66. letní astronomická expedice na Hvězdárně v Úpici

66. letní astronomická expedice na Hvězdárně v Úpici již skončila, pojďme si ji však připomenout.

Letošní expedice byla oproti ostatním v minulosti poněkud odlišná a speciální. Nekonala se totiž v tradičním termínu v období maxima meteorického roje Perseid, ale v červenci a to od 4. do 14. července.

Hlavním programem byl totiž Měsíc a nácvik různých situací, které by mohly astronauty na cestě k němu potkat. Vyvrcholením akce byla pak simulace přistání na měsíčním nehostinném povrchu. Mezi astronomickými přednáškami na nejrůznější, samozřejmě i „neměsíční“ témata jsme tedy absolvovali takový lehký astronautický výcvik.

Jednak jsme, snad poprvé v historii těchto expedic, cvičili vlastní fyzičku ve formě ranních rozcviček. Nacvičovali jsme také sběr měsíčních kamenů na temné straně Měsíce a další „kosmonautické“ aktivity. Dále jsme cvičili práci v týmu a komunikaci během nácviku zvládání krizových situací a vývoji měsíční sondy. Lunární vozítka nakonec běhala, ne sice po povrchu Měsíce, ale po podlaze přednáškového sálu hvězdárny.

Zahráli jsme si také na raketové inženýry, když jsme odpalovali vodní rakety, přičemž jsme zkoušeli i alternativní paliva, jako například stlačený vzduch. Měřili jsme i výšku, které rakety dosáhly. Na hranici vesmíru ve výši 100 km jsme sice nedoletěli, ale krásných 36 metrů to bylo. Vrcholem celotáborové hry bylo přistání na Měsíci za použití virtuální reality.

Vlastní astronomicko-astronautický program doplnila přednáška odborníka na kosmonautiku Milana Halouska na téma kosmických skafandrů.

Co se nočního programu týká, pozorovali jsme samozřejmě Měsíc, jak se každý den v souladu se změnou jeho fáze mění poloha terminátoru, tedy rozhraní světla a stínu na jeho povrchu. Sledovali jsme také jeho pohoří, moře a krátery, které jsme si poté zkusili sami vytvořit. Pozorovali jsme také samozřejmě i další objekty noční oblohy, planety Saturn i Jupiter, hvězdy, galaxie a mlhoviny a také noční svíticí oblaka. Dokonce jsme zahlédli i solární panely a moduly Mezinárodní vesmírné stanice ISS, když přelétala nad Evropou.

Během expedice jsme prováděli také některá měření a pozorování. Například jsme zjišťovali vlastními měřeními dobu rotace Země a pozorovali proměnné hvězdy. Měli jsme možnost sledovat i naše Slunce a podívat se na jeho povrch. Cestovali jsme modelem Sluneční soustavy a během neastronomického programu navštívili jsme východočeské Pompeje, zříceninu hradu Vizmburk, který byl, stejně jako zmíněné starořímské Pompeje, vykopán vlastně ze zapomenutých hlubin země.

Na závěr můžeme zmínit i sledování meteorologické situace, neboť ta byla důležitá pro plánování našich astronomických pozorování. Provázelo nás velké horko, a i několik bouřek si našlo cestu na úpickou hvězdárnu.

Po celé akci jsme byli dost unaveni, ale spokojeni. Takže za rok 17. až 27. července 2025.

Jako tradičně se na akci spolupodílela i výprava z hvězdárny v Prostějově. Náplní jejich práce byla nejen každodenní pomoc expedičníkům během výše zmiňovaných aktivit, ale také odborná činnost.

Vedoucí hvězdárny Rudolf Novák se věnoval především zaškolování a technické průpravě expedičníků, ale také Anny a Martiny, které se věnovaly fotografování Slunce, astrofotografii a následnému zpracování dat. Rudolf také věnoval jedno odpoledne přednášce věnované astrofotografii, v níž popsal jak technické náležitosti procesu, tak jednotlivé postprodukční procesy. Na závěr ukázal, jakých výsledků lze dosáhnout různými postupy. Neopomněl ani sekci věnovanou vývoji astrofotografie od „camery obscury“ až po současné technologie. V rámci nočních pozorování jsme pod jeho vedením pořídili také několik astrofotografií.

Zaměstnanec Jonatan Binder se věnoval především večerním pozorováním s expedičníky. Přesto si ale našel čas na organizaci ranních rozcviček pro malé kosmonauty a také seznamovacích her na začátku celé akce. Ujal se také astronomických vycházek. První z nich byla věnovaná porovnání velikostí a vzdáleností planet sluneční soustavy, druhá byla zaměřena geologicky na poznávání místních hornin, výchozů a odkryvů místního podloží. Pan Binder se také ujal dvou přednášek, jedné věnované sluneční soustavě a druhé o meziplanetární hmotě. Obě přednášky byly dětmi velmi pozitivně hodnoceny.

I Martině Krahulové se na expedici dařilo, jako astrofotograf začátečník pod vedením Rudolfa sbírala několik nocí data, především pomocí digitálního fotoaparátu na montáži, ale také astronomického dalekohledu. Tyto data poté několik dní zpracovávala do své první astrofotografie.

Podobným způsobem se pokoušela zobrazit i sluneční fotosféru. Navštívila také celou řadu přednášek, které ji profesně posunují. Pro expedičníky také připravila celovečerní program na kvízové platformě Plickers.