České republiky nepozorovatelná.
Od zhruba 11. 03. 2026 do zhruba 28. 03. 2026 je Mezinárodní kosmická stanice z České republiky pozorovatelná ve večerních hodinách.
Od zhruba 29. 03. 2026 do zhruba 31. 03. 2026 je Mezinárodní kosmická stanice z České republiky nepozorovatelná.
-Poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami.
Pozorovatelnost vybraných planet z České republiky na večerní/noční/ranní obloze v březnu 2026:
Merkur
Merkur je v březnu 2026 na večerní/noční/ranní obloze nepozorovatelný.
Venuše
Venuše je v březnu 2026 pozorovatelná krátce večer nad západním až jihozápadním obzorem. Je třeba pozorovat z místa s dobrým výhledem k uvedenému obzoru.
Mars
Mars je v březnu 2026 na večerní/noční/ranní obloze nepozorovatelný.
Jupiter
Jupiter je v březnu 2026 pozorovatelný po většinu noci kromě rána.
Saturn
Saturn je v březnu 2026 pozorovatelný počátkem měsíce večer nízko nad západním obzorem (jen krátce kolem 18. hodiny SEČ).
Zajímavé konjukce:
Dne 26. března 2026 nastává konjunkce Jupiteru a Měsíce. Úhlově poblíž sebe je na večerní a noční obloze najdete od setmění do přibližně 1 hodiny po půlnoci (SEČ), úkaz tedy lze pozorovat i během našich večerních pozorování pro veřejnost. Níže na obrázku vidíte situaci na večerní obloze 26. března 2026 v 21 hodin SEČ. Obrázek je sestavený v astronomickém simulačním počítačovém programu Stellarium.
Použité zkratky: SEČ … středoevropský čas (máte do 28. března 2026 na hodinkách/mobilu), SELČ … středoevropský letní čas (máte od 29. března 2026 na hodinách/mobilu); UT/UTC … Universal Time (světový čas); GMT, EDT, EST apod. … další typy lokálních časů
Poznámka: Velikosti puntíků představujících hvězdy či planety (u obrázků ze Stellaria) nereprezentují jejich úhlovou velikost na obloze, ale reprezentují hvězdnou velikost, tedy “jasnost” těchto objektů. S, V, J, Z (v obrázcích ze Stellaria při obzoru) jsou zkratky světových stran. Velikost zobrazeného zorného pole obrázků ze Stellaria (šířka zorného pole obrázku hvězdné oblohy v úhlových stupních na šířku) a další informace jsou vždy při dolním okraji obrázků.
Oblohu zcela jistě brázdí ještě zbyty po rozpadlé kometě 3D/Biela, byť se ohlašují již pouze velmi sporadicky. Protože je jméno Biela úzce spojeno s naším regionem, připomeňme si tuto osobu i kometu samotnou trochu podrobněji.
Kometa byla objevena 8. března 1772 francouzským astronomem Jacques Leibax Montaignenem jako objekt ležící pod hranicí viditelnosti pouhým okem. Druhý objev náleží Jen-Louis Ponsovi z 10. listopadu 1805. Tehdy měla 4. magnitudu a stále zjasňovala. Kometa vykazovala komu, nikoliv však ohon. Třetím pozorovatelem byl setník rakouské armády, toho času sloužící v pevnosti Josefov u Jaroměře, 27. února 1826. Kometa tehdy měla 8. až 9. magnitudu. Biela tehdy nehledal kometu novou. Naopak, na základě svých výpočtů pátral po staré známé. Domníval se, že komety objevené 8. března 1772 a 10. listopadu 1805 se pohybují po identické dráze, a jedná se tedy o stejné těleso. Teoretický předpoklad pak chtěl potvrdit nalezením komety při nejbližším předpovězeném návratu do perihelia. Vynaložené úsilí nakonec přineslo kýžené ovoce a rakouský setník, potomek českého šlechtického rodu Pánu z Bělé, mohl slavit úspěch. Při jedné z mnoha nocí strávených na Josefovské pevnosti pozorováním oblohy se na něj usmálo štěstí. Když večer 27. února 1826 zabloudil svým dalekohledem do hraniční oblasti mezi souhvězdí Ryb a Berana, připletla se mu do cesty difúzní mlhovinka s jasností kolem 8,5 magnitudy. Jak ukázaly následné výpočty, jednalo se skutečně o toužebně očekávanou kometu. Tím byla prokázána její periodicita a zařadila se mezi tělesa pohybující se po eliptické dráze, bok po boku slavné dvojice Halley a Encke.
Pro nás je v tuto chvíli nejzajímavější postava poslední, po níž je kometa pojmenována. Baron Wilhelm von Biela (19. březen 1782 – 18. únor 1856) byl německo-rakouským vojenským důstojníkem a amatérským astronomem. Zatímco na bitevním poli slavil úspěchy v bojích proti Napoleonovi, na poli astronomie se zabýval pozorováním a výpočty drah komet. Zabýval se dokonce i pozorováním a studiem slunečních skvrn a dokonce publikoval několik článků v prestižním časopise Astronomische Nachrichten. Některá témata jeho prací jsou dodnes aktuální, například téma komet a jejich možného dopadu na Slunce, historie astronomie (Tycho de Brahe) či zákryty hvězd Měsícem. Podílel se na nezávislých objevech dvou komet, jednou z nich byla „velká kometa 1823“. V roce 1856 zemřel v Benátkách. Další návrat komety Biela nastal v roce 1832, kdy byla objevena Johne Herschelem. Její nově propočtená dráha ukázala, že kometa svou komou patrně protne dáhu Země kolem Slunce. Mádiam ovšem při vytváření „senzace“ zamlčela skutečnost, že se naše Země na toto místo dostaví až o měsíc později, kdy už kometa i její plynný obal budou dávno pryč. A další návrat v roce 1839 byl tak nepříznivý, že kometa nebyla vůbec spatřena. Opět byla spatřena až v roce 1845 italským astronomem Francescem de Vico. Původně malá a slabá mlhovinka se však brzy začala chovat podivně. Matthew Fontaine Maury zpozoroval slabého průvodce, ukazujícího, že se kometa Biela rozpadla minimálně na dvě části. Obě se střídaly v jasnosti, vytvářely ohony a někteří pozorovatelé zaznamenali i oblouky kometárního materiálu spojující obě jádra. V roce 1852 Angelo Secchi objevil návrat jednoho z jader, později se objevilo i druhé. A v roce 1859, 1865 a 1872 se neobjevila již žádná část. Nicméně, 27. listopadu 1972 zasáhla Zemi úžasná sprška meteorů, dosahující frekvence až 3000 jevů za hodinu. Tento roj získal jméno souhvězdí Andromedy, odkud zdánlivě meteory vylétají – Andromedidy. My jej též známe pod jménem „Bielidy“.
Vysoká aktivita roje se ještě během 19. století opakovala, později ovšem roj slábl a nyní se již téměř nevyskytuje v seznamech aktivních rojů. Ovšem, díky gravitačním poruchám byl roztříštěn do mnoha vláken, jejichž průchod zemskou dráhou může a také vyvolává občasná zvýšení jeho aktivity. Ovšem, Bielova kometa je natolik zajímavým objektem, že se jeho opětovným hledáním a výpočtem alternativních drah zabývalo mnoho významných kometárních astronomů. Jmenujme například Briana Marsdena a Zdeňka Sekaninu, jejichž závěry vedly k úvaze, že celková hmotnost roje Andromedid je příliš nízká, aby vysvětlila úplný rozpad původní komety. A tak stále zůstává vzrušující otázkou zda některý či některé z pozůstatků komet stále neobíhají okolo Slunce. Meteorický roj Bielid, neboli Andromedid, zaznamenali též pozorovatelé ze skupiny CEMENT (Central European Meteor Network), kteří z vícestaničních pozorování během několika let určovali dráhy těchto tělísek Sluneční soustavou.
foto Martin Cholasta
Odhaleni pemětní desky Biela A své pozornosti se dočkal i Biela. Pri příležitosti Valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie byla na nádvoří prvního bastionu Josefovské pevnosti odhalena pamětní deska astronomu Wilhelmu von Bielovi. Důstojná akce proběhla v nedělním dopoledni 20. srpna 2006 za účasti několika desítek astronomů a příznivců historie. Kromě mnoha významných osobností se akce zúčastnil i Alexandr Gurshtein, předseda komise císlo 41 IAU (History of Astronomy). Svůj podíl na atmosféře vzpomínkové akce měla i současná regionální astronomie. Jako doprovodnou akci uspořádala Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové pozorování Slunce, pomocnou ruku přidalo i několik členů z Astronomické společnosti v Hradci Králové a Pardubické astronomické společnosti.
Uplynulé dny byly plné seismických událostí. Pojďme se na ně tedy podívat podrobněji:
Když pomineme celý minulý pracovní týden a začneme pátkem, jako branou do našeho sledovaného víkendu, ze seismogramu můžeme vysledovat celkem běžnou aktivitu v polském „příhraničí“, kdy dlouhodobě spolu soupeří naše dolnoslezská oblast s tou hornoslezskou, zde tedy zrovna ta zpoza naší Ostravy.
Výrazné zemětřesení je zaznamenáno ve 12:44:4,5 světového času, souřadnice epicentra jsou 47° 57′ 36″ severní šířky a 17° 23′ 24″ východní délky, hloubka 7 km a magnitudo 4,3. Úpický seismograf zachytil signál okolo 12:45 světového času.
A jdeme na opravdu pestrou sobotu:
Jako první jsou tu ranní Kurilské ostrovy v čase 7:25:22,1 světového času ( pro nás o hodinu více), epicentrum bylo určeno na pozici 46° 51′ 7″ severní šířky a 153° 37′ 48″ východní délky, hloubka 4 km a magnitudo 5,8. Otřes byl 778 km jihojihozápadně od města Petropavlovsk-Kamčatsky (187 000 obyvatel) a 463 km jihojihozápadně od Severo-Kuriljska (2 400 obyvatel). Do Úpice vlny dorazily v 7:37:17 UTC. Globus pro rámcovou orientaci je zde:
A mapka pro dokreslení je zde:
Druhé zemětřesení v pořadí je z oblasti jižně od souostroví Fidži, viz globus
To nastalo v 7:43:24 UTC, epicentrum na 21° 49′ 12″ jižní šířky a 179° 38′ 38″ východní délky, hloubka 632 km a magnitudo 6,0. Město Nuku’alofa na ostrově Tonga (22 400 000 obyv.) leží 539 km východoseverovýchodně a město Suva ( 77 300 obyv.) přímo na Fidži pak 428 km severoseverozápadně. V Kašperských Horách jsme toto zemětřesení zaznamenali v 8:02:00 UTC, přibližně v tom samém čase i u nás v Úpici. A mapka:
Následuje slabé zemětřesení z oblasti polské Legnice, které na seismogramu můžeme vidět po 11 hodině UTC. Přesný čas vzniku je 11:10:59 UTC, epicentrum je na 51° 33′ 0″ severní šířky a 16° 8′ 24″ východní délky, jednalo se o povrchové zemětřesení, takže hloubka 0 km a magnitudo 2,3. Mapka je zde:
Vlastní Legnica (106 000 obyvatel) leží 38 km jihojihovýchodně a Glagów 13 km severoseverozápadně. V Dobrušce – Polomu zachytili otřes v 11:11:22 UTC.
Jako čtvrtý v pořadí přichází odpoledne v 16:57:45,6 UTC otřes v Malajsii, oblast Sabah. Globus pro orientaci je zde:
Zde se jedná o silné zemětřesení s magnitudem 7,1 a to z hloubky 613 km a epicentrem na 6° 53′ 50″ severní šířky a 116° 12′ 25″ východní délky, viz mapka:
To je 104 km severně od města Kotu Kinabalu (457 000 obyvatel) a 68 km západně od Kubatu (32 300 obyvatel). V Úpici zaregistrováno v 17:09″46 UTC.
No a když jsme začínali branou do víkendu, skončeme počátkem nového pracovního týdne, tedy dneškem. Na aktuálním seismogramu
vidíme v 5:23:42 UTC (čas, kdy signál dorazil do Úpice) zemětřesení ve vzdáleném souostroví Aleuty, část Liščí ostrovy, které nastalo v 5:11:49 UTC. Epicentrum bylo stanoveno na 52° 33′ 11″ severní šířky a 170° 5′ 17″ západní délky, hloubka 15 km a magnitudo 6,1. Globus pro pořádek je zde
a mapka tu
Aljašské Anchorange ( 298 000 obyvatel) leží 1549 km severoseverovýchodně a městečko Unalaska ( 4 400 obyvatel) 278 km severovýchodně.
Tak to by bylo tentokrát vše, že jsme si ale zacestovali, že?
Zdroj:
EMSC (https://www.emsc.org),
Geofyzikální ústav AVČR (https://www.ig.cas.cz),
Hvězdárna v Úpici (https://www.hvezdarnavupici.cz).
Podrobnější informace naleznete přímo na odkazu: https://www.hvezdarnavupici.cz/?page_id=652
12. února je tomu 106 let od narození pana Vladimíra Mlejnka, zakladatele Hvězdárny v Úpici. I když již pan Mlejnek není delší dobu mezi námi, jeho osobnost je stále živá. A to nejen na úpické hvězdárně, kterou založil a byl i jejím prvním ředitelem, ale zejména v srdcích mnoha astronomů i neastronomů této země. Mnozí z nich totiž prošli legendárními „Letními astronomickými expedicemi v Úpici“. Někteří jim říkali pouze „expedice“, jiní dokonce pouze „expa“. Ale pro všechny bylo takovým malým zaklínadlem: „… jedeš letos do Úpice na expedici?…“. Ano, muž mnoha tváří a ještě více zásluh – pan Vladimír Mlejnek.
Tak si o něm budeme chvíli vyprávět. Vlastně bychom neměli ani kde psát, neboť stolek, u kterého nyní sedím, by zde na úpické hvězdárně také nebyl. Ostatně, nebyla by zde ani naše hvězdárna. Ano, budeme si vyprávět o ústřední postavě úpické observatoře, o osobnosti jejího zakladatele, pana Vladimíra Mlejnka. Ostatně jeho „genia loci“ zde zejména za jasných večerů cítíme stále.
Bohužel, nemám žádnou fotografii, která by připomněla mé první setkání s 1. ředitelem hvězdárny při mé první „letní astronomické expedici“ v Úpici. Dodnes jej však vidím, jak sedí na kraji jedné z několika laviček před hvězdárnou, kde jsme obyčejně jedli „hornickou manu“, jídlo které se dováželo z hornické jídelny z Malých Svatoňovic. Ale o tom ne … Pan Mlejnek tehdy vyprávěl podivuhodné zážitky z dob budování hvězdárny, kdy se ještě mnohé mohlo. Dnes bychom již podobnou hvězdárnu s tak omezenými prostředky budovali asi jen těžko.
I když je jeho jméno spjato s úpickou hvězdárnou, začátky astronomické aktivity v Úpici jej zastihly ještě v závodě TONAVA, kde pracoval jako vedoucí podnikové účtárny. Zde také založil astronomický kroužek, jehož první schůzka byla 14. února 1952. Za účasti 33 zájemců. První pozorování kroužku se pak konalo 17. března téhož roku „na vyvýšené mezi za třetím úvozem U Lipek“, jak píše ve svých pamětech. V roce 1953 vznikla dřevěná pozorovatelna. V srpnu 1954 však prolétla Úpicí smršť. Prkna stavby rozmetala po půl kilometru a dokonce i težké dalekohledy se přemístily spolu se střechou o desítku metrů od nyní již bývalé pozorovatelny.
A to bylo asi rozhodující … bylo rozhodnuto o stavbě hvězdárny zděné. Stavbu podpořilo město Úpice, místní továrny a závod, ale hlavně místní občané z Úpice a okolí. V „akci Z“ i mimo ni odpracovali spousty hodin a tak nám vlastně téměř na koleně vyrobili naše dnešní pracoviště. A 8. listopadu to nastalo. Hvězdárna byla slavnostně otevřena. V 10 hodin a 30 minut. A vznikla „Lidové hvězdárna v Úpici“. A jak píše pan Mlejnek ve svých pamětech: „…. Začali jsme sloužit vědě a lidu. Nebo spíš naopak.“.
Pan Mlejnek pak na hvězdárně vedle svého zaměstnání v Tonavě a pak Transportě, působil jako správce. Na konci roku 1960 pak bylo rozhodnuto, že hvězdárna musí mít stálého zaměstnance a vedoucího a tak vlastně získala svého prvního ředitele.
Pod jeho vedením se hvězdárna úspěšně rozvíjela. Začalo se s pozorováním meteorů, proměnných hvězd a hlavně Slunce. A to jednak opticky, pozorováním slunečních skvrn, jednak radiově. Roku 1965 byl pořízen filtr, objektiv a celostat pro pozorování slunečních erupcí v čáře H-alfa, který byl v roce 1966 spuštěn do provozu.
Pan Mlejnek byl opravdovou duší tohoto nového astronomického zařízení. Po nocích strávených u dalekohledu při pozorování a fotografování oblohy ráno vstával a zařizoval „obyčejné“ administrativní záležitosti chodu hvězdárny. Se svými spolupracovníky a díky kontaktům s předními českými astronomy z ostatních institucí zajistil její věhlas nejen na poli popularizace, ale i v odborném světě. Proslulým se stalo zejména pozorování Slunce jak vizuální, tak ve spektrální čáře H-alfa a na několika rádiových frekvencích. Byl též čestným členem České astronomické společnosti. Jeho kontakty s osobnostmi astronomického světa, pozorovateli oblohy i techniky, jeho nadšení a prozíravost se staly zárukou úspěchů hvězdárny nejen v době jeho působení v Úpici, ale překračují až dodnes. Technické vybavení, které se mu podařilo v nelehkých dobách pro hvězdárnu zajistit, sloužilo kdysi k vytvoření dobrého jména hvězdárny ve vědě i popularizaci. Dnes, pokud již technicky nestačí „nárokům doby“, slouží většina jako téměř muzejní kousky, ve většině případů stále plně funkční, ukazující, jak se kdysi vlastně astronomie dělala.
Velkou oporou mu ovšem byla i manželka, paní Mlejnková. Pan Mlejnek, který se narodil 12. února 1920 působil na úpické hvězdárně až do roku 1986. Tehdy odešel do důchodu a od té doby žil ve svém bydlišti ve Dvoře Králové, kde 21. září 1999 zemřel. Ovšem v jeho stopách jdeme stále dál. Ostatně, pozorování, která zde zavedl běží v modernizované podobě stále a dokonce i jeho milovaná Letní astrononomická expedice je stále v duchu astronomických pozorování pod kopulemi úpické hvězdárny.
Na úvodním obrázku přehledu úkazů na obloze pro únor 2026 vidíte v hlavní kopuli úpické hvězdárny nově instalovaný dalekohled Lunt (ten červeno-bílo-černý) určený pro pozorování Slunce (jedná se o speciální sluneční dalekohled, běžnými hvězdářskými dalekohledy není možné Slunce pozorovat, naopak hrozí v takovém případě nevratné poškození zraku).
Akce na úpické hvězdárně v únoru 2026:
Kromě běžných denních a večerních pozorování pro veřejnost Vás zveme na večerní Svatovalentýnské pozorování oblohy, které budeme mít v sobotu 14. února od 19 do 21 hodin. Pozorovat budete společně s průvodci úpické hvězdárny objekty hvězdné oblohy. Doporučujeme teplé oblečení. Partnerské páry mají tento den na večerní pozorování vstup zdarma.
Tradiční posun začátků večerních pozorování:
Oproti lednu jsou v únoru již o hodinu posunuty začátky večerních pozorování. V únoru je začátkem večerních úpických pozorování 19. hodina a úpická večerní pozorování v únoru končí v 21 hodin. Otvírací dobu hvězdárny najdete na https://www.hvezdarnavupici.cz/?page_id=36.
Výběr z meteorických rojů:
Kvadrantidy měly maximum 3. ledna 2026, nyní máme takzvanou jarní meteorickou pauzu či mezeru, kdy žádné výraznější pravidelné meteorické roje viditelné ze severní polokoule nejsou. Nejbližším předpověditelným tedy pravidelným meteorickým rojem budou dubnové Lyridy s maximem okolo 22. dubna.
Fáze Měsíce:
01. února 2026 (neděle) je úplněk
09. února 2026 (pondělí) je poslední čtvrt
17. února 2026 (úterý) je nov
24. února 2026 (úterý) je první čtvrt
Možnosti pozorování Měsíce v únoru 2026 ve večerních hodinách:
V únoru 2026 bude Měsíc (prostým okem či prostřednictvím hvězdářských dalekohledů) během večerních pozorování pro veřejnost možné z úpické hvězdárny pozorovat (tj. bude v rozmezí 19:00 až 21:00 SEČ při pohledu z České republiky dostatečně vysoko nad obzorem) mezi 2. a 3. únorem a pak mezi 21. a 28. únorem.
Pozorovatelnost Lunar-X v únoru 2026:
V únoru 2026 nastane potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 24. února 2026 07:31 UT tj. 08:31 SEČ. V tuto chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky přibližně 5 stupňů pod ideálním (jižním) obzorem, v únoru 2026 tedy bude Lunar-X z České republiky amatérsky (prostřednictvím amatérských hvězdářských dalekohledů) špatně pozorovatelné až nepozorovatelné.
-Poznámky: převzato z cloudynights.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualization Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu „X“ vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrti.
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v únoru 2026 prostým okem:
Od zhruba 01. 02. 2026 do zhruba 13. 02. 2026 je Mezinárodní kosmická stanice z České republiky nepozorovatelná.
Od zhruba 14. 02. 2026 do zhruba 28. 02. 2026 je Mezinárodní kosmická stanice z České republiky pozorovatelná v ranních hodinách.
-Poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami.
Pozorovatelnost vybraných planet z České republiky na noční obloze v únoru 2026:
Merkur
Merkur je pozorovatelný (několik dní) v polovině února 2026 večer (krátce kolem 17:45 SEČ) nad západním až jihozápadním obzorem. Je třeba pozorovat z místa s dobrým výhledem k jihozápadnímu obzoru. Vlevo nahoře od něj (při pohledu z České republiky) je v tu chvíli zároveň vidět méně jasná planeta Saturn.
Venuše
Venuše je v únoru 2026 (z České republiky) pozorovatelná jen několik posledních dní v měsíci a je pozorovatelná večer (krátce kolem 17:35 SEČ) nad západním až jihozápadním obzorem. Je třeba pozorovat z místa s dobrým výhledem k jihozápadnímu obzoru.
Mars
Mars je v únoru 2026 (z České republiky) na večerní/noční/ranní obloze nepozorovatelný.
Jupiter
Jupiter je v únoru 2026 pozorovatelný celou noc kromě rána.
Saturn
Na začátku února 2026 je ještě na večerní obloze pozorovatelný Saturn, vzhledem k otvírací době úpické hvězdárny ho doporučujeme přijít pozorovat (prostřednictvím zdejších hvězdářských dalekohledů za odborného asistence úpických průvodců) hned v prvním únorovém týdnu a hned na začátku úpických večerních pozorování pro veřejnost, tedy kolem 19. hodiny (případně po předchozí telefonické domluvě kolem 18. hodiny). Ke konci února již bude Saturn večer obtížně viditelný i pokud byste ho pozorovali sami vlastním hvězdářským dalekohledem, neboť bude za obzor zapadat velmi krátce po setmění.
Ostatní úkazy na obloze:
17. února 2026 nastává prstencové zatmění Slunce, z České republiky je ale nepozorovatelné. Jediným kontinentem, odkud byste toto prstencové sluneční zatmění mohli pozorovat či fotografovat, je Antarktida.
18. února (středa) a 19. února (čtvrtek) 2026 budeme moci večer po západu Slunce před 18. hodinou moci nad západním obzorem spatřit v jednu chvíli současně jasnou planetu Venuši, uzoučký srpek Měsíce, planetu Merkur a o kousek dál i planetu Saturn. Předpokladem je výborný výhled k západnímu obzoru nezakrytý stromy, kopci či budovami. Pozorovatelná bude v té chvíli i jasně svítící planeta Jupiter (ale Jupiter budete mít při pohledu k západnímu obzoru přibližně za zády). Podobu večerní oblohy nad západním a východním obzorem (pokaždé v jiném měřítku) vidíte níže, obrázky jsou sestavené v počítačovém simulačním programu Stellarium.
26. (pondělí) a 27. (úterý) února budeme moci večer pozorovat Jupiter úhlově poblíž Měsíce, Měsíc bude mít v uvedené době podobu přibližně písmene „D“ (27. února kolem 20:00 SEČ bude Jupiter asi 8 úhlových stupňů vpravo od Měsíce). Pohled na noční oblohu s Měsícem a Jupiterem pro oba dny pro 20:00 ŠEČ vidíte níže, obrázky jsou sestavené v počítačovém simulačním programu Stellarium.
Použité zkratky: SEČ … středoevropský čas (máte v únoru na hodinkách/mobilu), SELČ … středoevropský letní čas; UT/UTC … Universal Time (světový čas); GMT, EDT, EST apod. … další typy lokálních časů
Poznámka: Velikosti puntíků představujících hvězdy či planety (u obrázků ze Stellaria) nereprezentují jejich úhlovou velikost na obloze, ale reprezentují hvězdnou velikost, tedy “jasnost” těchto objektů. S, V, J, Z (v obrázcích ze Stellaria při obzoru) jsou zkratky světových stran. Velikost zobrazeného zorného pole obrázků ze Stellaria (šířka zorného pole obrázku hvězdné oblohy v úhlových stupních na šířku) a další informace jsou vždy při dolním okraji obrázků.
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici
Peter Jenniskens and Jérémie Vaubaillon, 3D/Biela and the Andromedids: Fragmenting versus Sublimating Comets, The Astronomical Journal, 134 (3)